Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

závislost na čokoládě

11. 01. 2007

1369

Autor

Jolana19

Být můj syn

řekla bych ti

Neblbni, zlatíčko

se srdcem na dlani

stojíš na zápraží svého domu

a při běžném sčítání

Má dáti dal, hraješ ruletu

ruskou ruletu se životem

a život, ten věčný karneval

se zahalí do masky

no a poznej podle očí srdce

Být můj muž

nebo prostě ten

kdo ke mně

nějak zvláštně patří

dala bych si tu práci a čas

a dokola ti vysvětlovala

kam ještě můžeš

a kde už bliká červená

kde už je průšvih na spadnutí

vycítím nebezpečí,

jak dravý zvíře krev

a hry s láskou a na lásku mezi ně patří

Být můj …

Ty ale nejsi

Vždycky po takovéhle hádce či výměně názorů, ve chvíli kdy vztek odplaval a začali jsme nanovo, existoval rituál odpuštění. Nějaký pravidlo po kterým se mohlo začít znovu dýchat čistej vzduch, vymazat to špatný z paměti a prostě začít znovu. Dva stejní lidi ve stejném vztahu na stejném místě ve stejný čas, jen prošlí bouřku, dalo by se říct. Vždycky jsem si stoupla na druhý schod, byl prostě vyšší než já, ale v tu chvíli, v tu chvíli jsem to byla já kdo odpouštěl, a když položil hlavu, tak jak děti pokládají, na srdce, aby slyšeli ten pravidelný uklidňující tepot, tak do vybledlého triko zašeptal: „ Promiň, sem prostě debil.“

„Nejsi, to neříkej, vždyť víš, že tě mám ráda“ zašeptala jsem do vlasů, neposlušných, nepoddajných hnědých jako čokoláda, ta na vaření.

Být můj

to jen ty oči

mají stejný jiskry

někdy