Veronika

Veronika má povahu podivnou,
ale já však nemyslím na jinou.
Veronika má náladu příjemnou,
ukáže se až v noci přede mnou.

Když jí vítr češe vlasy,
vypadá jak bohyně.
Má je dlouhé jako klasy
a usmívá se příjemně.

Jakmile se blíží půlnoc,
ztrácí vůbec zábrany.
Dva špičáky má dlouho moc,
zaútočila na můj krk se strany.

Veronika je dívka blonďatá,
jindy milá, někdy hubatá.
Má nádherné tělo a ňadra baňatá,
usmívaj se na mě někdy jako poupata.

Když se ráno probudím,
cítím na krku drobné kousnutí
a v zrcadle se nevidím¨
a sát krev mne to přinutí.

Někdo mě bere něžně za ruku
a žhnoucí slunce mne stravuje.
Že přežiju, nemám vůbec záruku.
Kdo mě ve tmě asi ukryje?

Veronika.

Veronika je děvče od Karpat.
Ať už je jakákoliv, mám ji rád.
V noci přiletíme dolů krve se napapat
a další nové členy do Citadely přivítat...

Monika má povahu podivnou,
trochu lidskou, trochu tajemnou...