Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDvojvaječné jednojče
21. 09. 2007
1
3
435
Autor
mky
| Když mé mamince doktor po vyšetření ultrazvukem sdělil, že bude mít dvojčátka, byla radostí bez sebe. V průběhu těhotenství však nastaly různé pochybnosti. Ani lékaři už úplně přesně nevěděli, zda se narodí dvojčátka či jen jedno děťáko a tak byli všichni plni očekávání. Narodil jsem se já. Dvojvaječné jednojče. Patrně si řeknete, že nic takového neexistuje a budu pro vás obyčejné jednojče, ale chyba lávky. Jsem dvojvaječné jednojče, což s sebou nese spoustu humorných situací, ale i spoutu problémů. Začneme ihned od mého narození. Rodiče se mnou měli mnoho práce. Co jen se okolo mě naběhali. Jedl jsem za dva. Když jsem viděl, že mě maminka krmí, dostal jsem také hlad a do té doby, než mě tatínek nedokrmil z lahve, jsem nepřestal. Potom jsem samozřejmě mlíčko strávil a vykakal do pleny. Zajímavé je, že jsem se vykakal vždy ve stejnou dobu jako já a proto mě museli přebalovat současně oba rodiče. Výhodou pro ně na druhou stranu bylo, že jsem byl vždy na tom samém místě jako já, stále jsem se po sobě opičil a tak mě rodiče měli hezky pohromadě a mohl mě proto hlídat jen jeden. Jak jsem postupně vyrůstal, problémy ustávaly a otec mohl po 3 letech nastoupit zpět do zaměstnání. Chodit a mluvit jsem začal v nachlup stejnou chvíli jako já, i kamarády jsem měl stejné. Když jsem šel ven, šel jsem ven i já, takže by se dalo říci, že nároky na rodiče jsem kladl již vpodstatě stejné jako obyčejné jednojče. Přesto je můj život plný nevysvětlitelných zvláštností. Například, když si nějak ublížím, bolí to i mě, když onemocním, onemocním i já a i když jsem třeba na druhém konci světa, cítím, když mám nějaké trápení. Největší problémy jsem měl v období dospívání. Vždy jsem se totiž zamiloval do stejné dívky. Pak jsem na sebe žárlil a jednou jsem se se sebou kvůli ženě i popral. Prostě jsem si nafackoval. Udělal jsem to poprvé a zároveň naposledy, protože jsem zjistil, že tím nic nevyřeším. Bolest jsem stejně cítil já a modřiny jsem měl zase jenom já. Musel jsem se prostě smířit s tím, že to jiné nebude a později jsem si vzal dokonce stejnou ženu se kterou jsem se oženil i já a myslím, že manželství je nakonec celkem spokojené. Ovšem záhady v mém životě pokračovaly. Například se mi narodila dcera ve stejný den jako mně a dokonce i mé ženě. Navíc je to ta samá holčička, čímž společně se mnou dost ušetřím, protože pro ni potřebuji jen jednu postýlku, jednu plýnku, jedno obleční i jedny hračky. To je veliká úspora. Jinak je ovšem život dvojvaječného jednojčete dost finančně náročný. Když jsem například dostal nějaký dárek, musel jsem ho hned mít i já. Kdo nevěděl, že jsem dvojvaječné jednojče a musí mi tedy vše dávat dvakrát, byl většinou dost rozčarovaný. Když jsem totiž nějakou věc dostal jen jednou, tak jsem si jí záviděl a okamžitě jsem si jí rozbil. Dárce si proto myslel, že se mi dárek nelíbí, popřípadě že jsem nevychovaný a rozmazlený. Jenže to nebyla pravda. Byl jsem vzorně vychovaný a skromný, ale já byl trochu hajzlík a tak jsem si to kazil. Ale neříkejte mi, že jsem vám na sebe žaloval. Nemám totiž žalování rád. Nezasvědcení si tak o mně snadno udělali nesprávný obrázek. Nevěděli, že kromě mě jsem tu ještě já a proto mně nelze házet do jednoho pytle. Prostě pokud mám srovnávat, dvojvaječné jednojče je stejně finančně náročné jako dvojčata. Kapesné jsem musel dostávat také dvakrát a navíc dohaléře stejné jako já, protože se rodiče báli, že kdybych se dozvěděl, že jsem dostal víc než kolik dali mně, bylo by zle. Za kapesné jsem si pak kupoval stejné věci jako já, takže jsme měli doma vše dvakrát. To rodiče dosti vyčerpávalo. Oba museli mít dvě zaměstnání a o víkendech chodili ještě na brigády. Proto se poradili s lékaři a pokusili se mě pomocí psychoterapie předělat na obyčejné jednojče. Snažili se, abych na sebe zapomněl a nadále žil jen jako já. Ale když museli za terapii platit již dvakrát tolik než původně plánovali, upustili od toho. Mysleli si totiž, že bude stačit, když zapomenu já, ale neuvědomili si, že musí donutit zapomenout ještě mě. Ovšem já jsem společný záměr mých rodičů a lékařů prokoukl, na léčbu nadále posílal jen sebe, takže byla bezvýsledná. Navíc jsem se sobě po čase opět připomenul a vše bylo jako dřív. Moje naprostá identičnost byla prostě veliká výhoda. Poznal jsem to již ve školních letech. Když jsem byl zkoušený z něčeho co jsem neuměl, nechal jsem se místo sebe vyvolat já a nikdo nic nepoznal. Veliká výhoda byla, že jsem se musel učit je polovinu času, než běžné jednojče. Něco jsem se učil já a něco vyšlo na mě, zatímco jsem odpočíval buď já nebo jsem nechal schrupnout sebe. Díky tomu jsem vystudoval bez větší námahy, ovšem musel jsem se smířit s tím, že budu mít stejné školy jako já. To všechno jsem zvládnul bez větších obtíží. Dokonce jsem sehnal i zaměstnání, kde mi po předložení lékařské zprávy vypláceli dvě výplaty. Museli být stejné, protože jsem dosáhl stejného postavení a měl jsem vždy i stejný počet odpracovaných hodin. Teď se ovšem dostávám k tomu, proč vám svůj příběh vyprávím. Při reformě zdravotního systému totiž bylo na fenomén dvojvaječných jednojčat zapomenuto a lékaři mi proto nemohou vystavit potvrzení pro zaměstnavatele. Pobírám tak jen jednu mzdu. Ta mi ovšem postačuje k nákupu jen jednoho kusu té které věci. Tuto věc si ale následně zničím, protože nesnesu, že na mě nic nezbylo. Zkoušel jsem si najít druhé zaměstnání, dokonce jsem do něj i nastoupil a do první výplaty vydržel, ale stále je tu ten samý problém. Dostanu jen jednu výplatu a co za ní nakoupím, ihned zničím. Nevím jak dál, musím živit manželku a dceru. Prosím vás proto o pomoc. Chtěl bych, aby se o problému dvojvaječných jednojčat mluvilo, aby se tato diagnóza vrátila zpět do lékařské terminologie a do tabulek zdravotních pojišťoven. Musí se nám to podařit do vánoc, protože ty by za současné situace byly v rodinách dvojvaječných jednojčat kruté. Demonstraci proto svolávám na 1.11.2007 před sídlo zdravotní pojišťovny. Účastníci se mohou hlásit buď u mě, popřípadě vás do prezenční listiny zapíšu já. Poznáte mě snadno, jsem totiž úplně stejný jako já, stejně vysoký, stejně široký, budu stejně oblečený, mám stejný účes a mluvím úplně stejným hlasem. Bojujme za důstojný život dvojvaječných jednojčat! |
||