Sonet včerejšího snu...

A nebe dnes čisté jako tvář panny

Sluneční šíp prolil teď první krev

Po hladině z písků jdou svými dny

Kdo živí jsou, kdož mají svůj břeh

Kdo právě teď den v zrcadle začíná

Koho svědí jeho bílé kosti

Kdo věští mi z dlaní když mne objímá

Snad ty a zbytek tvé panenskosti

Zapomenu na všechny cesty světa

Na kámen či hlínu pod nohama

V noci když jsi nevěděla, byla jsi mi blízká

Sestra mého těla, před bohem sama

A já svázán úzkostí a tvým klidem ve svitu měsíce

Padal jsem do propastí snu, jako mrtvá holubice