Polární noc nedůvěry

Podezření klamná co neštěstí jen vítá,
jak jurta  ledová, jsou stejná absurdita

*

Jurty samoty, tam měsíc s vlkem vyje
a strach do duší čenich strká mstivý,
ty jurty smrtelník moudrý nenavštíví,
polární záře jen ukázala mi je

Tam rozum střízlivý vždy nastavuje hřbet
proudům lidskosti, v domnění že mrazí,
netečnost k pravdě co je doprovází,
bludný fantazie duch do temnoty vzlét

V nánosu sazí a mlhavého dýmu
i srdce zatrpklé se rádo chystá k vzpouře
jak holátko, ztracené v okapové rouře
co křikem zoufalým vybočuje z rýmu

Ač sil mu schází do z ledu bušíc stěn
při slunce východu vyrazí bránu jurty,
pak náhle nedůvěry vymeten je dvůr. Ty
nevěříš? Zde most k srdci byl otevřen