Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tvrďák Harry

10. 08. 2007
3
26
2478
Autor
Narvah

upravená verze..

Harryho nejoblíbenější knihou byl román Chladnokrevně. Moc nečetl, ale tohle zhltl raz dva. Často si zasněně přehrával oblíbené pasáže. Hlavně tu se suterénem. Ta ho bavila nejvíc. Vkrádala se i poslední scéna se šibenicí - snažil se na ni nemyslet, ale zřídka to šlo. To pak odsouzenec letěl velmi dlouho a velmi hluboko. Pak zničehonic cuk!! a Harry vyděšeně otevřel oči. Zase přešlapoval před nádražní halou. Byla mu zima - mnul ruce o sebe. Znuděně pohlédl na plakát na zaplivaném odpadkovém koši, do kterého jednou viděl močit opilce. Stálo tam: YMCA Vás zve do kina. Omega: Nový film režiséra Davida Brauna (Poslední večeře, Zemři, abys žil). Evoluce směřuje k cílovému bodu Omega, jenž celý cyklus přitahuje, i když stojí mimo něj. Omega je kosmický Kristus, který soustřeďuje stále více se zosobňující vesmír k jakémusi kosmickému mystickému vědomí. Lucas klub, sobota 19,00, vstup volný. Zapálil si cigaretu. Už by tady měl být! Trochu naštvaně típl nedopalek o železnou mřížku, která kryla koš, když se objevil obtloustlý muž menší postavy s kulatými dioptrickými brýlemi. Na sobě měl ošoupaný oblek, v ruce kufr. „Ach, vy čekáte…“ přivítal Harryho. „Říkal jste přece…“ „Ano, máte pravdu. Úplně jsem zapomněl. Došly vám peníze?" Harry se zamračil. Tohle neměl rád. „Můžu jít...“ Tlouštík udělal volnou rukou omluvné gesto. „Nezlobte se. Měl jsem namáhavý den. Pojďte, vezmeme si taxi.“ Zastavili před jedním z panelovým domů na předměstí. Znal to tam. Byl tam nejméně pětkrát. Ve výtahu mu muž sahal do rozkroku, líbal ho na tváře. Když otevíral byt, ozvalo se kňučení. Byl to Špunt - mopíček. „Přived jsem ti kamaráda,“ řekl muž a vzal zvíře do náruče. „Dáš mu pusinku?“ Dal psa Harrymu před obličej. Harry nevěděl, zda pobídka patří jemu nebo psovi. „No tak!“ zvolal muž přísně. Harry psa políbil. Tlouštík ho poslal do obýváku a šel do sprchy. Harry se posadil na gauč a zapálil si. Byl to nevelký hubený mladík s černými vlasy a tmavýma očima. Cigaretu držel mezi palcem a ukazováčkem. Vstal, u okna otevřel láhev whisky a pořádně si přihnul. Pohlédl oknem na protější domy. Ve většině jela televize. Některá okna blikala v rytmu. Z koupelny byl slyšet melodický zpěv a Harry zkřivil ústa. Připadalo mu, že se na něj pes z koberce šklebí. Nejraděj bych ho zastřelil, pomyslel si. Za hodinu bylo po všem. Harry odcházel znechucen. Dostal sice obvyklou částku, ale udělalo se mu ze vší té perverze zle od žaludku. Do všeho ještě ten kňourající čokl! Sedl na tramvaj a svezl se tři zastávky k centru. Chvíli se rozhlížel, jako by se rozhodoval, kudy se vydá. Pak přešel silnici a zmizel U hvězdy. Číšnice ho pozdravila zvednutím paže a ukázala na stůl, u kterého seděl vytáhlý mladík nedůtklivého vzezření. Harry kývl a usedl naproti něj. „Bratříček má cestu… To je překvapení!“ Harry se usmál. Objednal tousty a pro oba ležák. Když láhve břinkly, zeptal se: „Co doma?“ „Pořád stejný. Matka tě prosí, ať přijdeš, co nejdřív. Od Finka se doslechla, co děláš. Nechápu, kde to ten hajzl vyčmuchal. Druhej den dostala mrtvičku.“ „A?“ zeptal se Harry vyděšeně. „Od soboty leží u Svaté Anny. Necítí levou nohu. Včera jsem tam byl.“ Harry mlčel. Bubnoval prsty o stůl, pak objednal láhev vodky. Když si dali poprvé, zčervenal. „Vyřídím ho,“ řekl. „To víš, že jo, Harry. Ty vyřídíš každýho,“ řekl bratr a vytáhl retko z Harryho krabičky na stole. „Co tím chceš říct?“ změřil si bratra. „Že jseš tvrďák. Teplej tvrďák.“ Harry se zapřel dlaněmi o stůl a vstal. Židle za ním se převrhla. Zapíchl prst bratrovi téměř do obličeje: „Co jsi ty? Synáček, kterej udal vlastního tátu, aby si nahrabal. Nic víc," vyprskl. Harry se napil přímo z láhve. Pak posměšně pohodil hlavou směrem k bratrovi: „Jseš pořád stejně smutnej.