Páteční podvečer:

„Ahoj Luci, ne, dnes pivo nechci, přijel jsem vozem. Přines mi jen kofolu“

V jukeboxu vybral si za bura písničku,

sedl si jako vždy na svojí stoličku,

pak jeho kámoši lapli tam ke stolu,

copak je Ládíku, proč piješ kofolu?

Pojď dneska zakalit, ser na tu sodovku,

prostě jak posledně, nech tady škodovku.

„Víš co Luci? Přines mi prosím pivo, půjdu domů pěšky a pro auto se stavím zítra. Jo a ještě pět rumů“

Všichni se bavili, bylo fakt veselo,

rum tekl za rumem, domů se nechtělo,

pak viděl ve dveřích překrásné stvoření,

byla tak úžasná, až to možné není.

Sedla si u baru, svetřík si sundala,

mávla mu na pozdrav, mírně se usmála.

„Luci, Luci, hoď tam prosím tě Evě jedno jabko. Jo a já si dám ještě desítku“

Sedl si vedle ní, byl jako v pohádce,

voněla po růžích, po jarní zahrádce,

byl trochu nervózni, moc ji to slušelo,

dala mu polibek slaďoučky na čelo.

Dlouho tě miluji, šeptá mu nesměle,

dlouho sním o tobě, s tebou je mi skvěle.

„Přines nám ještě  dva krát dvě deci červeného, díky“

Pak pili na zdraví, na lásku, na něhu,

lákal ji na koupel, na voňavou pěnu,

Pojeď k nám miláčku, svléknu ti šatičky,

vlezem si do vany (byli jak hrdličky,

jako princ s princeznou, jak pramen ve skále,

v pohádce zoufalství, bez zámku, bez krále)

                             ***

sobotní podvečer:

„Čau Lucko, dám si pivko, nevíš kdy přijde Láďa?“

„Ladík,…Ladík se včera vyboural,…v autě i s Evkou,…Ladík je,…on je,…oni jsou…“