Nesnáším pláč

Nesnáším pláč Všichni pochopí snáz Jak se cítím nedávno se mi chtělo plakat v náruči toho nejmilovanějšího... je to paradox, zavřela jsem oči a měla jsem co dělat, abych to nespustila a bylo to složitý. Strašně moc silnej zážitek. Cry*

Pláč může být i vnitřní a nemusí být zvenku vidět. A může být i krásný.

sorry, že otravuju po otevírací době... to já mám dlouhodobý stav a brečet nemůžu!! a přitom to fakt potřebuju!!! mám pocit, že už vybouchnu (aspoň bude klid)

...stav, kdy (opr.)

Jenom blázni nepláčou...a ani Ti to nevydrží věčně...

plakat se dá i Láskou.......a to stojí za to.....

Jo, jenže ono to vždycky nejde tak snadno *

Jo, jenže ono to vždycky nejde tak snadno *

Toxman: Já vím...

zajimave... Plac je prilisny projev citu, ktery si muzeme dovolit jen malo... A i tehdy je to moc

To já se v pláči přímo vyžívám...(naštěstí ne moc často)

jak čtu ty moudré rady nade mnou, tak mě jen napadá raději nebýt moudrým.. a po pravdě, nemám co říct,... snad jen že rozumím.

Taky ho nemám ráda... Máš můj t*

ta první sloka je taková rozpustilá, ale moc se k ostatnímu nehodí....zbytek je fajn...zvlášť ta druhá!!*

Nepoznat pláč jde těžko, pak bys na pohled vypadala moc ledová a nepřístupná, pláč otvírá druhým srdce...a nakonec i tobě!*

Čím méně čtenář ví, tím víc má prostoru na vlastní vcítění, na "svou verzi". Nic víc to nechce, jen tip

hmmm ... hermit má pravdu ... a taky bych zkusil více prožívat a méně popisovat ... pak bude více zřetelné, co a jak cítíš.

plaas je dobra vec... clovekuse ulevi.. i dyz je mu pritom ouzko a tak.. :)))).....

Merle+Davidek: Ano, to ano. Taky si občas ulevím pláčem. Ale přesto.... Hlavně bych nikdy nechtěla poznat pláč, v té chvíli, kdy bych byla s tím, kdo ho způsobil.... To nechci....

Kyti, pláč ukazuje na něžnost dušičky. A který opovážlivec si dovoluje působit pláč naší Květince ??????

Jeden by se našel, ale já se nedám!! :)

Kytí: naprosto Úžasné !!!

pláč je nutnost.... buď ráda, že je... pláč je jen důsledek...očistí tě... to smutek je na vině.... ne slzy

Kyti,skvěléé. jen tak dál...

není to špatné... ale příval pláče částečně osvobozuje, ne? ;-) (možná bych zkusil ještě čtenáři krapet naznačit příčinu, nebo pozadí toho pláče a toho, proč ho nesnášíš...) ***--

Hermit: Ano, pomáhá... ale.... PS: Čtenáři nemusí vědět ouplně všechno.. :)

..."čtenáři"....to je good....někdy je lepší pláč....

Kytička: oni stejně všechno vědět nebduou, nemusíš jim to líčit do detailů, jen tak trošku se jakoby usmát za záclonou...;)

Kytí, nepoznat už víckrát pláč se Ti nepovede. Já starej dědek se také někdy (hodně výjimečně) rozpláču. A ani by to nebylo dobře. Jean Jacques Rousseau v díle Emil napsal něco v tom smyslu, že by nechtěl, aby jeho syn nepoznal bolest, protože se musí naučit ji snášet. A pláč je reakcí na bolest - fyzickou nebo psychickou. Coby básničku to hodnotím tipem. **

Kdybys neplakala, měla bys pak radost ze smíchu? Pláč je moc důležitej (i když jsou to třeba jen slzy uvnitř duše) ...