Plač!

Plakej, nebe

Pro stromy plač

Pro každý list a záhyb kůry

Jako mozolnaté rozvrzané prsty

Spěchající po klavíru do ticha

Pro nás ne!
Však taky nač

Plakej, nebe

Pro stromy plač

Pro dřevo rozpučelé a každý další květ

Jako můj soused v sobotu ráno

Když mu dojde rum

(pak sprostě nadává slunci a mě to mrzí, protože já mám slunce vcelku rád)

Po nás plivni

Na nás karabáč!

Plakej, nebe!

Kvůli stromům, jenom kvůli nim

Pro kořeny zastrčené jako zmije do země

Rozhoď déšť po polích

Ať se jím půda nasytí… jenom něžně prosím

Jako když se muší nohy projdou po žárovce v naší staré kůlně…

A my?

Nás utop v kýbli!

Jako koťata

Tak to dělal Honzův děda

Jen jestli můžu poprosit o laskavost

Chtěl bych nějakej barevnej

Hlavně ne ten co míval Honzův děda!

Ať aspoň ten konec je veselej..