Cassiopea

Vzal sis mou hlavu do dlaní
a líbal...
tenkrát na stráni
vzpomínáš?

Polibky něžné po skráních líce
jsi rozséval, mně převlice
se chtělo věřit na zázraky
že přišel den, kdy chceš mě taky

Kopretiny v tom pozdním létě
z nich věneček se neuplete již
/zklamala jsem tě,
ty mě víc/
jen vzpomínka na chladné ráno
a nebe ještě plné hvězd
v nich psáno nebylo a není
nakolik projdem spolu cest
jen míjení, jen ovíjení
tím známým dechcem večernic

Pod královninou ochranou
jíž oči i koruna září
jsem láskou k tobě oddanou
planula, však na oltář ji
položila
co oběť zápalnou
mému srdci, mojí víře
neb tušila jsem, že nechceš víc
mi sloužit za rytíře

---