zero

(byl v barevném víru z trpaslíkovy ruky utíkajících pouťových balónů)

poslouchal, světlo z prstů

rozsvěcovalo význam blikajícího monitoru

 

potkal Marí

další ostré slunce v kouři uhasínající cigarety

držela ho v rytmu

za boky, na latinských plážích

 

vše je jen jedna tepající květina

zakletá v obdobích a opakujících se křivkách

stále a nikdy - nula

s výstřelky do neuchopitelného prostoru

 

ani dobro ani zlo

to my vyslovujeme pošetilé

významy

 

oba  kolísali

občas se dotkli i tvářemi

rytmus stále v uších

 

nechtěl se účastnit

jen vnímat a cítit, rozdávání trpklo

v apatii

sobecké současnosti

 

už si ani nepamatoval jestli jí poděkoval polibkem

spatřil jen několik metrů pod hladinou

jejího oceánu zářivých

významů...

 

 

---