Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 457 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Ivrit
datum / id06.01.2007 / 229096Vytisknout |
autorNicollette
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno6530x
počet tipů24
v oblíbených4x
do výběru zařadilArmand, Milly,
zařazeno do klubůLeopArti,
Prolog
Věnuji Strachu, mému mocnému Učiteli

a nemohu opomenout odkaz na<a href="http://www.pismak.cz/index.php?data=user&id=10965"> malého čaroděje
Ivrit

 

 

A člověk se bude bát výšek

     a úrazů na cestě;

a rozkvete mandloň

     a těžce se povleče kobylka

     a kapara ztratí účinnost.

Člověk se vydá do svého věčného domu

a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají

                                                 nad mrtvými.

 

Kaz 12, 5

 

 

Ivrit se vzbudila do chladného svěžího rána. Uvařila si čaj a vyšla před dům. Od mala ji uklidňoval vlhký vzuch a šero. Proto vstávala vždy velmi brzy.

Rozhlédla se kolem a  na její tváři se objevil úsměv. Na dnešní den čekala dlouho. Téměř od dětství. Až se matka vzbudí, bude jí muset Ivrit oznámit, že odchází. Čeká ji daleká cesta.

Zatím natrhala květiny do vázy a ze studny přinesla čerstvou vodu. Poté seděla v šeru kuchyně a čekala, až matka vstane.

 

Světlo protančilo místností. Ivrit zvedla hlavu a zadívala se přímo na slunce. Vždy si při tom představovala, jak jí černají oči. Z druhé místnosti se ozvalo slabé vrznutí a matka po chvilce vešla do kuchyně. Dala vařit vodu a sedla si za stůl. Ivrit nečekala pozdravení. Od smrti otce žádná z nich nepromluvila. Matka nevěděla, co se děje s její dcerou a ta se radši toulala po okolí nebo si přivydělávala na živobytí.

“Odcházím,” řekla Ivrit do ticha. Zamíchala vychladlý čaj a zadívala se na matku. “Pozítří se koná Slavnost Poslední pečetě, budu tam tančit.” Nikdy zbytečně nemrhala slovy, v ruce mačkala cíp ubrusu a dívala se z okna. Bylo jí líto, že u matky nevyvolala žádnou emoci. Seděly vedle sebe a mlčely.

Když otec žil, rozléhal se po domě neustálý smích. Matka byla veselá, krásná žena a Ivrit chtěla být jako ona. Znávala od ní tolik pohádek a  příběhů. Co otce pohřbili, přestala se smát a mluvit. Pořád byla velmi hezká, ale její pohled byl jako vyplavený měsíc. Ivrit věděla, že uvnitř je už dávno mrtvá.

Podívala se teď na svou matku, kterou kdysi tak milovala a obě se tiše rozplakaly.

 

 

Šla po prašné cestě směrem k městu. Ve vaku jí tiše cinkala tamburína a trochu peněz. Nebe se zatáhlo, začalo poprchávat. Stromy se tiše nakláněly k obloze, kdosi jimi jemně třásl. Ivrit milovala déšť. Když otec umíral, utíkala z domu a nechala si deštěm omývat tvář. Déšť léčil.

Vůně prachu a mokrých šatů ji doprovázela až do města. Minula vysoký kamenný kostel a pokračovala k náměstí. Na dlažbě seděla žena a kreslila na zem obraz. Ivrit se sklonila a  klouby prstů zaťukala o kočičí hlavy. Zvyk z dětství. Klečící se podívala ženě do tváře.

  “Válečníci se skloněnými hlavami,” řekla žena. Ivrit se zadívala na tenké, komické a deštěm rozmazané postavy s meči a štíty. Okolo nich bylo několik světlých odstínů žluté. Vypadalo to, jako by stáli přímo ve slunci.

  “Vracejí se z bitvy?” zeptala se Ivrit

  “Není bitvy ani vítěze. Existuje jenom pokání.”

  “A jeden vítěz,” usmála se na ženu, “jediný.“

Neznámá vzala trochu černé barvy a nakreslila Ivrit na šíji symbol nekonečna.

  “Jdu tančit na Slavnost , nesu si bubínky a trochu tabáku.“

Žena pokývala hlavou a dál se věnovala obrazu. Když se Ivrit otočila k odchodu, hustě se rozpršelo.

