dialog

Málo zbylo ve spíži.
Jen trochu křížal pro potulné mnichy.
Tma za nimi tiše vklouzla do kraje.
I ten věčně reptající na kříži
je dneska podezřele tichý.

Za městem se i v noci pracuje na stavbě pěti babylonských věží.
Voda ve studni otrávená, prázdné jsou sýpky.
Raději položím do kouta pokoje
za oběť vlkodlakům hlavu bílé slípky,
když mlčí ten, kdo mě střeží.

Už druhou  zimu není čím topit
a u Hamburku prý včera ztroskotala loď s nákladem soli.
Chtěla jsem mluvit do rána
o všem, co nepřebolí,
ale můj společník jen oči k zemi klopí.

Chtěla jsem mluvit o naději, vědět, co ono ví.
Je čas pro nás oba před svých prahem dozamíst.
Chtěla jsem mluvit o nás dvou.
Ale ten, kdo by k tomu měl snad co říct,
ten - pro kristapána! - klidně spí!