Richie Phoenix vs Mark Winner

" Buď zemřeš ty nebo já!" Mark Winner seděl opřený o pohodlné polstrování hnědého koženého křesla a přemýšlel. Kupodivu i přes soumrak, který umocňoval pocit reálnosti, jenž hrozila z této věty byl neustále až ledově klidný. Vždyť co se má stát, stane se! Se škodolibým úšklebkem na tváři si uvědomil svou převahu. Jeho soupeř jistě už tak klidný není.

Lidé ve fight clubu už dávno přestali cvičit a upřeně pozorovali mladého muže, který už zatraceně dlouho neúnavně bušil do boxerského pytle a pořád vypadal, že toho ještě neměl dost. I když se kolem něj stále držel lehký opar tajemna, stejně všichni věděli, kdo to je. Kdo je ten zvláštní mlčenlivý bojovník, jehož ladné kočičí pohyby jakoby zpívaly v okamžicích, kdy ohromující rychlostí na milimetrovou přesnost protínaly vzduch, lámaly ocelové pláty a zanechávaly nesmazatelné otisky ve cvičné zdi.  Mystickou aurou obklopující jeho tělo bylo možné prorazit jen ohromnou duševní silou, což byla vlastnost, kterou většina mladých bojovníků, po nahlédnutí do Richieho uhrančivých očí, společně s vědomím, jaké fyzické újmy dovede jeho um napáchat , s okamžitou platností ztrácela. Jediný, kdo mu ještě stál v cestě před získáním titulu byl samotný Mark Winner, legenda, jenž pomocí příšerného destruktivního působení své tygří síly, znásobené také vrozeným magickým potenciálem a svaly vyztuženými adamandiovými pláty, smetla všechny bojovníky, jež napadla možnost sesadit ho z trůnu, z ringu v několika vteřinách ven.

Nutno ovšem podotknout, že všichni přežili v té či oné podobě. Většina mužů měla hrozivě zdeformovaná těla, ohromné tržné rány po celém těle, způsobené Markovým běsněním, které si vybírali svou daň zpříma. Neexistoval jediný muž, jemuž by bylo dopřáno věnovat se po utkání s úředujícím Fight kingem jakékoliv bohulibé činnosti, většina z nich skončila jako masa rozdrcených svalů v péči svých rodin, a pokud měli štěstí a jejich gastrointestinální trakt vydržel nápor Winnerových lačných ran, mohl je aspoň uklidňovat fakt, že mohou příjmat potravu normálním způsobem. Takový život však muže příliš nepřitahoval a tak se utkání za posledních 20 let, které by nevzdal potenciální finalista těsně před střetem s poslední štací, Krvavým Markem, dala s velkým přehledem spočítat na prstech jedné ruky.

Mladý muž zahalený v rudé, propocené mikině a tradičních kalhotách od judogi, které měly nezvyklou kaštanově hnědou barvu naposledy udeřil plnou silou do boxovacího pytle a ten puknul. Záplavy jemného písku ulpívaly fighterovi  na  těle. Kdosi z přihlížejících hodil jeho směrem plastovou lahev s vodou. Kývl na poděkování a hltavě pil.

Lidé v něj věřili a on to věděl. Po zastrčeném bytě v Maxville se mu povalovalo mnoho různých odznaků mistrovské úrovně v několika různých druzých bojových sportů. Všechny je nechal doma. Nepokládal za důležité mít je dnes večer na sobě, nepotřeboval je...to jediné, své umění, měl zakořeněné hluboko ve svém těle, za pomocí vrozeného magického potenciálu propojené s každičkou buňkou ve svém fyzickém těle. A co víc, jeho hnala touha po pomstě, tak obvyklé u všech potomků fighterů, kteří se již s nestvůrou v těle Marka Winnera  setkali.

Tolikrát se snažil ovládnout svůj hněv. Tolikrát bojoval se slzami, když byl svědkem toho jak muž, jenž byl jeho celoživotním vzorem - jeho otec, ještě před pouhými 20 lety zářil v každém ringu. Nadarmo se mu neříkalo Diamantový Jack Phoenix. Před 20 lety jeho tvrdé pěsti ničily fighterské ambice protivníků téměř v tom samém okamžiku co vstoupili do ringu. Jen díky vzpomínkám na zápasy, na jež ho jeho otec jako malého chlapce brával, si dokázal mlhavě vzpomenout na jeho mocnou osobnost. Mark Winner z něj však v pěti minutách dokázal strhat tolik obnažených svalů a úponků šlach, že tomu, že vůbec přežil mohl děkovat jen magickému potenciálu, který se v jeho rodině dědí. Magičtí bojovníci neumírají příliš často na fyzická poranění, umírají na zničenou duši.