 

Minula houf rozjařených dětí. Běhaly od přístřešku k přístřešku a přeskakovaly velké lesklé louže. Ivrit k jedné přistoupila a spatřila se v odraze. Uviděla vlnkovatou tvář s výraznýma smutnýma očima a dlouhé, deštěm zplihlé vlasy. Jako by se dnes viděla poprvé. Sklonila hlavu až nad hladinu louže a ve vlnkách vyhledávala své oči. Spatřila v nich příběh někoho cizího.

V tu chvíli si vzpomněla, jak jako dítě často plakala. Když byla maličká, plakala každou noc. Ačkoli nebylo v noci nic vidět, zírala do tmy a čekala, až přijde.

Maminka mu říkala Bůh. Ivrit se bála, že ji odvleče a v posteli po ní zbude jen vyhřáté místo. Tak se radši nehýbala a nikdy se neotáčela čelem ke zdi.

Jak se Ivrit dívala do louže, rovzpomínávala se a mezitím nepřestávalo pršet.

Klečela a kolem ní divoce pobíhaly děti.

 

Putovala tři dny, po tu dobu nic nejedla. Cesta jí sama ukazovala směr. Rytmus vlnící se trávy jí dával odpočinout, země byla po dešti druhý přítel. Často v dlaních přesývala kousky země, sypala si hlínů i do vlasů a to ji očišťovalo.

 

Třetí den se chýlil ke konci. Ivrit přišla k řece a lehla si blízko ní. Po chvíli začala usnínat.

Nad obličejem ucítila lehký závan, jako by se jí chtěl někdo dotknout. Otevřela oči a zjistila, že je na Slavnosti Poslední pečetě. Vesele vyskočila a šmátrala ve vaku pro bubínky a tamburínku. Kdosi ji chytil okolo ramen, otočila se a spatřila krásnou ženu v hnědých šatech, dlouhých až na zem. Nebyly jí vidět nohy a Ivrit poznala, že je to královna.

  “Sáraj,“ vykřikla. Byla to ta žena, co ji navštívila ve snu a řekla jí o Slavnosti. Políbily se na tvář a teprve potom se Ivrit rozhlédla po okolí. Řeka se proměnila v popraskané zrcadlo a stromy někdo nakreslil černým uhlem. Ivrit dětsky zatleskala rukama a Sáraj ji vedla podél vysokých plátěných stanů, na jejichž plachtách bylo vidět stínové divadlo. Všude okolo pobíhaly bosé děti s dřevěnnými meči a hrály si na bojovníky Poslední pečetě. Na hladině rozpraskaného zrcadla stál oltář z neotesaných kamenů, některé byly od krve. Ve vzduchu se vznášeli krásní bleděmodří draci a zcela zastiňovali oblohu. Tolik lidí pohromadě Ivrit nikdy předtím neviděla. S každým se zdravila a hrála mu na bubínek. Vzduch byl podivně sladký, protkaný písněmi několika žen.

  “Ach Sáraj, chtěla bych tu s vámi zůstat napořád,” řekla napůl smutně Ivrit.

  “Co to znamená napořád?” zdvihla Sáraj obočí a laskavě se usmála.  

  “Myslím, až do smrti. Chci tu zůstat, dokud budu živa.”

  “Jak víš, že nejsi právě v tuto chvíli mrtvá?”

Ivrit se podlomila kolena. V momentě jí došly podivné souvislosti, ale ten pocit okamžitě zmizel. Sáraj se usmívala tak měkce, její hlas nikdy nezanikal v hluku lidí, ačkoli mluvila celkem potichu. Jak by teď mohla říct něco takového. Ani ona nemůže být mrtvá, je přece tak krásná... Ivrit nestačila dokončit myšlenky, protože najednou někde v davu spatřila známou tvář. Rozběhla se mezi lidi a snažila se ho najít.

  “Tati. Tati!” volala zoufale a vrážela do ostatních. Rozběhla se směrem k popraskanému zrcadlu, kde bylo méně lidí. Otce však nespatřila.

Vkročila na zrcadlo a lekla se. Bylo úplně ledové. Chtěla se vydat na druhý břeh, Sáraj beztak ztratila někde v hloučku lidí. Šla a každým krokem cítila, jak se dělá větší zima. Nohy ji už téměř neposlouchaly, zastavila se a rozhlížela se kolem.

Byla sama. I kamenný oltář byl už příliš daleko. Uslyšela slabý výkřik a podívala se pod nohy. Jako by ji někdo prohodil písečným dnem.

