Touha

jít do těch kopců v dálce,

občas mě popadne touha

projednou jít a neprchat,

sama anebo s přáteli

bojovat ve válce

jménem život

a tu výhru si vychutnat.

Občas mě popadne touha

mít jen málo,

občas mě popadne touha

mít jen batoh a pár věcí v něm,

snad jenom to,

co by za to stálo,

co nikdo nezávidí víc než svobodu

a život s úsměvem.

Občas mě popadne touha

mít něco víc,

občas mě popadne touha

mít víc než velký dům

se zahradou a auto,

vidět tak na měsíc,

na východ slunce a hvězdy,

být blízko k oblakům.

Občas mě popadne touha

už nežít, jak se má,

občas mě popadne touha

kašlat na konvence,

co člověka dusí,

i když to nevnímá.

čtyři stěny mě svírají

- smrt je zlá –

P Ř E Ž Í V Á M