Princeznička

Budu psát verše pro tvůj lesk Dokud v nich budeš v úsměvu Dokud v nich bude smutek, stesk A síly, které poutají Budu v nich stále spoutaný A jen pro sebe… Já, právě jsem se rozhodl Chodívat k tobě potají Při spánku Pošeptám – „Spinkej princezničko,“ Pak dýchnu slovy na tvé líčko „Přinesu ti své sladké sny Jen, princezničko, neusni A zůstaň se mnou v mezidobí Tak nadčasově jak to jde Jak umíš to jen ty“ Já vím, už zase přeháním Už zase si tak trochu sním Však v tom je moje zázemí, Mé velmi křehké MÉ Je ušmudlané sazemi Však odhodlané zabít saň Princezno, podej mi svou dlaň Já přečtu, co je cestičkou V tvé ruce - „Malá… princeznička“ Ne, neotvírej svoje víčka Slituj se nad mou troufalosti A počkej chvilku kratičkou Víš, obávám se, že má saň Je tří, čtyřhlavá, devíti… Je těžké býti hrdinou, Kterého boje nesytí A který radši zešílí V květině vůni motýlí A teď, má malá princezničko Vzdálím se zpod tvých víček už A zadoufám – jen mě nevytuš.

---