Ivrit spatřila tisíce zčernalých těl namačkaných na sobě pod hladinou rozpraskaného zrcadla. Dlaně měly opřené o hladinu zevnitř, jako by se chtěly dostat ven. Úzké dlaně s nepřirozeně dlouhými prsty. Ivrit zaječela a jedno tělo se pohnulo. Byla všude kolem. Nahá těla s otevřenými ústy do výkřiku. Zohavená a k nepoznání, zda to byl muž nebo žena. Takový pocit strachu zažila Ivrit, když byla malá a bála se v noci, že si pro ni přijde Bůh. A teď poznala, že to on jim to udělal.

A ona tomu v dětství o vlásek unikla. Stála zkoprnělá strachem bez jakékoliv pomoci. V hlavě se jí míjely šílené představy, strach ji úplně ochromoval myšlení. Necítila tělo, ani sladkou vůni vzduchu a neslyšela žádné lidi. Jak tam stála, zešílela z toho pohledu na zohavená těla pod hladinou.

Ivrit ztratila rozum a v tu chvíli začínalo zrcadlo praskat ještě více. Kdosi po ní už natahoval ruce a chytal ji za nohy, které začaly černat. Ona to však už nevnímala.

Ocitla se ve světle a bylo jí nádherně. Neměla rozum, ale očima cítila světlo a hmatem příjemný teplý pocit. Bylo jí krásně.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.05.2008 11:36:48dát kritice tipNicollette
máš dobrý postřehy, s tim Hermannem jsi to, myslim, vystihl
10.05.2008 15:58:54dát kritice tipNePoe_ta
Smím-li, dle mého soudu, místy text šitý jakoby Hesseho nití mystického putování po rovinách mezi hansovními městy vylidněnými po černém moru.
Dost zbytečně zatěžován nadbytečnou popisností, celkový dojem následně zbytečně strnulý.
Pointa napovídá na tragédii šoa, nemohu jinak ... jak symbolika jednoznačně vymezuje.
Pisátko hezky vypsané :)
-t-
03.05.2008 13:44:55dát kritice tipNePoe_ta
Nečetl jsem, přelétl, pro tíseň v čase.
Ivrit coby jméno? Je dívka jménem Čeština?
Remark coby kotvička pro příští slanování, snad.
02.11.2007 11:29:52dát kritice tipMilly
Krásná...... Zatím ten -V- Ti dám.. vrátím se..
27.05.2007 22:23:41dát kritice tipPan Bukkake
Pořád pěkně napsané, ale ne už tak dobře jako ta předchozí a co víc, obsah jde trochu mimo mě. I když, já to tak hloupě dělím... celkově to simply čtenáře moc neoslovuje... no, asi toho ve zdejší záplavě neřeknu moc nového, každopádně je to opravdu nadprůměr a opravdu by ses mohla pokusit o něco delšího :-).
25.01.2007 11:01:52dát kritice tipAlojs
neděkuj. píše ti to samo, a i když to kolikrát není ono, pořád je to dobrý. což ovšem nic nemění na tom, že na sobě musíme stále makat. a to všichni :)

až si najdu více času, zkusím dohnat to, co jsem u tebe promeškal.

zatím zdarec :)
25.01.2007 10:54:27dát kritice tipNicollette
ó díky za návštěvu. měla sem to stihnout do termínu, byla to aková dohoda... takže do něčeho sem se tam vnutila a něco mi šlo samo
s těma krátkejma větama nevim co dělat, už sem to psala Stvnovi, halt nejsem schopna plynulého textu v krásných souvětích....

a děkuju ještě jednou
25.01.2007 10:29:43dát kritice tipAlojs
začátek hodně dobrej, pak mi to přišlo místy lehce nucené (dopíšu to za každou cenu)a zbytečně vysvětlující. V některých momentech bych nechal skutečně myslet čtenáře. Byť by tady bylo riziko, že by to nepochopil vůbec. V globálu určitě tip, protože je to nadprůměrné dílko na zdejší poměry (navíc se to dobře četlo, navzdory návalu krátkých vět). Snad jen... možná jsem čekal trošičku víc :)
24.01.2007 11:19:09dát kritice tipArmand
Ty umíš předně atmosféru, jsi jako malířka, a to co píšeš se čte bez dechu. Jsi podobný talent jako Sapkowski (určitě si ho přešti), ale umíš být víc mystičtější, vnitřnější. A řeknu to znova... pokud bys takhle dokázala psát o jedné nebo vícero postavách ... ať už román nebo povídky an pokračování... bylo by to úžasné a já osobně bych se moc těšil.

