Vzali jste mi anděla

Dvě oči zalité slzami

Dívají se tupě do stropu.

Nic víc nežije,

Nic víc už není.

Jen ty dvě hluboké oči,

Ty těkají a neví po čem.

Slzy po tváři stékají,

A také neví, kde se vsají.

Tělo je prázdné, všechno je fuč,

Nezbylo nic….jen bolest.

Zfackujte mě, zbijte mě,

Věřím, že nebude to bolet.

Ale vzali jste mi anděla

A to mi vyrvalo duši.

Já už nejsem, nežiji,

Ač dýchám, jím, chodím.

Ve mně zní už jen ozvěna,

Jako v chladné, vlhké jeskyni.

Jenom pláču a ani to nepomáhá,

Já chci zpátky svého anděla.

Proč jste mi ho vzali k sobě,

Nemáte jich už dost?!? (sakra!)

Co udělal tak špatného,

Že musel jít pryč?

Proč zrovna on byl povolán,

Proč ne já?

Úsměv krásný už nespatřím,

Radostně se s ním nezasměji.

Neuslyším teplý hlas,

Který hřál mě nejvíce.

Jak to bolí, to snad nelze napsat písmeny…

Byla noc, dvě uslzené oči

Máčely polštář a kapesník.

Dvě nehybná těla ležela.

Jedno v posteli, se slzavýma očima.

Druhé v lednici, se zavřenými víčky.

Anděli můj, ty mě utrápíš….