Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvíčky
29. 11. 2007
1
17
3541
Autor
Jakubisko
Spíš taková meditace... třeba i na pokračování...možná...uvidíme...:) Laikové prosím odpustí absenci děje. A odborníci snad odpustí přehršel "jako by"...:))
Veskrze to byl hezký, podzimní den. Lidé jako on se často vyznávají z lásky k rozmanitým barvám podzimu. Radka nejvíc uchvacovala pestrost listopadových obličejů. Někdo byl ještě opálený z pozdní dovolené, další jako by ztratil výraz stejně jako okolní lysé stromy. Vždyť opadá-li lípa nebo buk, okamžitě ztrácí svůj charakter a jako by je nikdo dřív neznal. Někdo si sice navrací jakousi iluzi z léta v soláriích, ale těžko něco změní - vždyť jako by opravdu na podzim nikdo nikoho neznal. Tak to aspoň připadalo Radkovi. V tom období vždy tak nějak divně skučí samotou a hledá někoho, ke komu by se v tom sychravém nečasu mohl schoulit. Ale přitom má kolem sebe takových lidí spousty a úmyslně, či nevědomky se od nich odvrací...jako by je nikdy neznal. Leč, Radkovi se to svým způsobem líbilo. Rád se na chvíli uzavřel do sebe, aby mohl zpoza bubliny pozorovat svět a odrážet okolní světlo. Jako by si občas říkal ,,já jsem světlo", i když tomu ani sám nevěřil.
Ale dnes bylo vše trochu jinak. Jak jsem řekl, byl to veskrze pěkný den, tudíž splňoval všechny výše zmíněná kritéria. Ovšem když Radek šel těmi notoricky známými chodníky od metra domů, jako by se z chladných kaluží vynořovaly krásné múzy v podobě svíc, kterým vosk už dávno pohltil svícen. Překvapilo ho to právě zde. Celý život na té cestě hledí do země a zná tak snad každou prasklinku na asfaltu. Nikdy se mu nestalo, že by se na té cestě sám od sebe zastavil. Ale dnes opravdu stál bez hnutí a nechal ostatní plout kolem, dokonce si je ani neprohlížel, jak bývá jeho dobrým zvykem. Dnes tu stál před kaluží špinavé vody a sledoval svůj zčeřelý obraz. Zvedl oči a uviděl krásnou dívku. Ta dívka ale ladně skočila do další kaluže asi dva metry od Radka. Ten váhavě vykročil a podíval se do ní. Neviděl nic než sebe, nad hlavou mu pluly osamocené mráčky a v rohu kaluže se krčil desetník a rozmočená sirka. Zvedl desetník, chvilku zaváhal a vylovil i sirku. Byla téměř vyhořelá, majitel si o ní musel určitě popálit prsty. Sám si vzpomněl na léta kdy kouřil a vždycky mu ve větru zápalka zhasla...
V tom Radkovi za zády zaštěkal pes a skočil do kaluže před ním. Rozvířil v ní prach a symbolicky tak ukončil Radkovo snění. Ten si jen rozmrzele oddechl, vtiskl desetník do kapsy a vydal se k domovu. Po pár metrech ale opět při pohledu na ubíhající chodník začal spřádat myšlenky. ,,Dlouho jsem si nezapálil...", zapřemýšlel nahlas.
Doma se prohraboval skříní a našel starý svícen, ve kterém byla doslova zarostlá svíčka. ,,Ne, tohle je lepší nápad...", pousmál se, položil svícen na stůl a vydal se hledat krabičku zápalek...
17 názorů
hele, možná je tam nějaká zajímavá myšlenka, ale stejně jak u tý Tvý druhý povídky (slohový) musim říct, že je to psaný pro mě dost nečtivým stylem. Nevydržím u toho.
No, asi se ještě vrátim někdy. :-)
má to atmosféru. neodsuzuju pomalý úvod jako ostatní. tempo se mi zamlouvalo, rovněž samotný vyprávěcí styl. pouze mě neukojilo ono zpracovávané. je to milé, ale také... rychle vyprchávající... na poli prózy bych to nevzdával. požadovanými prostředky totiž disponuješ.
Vzdálený_hlas_moře
05. 12. 2007
ale když to v tobě nic nevyvolalo, tak to hned není vaření z vody...;) si myslim teda......že prostě používáš blbej termín jako...prostě...:D
Vzdálený_hlas_moře
04. 12. 2007
No, chápu jak to myslíš, ale vařením z vody bych to asi nenazval...to jsou spíš takovýty upachtěný básně, kdy člověka nic nenapadá a souká ze sebe ty verše jak z chlupatý deky...tohle se mi psalo tak nějak samo a měl jsem (mám) z toho dobrý pocit, takže, jak říkáš, úkol to splnilo :) díky za zastavení!
Vzdálený_hlas_moře
03. 12. 2007
Narvah, StvN: mně to taky nepřijde dramatický... :) a toho jako by sem si vědom, psal sem to tak nějak "v laufu" a nechtělo se mi to celý překopávat, ztratilo by to pak pro mě to kouzlo... a s tím nápadem moc nesouhlasím, bo sem žádnej neměl, fakt sem jen tak vyblil co mi zrovna přišlo na mysl....:o)) ale děkuji za názory...
větroplach: pokračování nevim jestli bude, uvidíme jestli to na mě zas přijde :D
větroplach
30. 11. 2007
K Narvahovi dodám jen, že když už jsme přetrpěli ten nudný začátek, tak jsi nám ho nemusel v druhém odstavci opakovat:) Připadá mi to, jako bys chtěl napsat o svém nápadu, ale nevěděl jsi, jak to napsat. Řekněme, že se styl nesešel s náplní.
dramatizuješ nedramatické situace.. toho "jako by" je tam fakt strašně moc.. tvoje invence, jako autora, je v příběhu zbytečná viz.: - "Jak jsem řekl, byl to veskrze pěkný den, tudíž splňoval všechny výše zmíněná kritéria."
potřebuji si to přečíst znovu někdy jindy, až budu v trochu jiné náladě, dnes to nedokážu moc vstřebávat...
to je kritika, co :-D
jeee Muessko, děkuju...:) v poslední době mě nějak zanedbáváš...vrrr :o)))