Z povídky mě zaujalo pár momentů... strach, že si pro mě přijde Bůh... setkání s ženou co kreslila na zem, pohled z blízka do hladiny louže a spatření "příběhu někoho jiného"... používáš velmi silných symbolů a dokážeš k nim dát koření... špetku, pár slov o minulosti, pocitech postavy, ...

celkově: prostě žeru cokoliv píšeš! :) ******

17.01.2007 22:38:18dát kritice tipNicollette
ou
to děkuji za kompliment !
já slyšela že tady válcuješ zaběhlé básníky :) !
17.01.2007 18:45:42dát kritice tipSpirit
taky se nikdy neotáčim ke zdi.
jsi tu nejlepší autor povídek
ano, tak
14.01.2007 19:41:20dát kritice tipKytiii
redaktor prózy
Jsem úplně uchvácená!
Čte se to úplně samo... jsi fakt talent :o)
Přidávám s chutí tip... více takových dílek!
12.01.2007 18:21:27dát kritice tipbestye
líbí se mi, jak umíš myšlenky poskládat do krátkých úsečných vět - a stejně jim ponechat skrytě košatý smysl. Tohle já nikdy umět nebudu - proto jsem si tuhle povídku s chutí přečetla :c)
11.01.2007 22:58:13dát kritice tipguy
ono když ta hlaveň je pět metrů od hlavy, tak se dost blbě říká něco vzletnějšího .. :-)
11.01.2007 22:50:37dát kritice tipNicollette
ačkoli TO neni na smích
11.01.2007 22:50:08dát kritice tipNicollette
si řekl čau :) to sem se pousmála, ačkoli ti neni vůbec na smích....
zajímavej sen, očekávej změnu.... a možná bude rychlá jako střela....
díky díky pane, mam vás ráda
(vímejak)
11.01.2007 22:31:45dát kritice tipguy
mně tvůj styl psaní prózy vyhovuje a co se týká tématické nebo obsahové stránky, tak se mi u tebe dobře vciťuje .. to asi víš
ale v souvislostí s tímhle je docela zajímavý, že zrovna někdy předevčírem se mi zdálo o tátovi, co už umřel, jak mi říkal, že taky umřu a abych se nezapomněl rozloučit a vzápětí na to mě někdo zastřelil, viděl jsem z blízka, jak ta kulka vylítla z tý hlavně drážkovaný, takže jsem stačil už jen říct čau nebo ahoj nebo něco takovýho krátkýho, ale byl jsem spokojenej, že jsem stihl aspoň tohle ..
trefilo mě to do hlavy, rozsvítilo se mi v ní rudě, pak to zčernalo a pak jsem se vzbudil ..
docela milý probuzení, kdy jako nevíš .. :-)

11.01.2007 21:09:47dát kritice tipJeremyMark
Jsem se po dlouhé době fakticky začetl. Dobré, ba velmi dobré, nic mne nezdržovalo déle než-li bylo nutné a žádoucí.
***
07.01.2007 18:47:42dát kritice tipjohny45
Velmi pekne...super atmosfera...krasa...uplne som si pochutnal na tej poviedke...
Aj to, ze sa bala, ze si pre nu pride boh...sa mi strasne pacilo...*


Super, keby som bol redaktorom, dal by som ti zlaty vyber...:)

07.01.2007 10:19:02dát kritice tipStvN
Delším souvislým textem jsem měl skutečně na mysli spíš román nebo novelu.

Jak se zbavit románovosti? Předně si odpustit omáčku, která zabíhá do minulosti. Povídka by se měla soustředit na přítomnost. Když má nějaká postava ráda déšť, tak není důležité, co ji k tomu vede a jaká příhoda z dětství to zapříčinila.

Já jsem se opíral pouze o šablony lidí, dá se říct. Ovšem, že vždycky se nějaká šablona najde.
06.01.2007 22:30:55dát kritice tipNicollette
StvN: v napsání delšího souvislého textu? vložila sem 6stránkovou povídku a nikdo se jí ani nedotkl
znovu jí přečetli snad 3 lidi

ten románový ráz beru, o tom vim.... nevim zatim jak se toho zbavit a román se mi psát nechce

takže ty když si napsal povídku ze squatu tak ses opíral o berličky a šablony? :)

diks
06.01.2007 20:50:37dát kritice tipStvN
Nechci bejt zlej, tak jen poznámka k povídkovosti textu. Používáš literární postup spíše románového rázu, takže tento text nakonec skutečně nežije, jak napsal ceder_john, i když by při větším rozsahu působil poklidným a jistě i evolučním dojmem.