“ Sebral láhev, zaplatil u baru a vyšel na ulici. Pršelo. Zapnul si bundu ke krku a ruce strčil do kapes. V levé nahmatal zánovní vystřelovák s vyrytým mamutem. "Kili-kil!" řekl tiše a několikrát nožem před sebou zašermoval. Pak zkusil boční výpad a spodním hákem zabodl čepel do břicha stromu: "Kili-kil!!" Chuť večerního vzduchu ani v nejměnším nenasvědčovala, že by se jednalo o dobrodružství. Všechno klapalo tak, jako vždycky. Zvířata se neděsila, mrzutí psi štěkali na kolemjdoucí a kočky se proháněly po střechách. Měl hořkost v ústech a svědily ho dlaně. Myslel na matku, jak leží v nemocnici a necítí levou nohu. Napadlo ho, že by zítra mohl ke Svaté Anně s kytkou a pomeranči. Chtěl, velice si přál!, zabořit svůj obličej do matčina klína. Šel teď rychlým krokem ulicí vlevo, na konci dál, za stánkem vpravo a pořád dál. Potichu si zpíval píseň ve třech tónech: "Tvrďák Harry, pouští síru, z huby plamen, v hrudi díru, Tvrďák Harry, jde na jisto, nezbývá už, pro něj místo…" Zastavit stát raz dva! Prstem si setřel z čela pot jak rosu z trávy. Nakoukl do dvora. Nikde nikdo. Zabral za hromosvod a pak se vyhoupl ke stěně. Se zapřenýma nohama ručkoval vzhůru. Pohlédl nad sebe a spatřil hvězdy. Napravo (kde noc prozařovalo světlo) musí být měsíc, pomyslel si. Ve třetím patře pomalu vlezl na balkón a pozoroval svého otce, kterého před půl rokem pustili z vězení. Ležel na pohovce, v ruce poloprázdnou láhev s pivem a koukal na televizi. Harry si zapálil a promýšlel strategii. Pak, o poznání opatrněji, vylezl o patro výš. Ve Finkově obývacím pokoji svítila lampa, ale Fink v něm nebyl. Harry se snažil vykloněným okýnkem otevřít balkónové dveře. Podařilo se mu to až po chvíli. Pořezal si přitom zápěstí. Když vlezl dovnitř, překvapil ho zatuchlý pach. Z kuchyně se ozývalo bouchání. Prošel předsíní a zpoza stěny pozoroval Finka. Malým kladívkem zatloukal hřebíky do stříšky ptačí budky. Vytáhl nůž. Rozevřel jej. Pak zezadu přistoupil k Finkovi. Byl to malý kachektický postarší muž s velkou hlavou. Pravačkou mu vyrazil kladivo z ruky a pak ho přitiskl ke kuchyňské lince. Fink byl nejprve tak vyděšený, že se nezmohl ani na slovo. "Finku Finku," začal posměšně Harry. "Tys to ale dopracoval. Že si s tou velkou hubou nedáváš větší pozor na to co říkáš.." Dlaň s kudlou se mu potila, Fink vyděšeně kmital pohledem mezi ní a jeho očima. "To tě přijde draho Harry!" zmohl se nejistě Fink na výhružku. "Zavři hubu!" křikl Harry a stiskl levačku, kterou svíral jeho hrdlo. Když viděl, že se Fink dusí, povolil. "Pověz mi, Finku, proč vykládáš mojí matce takový věci? Proč se nestaráš raději o svoje ptáky. Proč se mi k sakru pleteš do života?" S každou otázkou v něm rostl vztek. " Nevím, o čem mluvíš," řekl Fink. "Kde tu máš provaz?" zeptal se vzápětí. Fink seděl na židli v obývacím pokoji. Ruce měl vzadu svázané, připoutané k nohám židle. Harry zatáhnul záclony a pak se zeptal: "Vejce máš?" Fink pokynul hlavou směrem ke kuchyni. Za chvíli se Harry vrátil, v dlaních tři vejce. Položil je na jídelní stůl a chvíli se přehraboval v cédéčkách. "Vida.." řekl a pokojem se ozvalo Vivaldiho houslové andate ze Čtvera ročních období. "Teď něco uvidíš, Finku", zvolal a představení začalo. Harry se před Finkem uklonil a nejdříve začal žonglovat s vejci. To mu nečinilo sebemenší problém. Dokonce si po chvíli začal vejce házet přes ramena, za zády je chytal a druhou stranou je zpět vracel do hry. Když zachytil Finkův znuděný obličej, položil vejce a předvedl mu několik akrobatických kousků. Nejprve udělal salto vpřed a vzad, pak kotoul vzad do provazu. Poté udělal most z kterého se obratně dostal do stojky a po rukou došel až k Finkovi, obrátil se k němu obličejem a ve vytržení se zeptal: "Co tomu říkáš?!" "Někdo zvoní, Harry," řekl Fink. Harry překvapeně vstal a potichu přešel ke vstupním dveřím. Kukátkem spatřil obličej svého bratra. "Co chceš?" zeptal se netrpělivě. "Hele Harry, nech ho bejt. Žes mu nic neudělal?! Vymyslel jsem si to.." "Cože?" "Povidám, že jsem si to vymyslel. Nic takovýho matce neřekl. Chtěl jsem tě jenom.." "Je mrtvej." řekl Harry suše. "Co prosím?" "Je mrtvej." Harry klečí na jeho hrudi. Světlo na chodbě zhaslo. Padá první rána. Bum! A dál: bum bum bum! Ani muk. Je vyřízenej. Rozsvítil světlo a byl udiven tou spouští. Sbíhá schody. Ulice ze zlata. Klap. Sbohem! Ale kam teď? Jedno. Myslím na tátu. Sedím mu na ramenech. Kouří. Koukáme na hrocha. Obrovská růžová tlama se rozevřela. "Ten má ale držku!" Držím ho okolo krku a pláču. Jenže kam? Pod mostem je zima. Pro pána krále! Co jsem to udělal? Omega je..? Ukázal na ně. "Co to je za ptáky?" To jsou kosi, Harry." "Jsou černí." Usnul pod stromy kousek od nemocnice. Ráno začalo sněžit. Promrzlý vešel do kavárny. Loupáky, kakao. Pěkná slečna. Má něco z maminky. "Jste od krve." "Jo, od krve.." "Mohl bych navštívit..." "Potřebujete ošetřit." "To není moje krev." Uhnul očima. "Jak je jí?" Ležela na posteli, v ruce knihu. "Mami..!" Levná vůně šeříku. "Vypadáš unaveně." Harry si přišel pro požehnání. Tvrďák Harry si přišel pro požehnání. Pohladila ho po čele. Rozplakal se. Vesmír se protáčel. Až od tebe odejdu, budu si přát, aby brácha vstal. Mrzelo by mě to. Opravdu.

