Rozsypané tečky (Interpunkční)

Vyklepu tečky z pytlíku,
odcvrnkám do mělkýho dolíku,
okradu všechny věty,
a zahrnu je makovými květy.

Tečka je vada na kráse,
jediná interpunkce nezachová se,
piha na tváři, bod v nekonečnu,
kterým povedeš němou tečnu.

Odloupnu tečku z konců vět,
slova slijou se v nehoráznou změť,
jinotaje ve své ješitnosti
vnášejí sem drobné nepřesnosti.

Neutron na cestě do jádra,
aby se převlékl do kvádra,
mastná skvrna od polívky,
pusa na tvář od naivky.

Vystřelím puntíky z kanonu,
zbavím svět barevnejch balonů,
zůstane na nebi jediný,
spálim si ruce i záda...
                 ....a budu celej den protivný.