Inspiraci z vnějšku vnímám tak, že když autor není schopen vymyslet a vytvořit něco vlastního, uchýlí se k různým šablonkám, opůrkám, berličkám a mantinelům již vytvořených, ať to jsou jména známých osob, citáty ze známých textů a tak dále.

Celkově mi povídka přijde vynucená.

Mimochodem ať jste tou laťkou mysleli cokoliv, já bych ji viděl v napsání delšího souvislého textu.
06.01.2007 18:21:01dát kritice tipAntiutilitaristka
líbí*
06.01.2007 16:08:47dát kritice tipDamné
budem plakat někdy spolu?
06.01.2007 15:23:09dát kritice tippozorovatel
znáš tu poučku, že by autor neměl být ideolog, ale měl by nechat myslet čtenáře (někteří řikají "učit čtenáře")?:)

muslimskou?? ježiš, napiš radši něco erotickýho.. to má větší smysl

ten vlk se mi docela líbil, ale moc jsem ho nečet, některý pasaže mi přišly přehnaný
já mačisticky tvrdim, že by holky měli psát o svých zažitcích bez emocionálního výplachu
mě by třeba moc zajímalo, za co nás kluky máte.. takovou cynickou mrchu jako hrdinku si představuju:)) ale tak to jsou mý soukromý sny, že ano..
06.01.2007 15:03:40dát kritice tipNicollette
působilo na mě to slovo idologie jak si ho použil ty v negativnim smyslu
myslim, že všechno má svý pro a proti

no trvá no, na zátah se psala třeba na vlkovi, takový ty deníkový záznamy, ale tohle mi moc přes hubu nejde, proto to někdy působí přehnaně lítostivě a nevim jak

možná příště napíšu nějakou muslimskou !
06.01.2007 15:02:45dát kritice tippozorovatel
nojo, já to házim na jednu hromadu.. prababička byla jehovistka,ale vyprávěla mi všechno..
06.01.2007 15:00:43dát kritice tippozorovatel
ale jo, dotýkání beru, ale proč si to sype do vlasů? víš, kolik je tam mikrobů?
řikali nějaká uvězněná rodina, že jednou zmagořili tak, že se umývali hlínou a připadali čistí, druhej den opuchli

náboženství nemá ideologii?

fakt ti trvá napsat větu? působí to docela plynule
to já píše na zátah, ale neumim si opravit nebo se vyhnout krkolomností.. ty tu moc nevidim
06.01.2007 14:57:32dát kritice tipNicollette
pózo je to inspirovaný výlučně judaismem ničim jinym
a Bible je dost širokej pojem

06.01.2007 14:56:51dát kritice tipNicollette
Ivrit znamená Hebrejka

Proč Slavnost Poslední pečetě... nenapadl mě jiačí název pro konec světa, vim, trochu debilní, leč mě prostě nenapadlo nic lepčího

když chce mít někdo kontakt se zemí, tak se dotýká hlíny... jakkoliv, nazvat to magorstvím je věc názoru...

o ideologii nic nevim, je to povídka zasazená do určitého prostředí a náboženství, nazývat to ideologií je další věc názoru

se stylem mam problém celou dobu co píšu, u mě žádná novinka, já než dam dohromady větu, tak bych z toho brečela...

konec odpovědí
únava


dík za přečtení všem
o nic nešlo... ď.