A ta Richieho strádala, plivala jed při každém pohledu na ubohé pozůstatky těla bývalého mocného bojovníka, drásala si dlaně do krve pokaždé, když viděla, jak matka tátu krmí a přebaluje, pokaždé, když nahlédla do vyhasnutých očí svého otce. Ale před lety, kdy si jej k sobě vzala Astrální Matka se rozhodl, že Nestvůrný Winner zaslouží smrt z rukou nástupce prvního poraženého Fight Kinga tam, kde ho to nejvíc pokoří...před lidmi...

Jeden z borců založil do minivěže nějaké CD, útroby přístroje vyplivly zběsilý punk a čtyři stěny malého cvičného ringuse zuřivě otřásly. Nikdo si toho nevšímal. Jen fascinovaně hleděli na muže před nimi, jenž se s prvními zvuky linoucími se z věže octl zpátky na nohou v ringu, vše dokonale splynulo v časovou a místní jednotu...existoval jen boj...anebo tanec?...nebylo nic jiného než přítomnost, dokonalost, ladnost...a předtucha vítězství...Richie Phoenix se usmál a stáhl si kapuci hlouběji do čela.

Tělo Marka Winnera spočívalo na zemi obklopeno uklidňujícím kouřem linoucím se z vonných tyčinek a jeho masivní, svalnaté tělo bylo zborceno potem. Nechápal, jak se může tolik vyčerpat po pouhých pár hodinách meditací, bohyně všech katů, Mira mu dnes nejspíše nebyla přízvivě nakloněna! Před několika minutami se stalo něco neslýchaného...nezničitelný Mark Winner se zhrouceně opíral o stěnu obloženou ebenovým dřevem a lapal po dechu. Podleněj však stále neexistoval důvod boj, který měl dnes přijít odložit...vlastně by bylo docela příjemné, rozcupovat na kusy dalšího Phoenixe. A lidé? Říkaly by si, že zrovna on se bojí toho usmrkaného parchanta!

V rukou opatrně svíral kelímek, malý jako obyčejný náprstek, ze kterého před nepatrnou chvílí vysál do poslední kapky jemně namodralou tekutinu, až v téhle chvíli však začal pociťovat ve svalech prudký zábřesk nadlidské energie...cítil ji všechnu, sílu, vlévající se mu do žil stokrát znásobenou meditacemi.. pocítil okamžitou nutnost dostat tu destruktivní sílu ven, měl pocit, že držet ji v sobě ještě o minutu déle by znamenalo puknout...cítil sílu drtit kosti a touhu značit právě jeho...těš se mladý Phoenixi...jen si troufej mladíčku...

    Bez přemýšlení rozpřáhl paži ke starožitné ebenové komodě a udeřil pěstí. Jakoby se při dopadu zablesklo a z bytelného kusu nábytku zbyla na zemi jen hromada třísek. Mark Winner byl znovu připraven zabíjet...

V klubu už zbyl jen on. Pořád dál cičil svou katu a ta mu navracela sílu znásobenou energií vlastního magického potenciálu. Byl fenomáén a byl si toho beze zbytku vědom. Dokonalá životospráva, strava kládající se z množství a druhu potravin, na ktzeré byl jeho metabolismus dokonale přizpůsoben. Nekončící hodiny cvičení každý den, pouliční bitky z nichž žádná se ani nepřibližovala prohře. Sundal si z hlavy kapuci a odhrnul si ze zchváceného čela temné vlasy. Uslyšel skandující dav...Richie je vítěz, Richie je vítěz...

Lidé se těší na souboj dvacetiletí. Fight king posledních dvaceti let bude dnes poražen. Obluda bude zchvácena smrtwlnými křečemi a on jim bude přihlížet. I lidé si přejí jeho smrt, byl si toho vědom. Podpora publika ho burcovala k nepříčetnosti. Adrenalin v jeho těle pulzoval a čekal na výbuch v podobě tanci podobající se kombinaci úderů, kupů a hodů a Richie cítil, že už nemůže ani minutu vydržet. Náhle se zaposlouchal. Slyšel hlas přicházející z amplionu ve velkém ringu a zesílení skandování davu. Jako střela vběhnul na pódium a vychutnával lásku fanoušků, svaly v očekávání boje bolestivě vypnuté k zešílení.

Rozhlas pokračoval:

" Souboj Mark Winner proti Richiemu Phoenixovi se neuskuteční z důvodu náhlého úmrtí vyzivatele Marka Winnera. Vítězem je automaticky jmenovám druhý finalista Richie Phoenix. Richie - je - vítěz, Richie - je - vítěz!"

...Richie Phoenix cítil, že právě prožívá první prohru...