26 názorů

dík :)

Narvah
19. 09. 2007
Dát tip
jestli se ti líbil ten capote, tak podobnýho ražení a i tématem je blízko katova píseň od normana mailera..

jó Chladnokrevně, tahle knížka mě fakt vzala, ale asi mi nehrozí, že bych byla takovej brutál a vyžívala se v té hrůzy plné vraždě a následném oběšení vrahů. Dostala mě jednak nesmyslnost jejich vážně chladnokrevnýho jednání a pak hlavně úžasnej napolo dokumentaristickej styl Capoteho. Ale k věci: ta povídka je no docela dobrá :)

Farinelli
13. 09. 2007
Dát tip
já jsem si to vysvětlil tak, že je někdo na drogách. buď všichni, nebo jen autor:-) ne, vážně, přišlo mi to dost roztříštěné a vlastně jsem to nepochopil. kdyby to bylo celé absurdní, beru, kdyby celé realistické, beru taky, ale takhle mi to přišlo, že chtěl autor záměrně pospojovat různé věci a napsat to tak, aby to nikdo nepochopil:-)

reka
17. 08. 2007
Dát tip
Narvah: pochopil jsem to tak, jak řikáš - že zabil bráchu; i sem měl pocit, že to má ve mně vyvolat pocit, že to není úplně jasný, kdo byl zabitej, jestli brácha nebo fink, ale závěr mě nepřekvapil - myslel jsem si, že to byl brácha

StvN
16. 08. 2007
Dát tip
Já jsem na vztahy nikdy moc nebyl. Syn svého otce a tak, tomu já nerozumim.

Vitex
16. 08. 2007
Dát tip
Já už nevim.

Narvah
16. 08. 2007
Dát tip
jako aby vstal, že je zmlácenej a že ho tam tak nechal ležet, že třeba není mrtvej, že by ho mrzelo, kdyby byl fakt mrtvej.. ale jak vidím, je to docela zmatenej text. fink byl taky synovec otce té barmanky co je obslohovala a ta slečna z kavárny byla jeho dcera. teď by to už mělo být jasný..

StvN
16. 08. 2007
Dát tip
Ono je to tim, ze ta posledni veta, respektive ty dve predposledni, nejsou moc jednoznacen. Hodne me mate: Mrzelo by mě to. Mne osobne neni jasne, co konkretne by ho mrzelo ve vztahu k prechozi vete. A pak uz behem cteni povidky jsem nabyl dojmu, ze Fink je tez jeho bratr, proto jsem si myslel, ze zabil Finka. Nedoslo mi, ze je to soused.