06.01.2007 14:52:21dát kritice tippozorovatel
jo, jinak mám pocit, že to je spíš jen inspirovaný biblí a jinejma náb.
nehledal bych spojitosti za každou cenu
06.01.2007 14:50:42dát kritice tippozorovatel
moc nevim, jak se postavit k tvýmu pojetí okolí jakožto součásti postavy

proč si sypala hlínu do vlasů? holka trochu magor

pořád mi to připomíná tvý dřívější povídky
jakobys tim dojímala hlavně sebe, nevidim tam spolupráci se čtenářem.. a tu já moc rád
u týhle povídky je dost cítit i ideologie na pozadí, to mě dost odrazuje

přijde mi, že se víc snažíš o propracovanej příběh a odkazy, to je pěkný, ale přijde mi to rozháraný a jak psal MeTB.. u spoustě věcí nevidim odůvodnění
struktura mi přijde nestabilní a styl jednotvárnej
vývoj mě nijak nepřekvapil, pointa už vůbec
ale ty víš, že já ženskou prózu moc nemusim.. leda ty upřímný příběhy ze skutečnýho života

přečetl jsem si to kvůli MeTBovi.. jsem myslel, že máte nějaký fajn téma:) no nic

jo a koukám, že jsi vypsanej autor.. to ti závidim, do toho mám daleko
06.01.2007 14:16:08dát kritice tipoverflow
strach, jo
někde se dotkla, i když spoustě věcí nerozumim a jsem biblickej nevzdělanec-
Ivrit je hebrejština, ale jako jméno nevím, co znamená
a Slavnost poslední pečeti je nějaký symbol pro apokalypsu? nebo nějaká slavnost mrtvých? nebo jenom tvoje?
ta řeka je šílená (i tehdejší pohled do budoucnosti?)
ten ne-osvětlenej konec mi (paradoxně) ale nenechává moc prostoru, naděje

(rovzpomínávala)
06.01.2007 13:40:28dát kritice tipsidonia
celkem prisny cteni teda, to ti povim
06.01.2007 13:20:15dát kritice tipHV
mena ako take tvoria atmosferu pribehu, ale ono to znie dost neprirodzene niekedy...ustat meno nie je take lahke ako by sa na prvy pohlad mohlo zdat...ivrit, hmm, saraj (to je aspon s tym biblickym motivom previazane), ale... slavnost hladania pecate znie ako z fantasy, dava to textu uplne iny nadych...celkovo vsak rozpravacsky tok zvladnuty na dost vysokej urovni, ziadne kriciace a do oci bijuce stylisticke lapsusy...na tip ano:)
06.01.2007 12:45:32dát kritice tipfungus2
Dobré.
06.01.2007 12:30:59dát kritice tipphysis
dobrý*
06.01.2007 12:17:32dát kritice tipceder_john
ve škole by si určitě dostala jedničku ze slohu..vypravuješ to tak..že ten přiběh vůbec nežije..je to jen věta za větou..která popisuje a popisuje..jak kdyby si to psala podle nějaký příručky..teď napiš tohle a tohle..taková instantní polívka..
06.01.2007 12:11:33dát kritice tipXtruth
ja to berem...
ten zaver...pekne psycho:) A teď poznala, že to on jim to udělal. ...ale nachadzat vychodisko v sialenstve....no..budis....
06.01.2007 12:07:45dát kritice tipsolomon
“Jak víš, že nejsi právě v tuto chvíli mrtvá?”
Ivrit se podlomila kolena

tohle mi příde jako jediná slabá část která trochu narušuje tu krásně lehounkou linii příběhu

je to moc dobrý

06.01.2007 11:53:55dát kritice tipMeTB
Mno já myslím, že můžeme laťku sebevědomě prohlásit za zvednutou. A potřást si k tomuto digitálně a česko(ne-li-slovensko)-holandsky pravicemi.

Co mě tak napadlo k povídce...
Je poznat, žes tam zakomponovala docela hodně různých náznaků. Ale já nepřišel na to, jaký mají smysl.

Ivrit ... to je slovo pro novou Hebrejštinu, že jo?

Sáraj ... to je podle všeho Sára od Abraháma, než spolu přišli do Egypta.

Kazatel 12 ... začíná "Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení"; než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky. (...)" To mi čistě subjektivně připadá víc-se-hodící k téhle povídce, než to, co jsi dala do úvodu. Ačkoliv...možná ne. Máš tam ostatně ty úrazy na cestě. Hm.

Proč "Slavnost poslední pečetě"?

O čem je konec? Dostane se na chvíli do nebe, aby přišla do pekla?

No otázek je celá řada. :-)

Jinak, když já byl malý, nechtěl jsem spát otočený ke stěně, protože dveřmi mohl přijít někdo zlý, ani ke dveřím, protože ve stěně žily stěnové víly a mohly mě tam vtáhnout, kdybych nedával pozor. No a dveře od balkónu byly *samozřejmě* strašidelné. Hm, nejsem si jistý, jak jsem vůbec dokázal usnout. :-)


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor