Déšť

I.

Tichou nocí padá déšť

nekonečný letní déšť.

II.

Jeno v tichu najdeš řeč svého já a víc

lhát si nedokážeš a nezbývá ti nic,

snad nemáš zdání, odkud štěstí přichází

a kam odchází.

III.

Proudy stříbra z oblaků

probouzejí slova snů.

IV.

Nezapírej, lásko, ty anděl jsi sám,

dokázala's povznést mou duši ke hvězdám,

já neměl zdání, odkud štěstí přichází

(a kam odchází).

V.

Chci ti říct, že pro nás není třeba

velkých slov,

abys poznala co štěstím nazývám.

R.

Snad už nemusím se toho bát,

že bez Tebe budu jednou snad,

staň se to, co má se stát,

Prozřetelnosti nechci vůli brát.

VI.

Kdyby v noci se ti chtěl zdát,

že jsem jednou přestal mít tě rád,

tak to zas můžeš klidně spát,

já vážně hloupější sen chtěl bych znát.

VII.

Po okenních tabulích

stéká tiše deštní smích...