Narvah
16. 08. 2007
Dát tip
plopez: no, tak to je.. měla to být taková ta vypointovaná povídka, která poslední větou pozmění - vysvětlí dohady čtenáře.. jinak to neobhajuju. jako že si subjektivně myslim, že to není ono. pouze vysvětluju záměr..

Plopez
16. 08. 2007
Dát tip
nepochopil jsem, že zabil bráchu, myslel jsem na finka. takže jestli to chápu správně, celou dobu si měl čtenář myslet, že zemřel fink a nakonec zjistit šokující pravdu: zabil svého bratra! ? mě na finkovi a bráchovi nezáleží, takže je mi jedno, koho z nich zabil a jestli... ale možná, že je tomůj problém. možná, že na některý čtenáře funguje střídání zápletek, krev a děj a tak. já od jistý doby potřebuju vychutnávat každý slovo a to u týhle povídky jde fakt jen v první části.

StvN
16. 08. 2007
Dát tip
Ja teda myslel, ze fink je bracha a ze ho zabil.

Narvah
16. 08. 2007
Dát tip
pravdou je, že fink byl synem dědečka bratra jeho nevlastní matky..

Narvah
16. 08. 2007
Dát tip
fakt?

Narvah
16. 08. 2007
Dát tip
ale faktem je, že chyba možná byla říct, že se to zabíjení odehrálo na chodbě.. tam je myslím ten problém.. jako že čtenář na to asi neskočí.. ten přechod do přítomného času je sice strašnej skok, ale měl by být funkční v tom, že se člověk dívá do hlavy vraha.. jinak to žonglování je docela absurdní, to je fakt..

StvN
16. 08. 2007
Dát tip
Ja teda myslel, ze fink je bracha a ze ho zabil.

Narvah
16. 08. 2007
Dát tip
plopez: fink je jejich soused, kterej "údajně" vyklopil harryho mámě, že si přivydělává jako teplouš.. no a co s ním bude, to není jakože pak už moc důležitý.. pak už by tam měl existovat jen jako mrtvola, která na konci oživne..

Narvah
16. 08. 2007
Dát tip
plopez: idea byla taková, že čtenář měl mít pocit, že harry po rozhovoru s bráchou zabil finka. že v afektu proměnil svá slova v čin.. a pak popis toho, co se mu honí hlavou, až k poslední větě, kdy má čtenář dojít k tomu, že sejmul bráchu.. ale to se myslím nepovedlo.. jak tohle vlastně pochopili ostatní please?

Plopez
15. 08. 2007
Dát tip
začátek prvotřídní. potom jakž takž. doopravdy to drhne až tady: "Harry klečí na jeho hrudi. Světlo na chodbě zhaslo." tam bych čekal nějaký způsob vysvětlení nebo něco (kdo je fink? co s ním bude). místo toho se to celý dál jen zamotává a rozpadá se to tak ,že je to vidět dokonce graficky, dialogy jsou, ale chybí něco mezi nima. chtělo by to eště poladit...

Narvah
12. 08. 2007
Dát tip
jo, ta povídka je problematická

Vitex
12. 08. 2007
Dát tip
Líbilo se mi to hodně až po "Za hodinu bylo po všem." Potom už nevím.. Moc uspěchané, zkratkovité na to, kolik se tam stane věcí. Vyznělo mi to nevěrohodně, vykonstruovaně. Připadne mi, že je problém buď v tempu nebo v překombinovanosti. Nevím.

Narvah
10. 08. 2007
Dát tip
oživ, prosím.. :)

StvN
10. 08. 2007
Dát tip
Já snad kvůli tobě oživím povídku měsíce:)

Narvah
10. 08. 2007
Dát tip
dík, máš recht

reka
10. 08. 2007
Dát tip
ruší mě ta změna stylu, která přijde od "Harry klečí na jeho hrudi." kdy najednou začneš používat přítomný čas a jiný způsob vyprávění (usekané věty, zrychlené tempo, vše vnímané skrz Harryho a nejen skrz vypravěče). nějak je to strašně naráz a ruší mě to. stejně tak mě ruší celá ta pasáž o žonglování - jako by najednou ten text chtěl přejít do absurdna, ale protože je to tak naráz a jen jeden odstavec, spíš to působí jako něco nedotaženého, jako takový hybrid. občas mi přijde, že skřípou rozhovory. třeba tadyta výměna: "Říkal jste přece…“ „Ano, máte pravdu. Úplně jsem zapomněl. Došly vám peníze?" ta tlouštíkova odpověď mě nějak rušila, zní příliš papírově. nic víc mě nenapadá. jsou to všechno poznámky převážně ke stylu, ale právě ten mě na celém textu dost rušil.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru