Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCo to je?
20. 01. 2008
20
18
1804
Jsou chvíle pocitů
jimž čelit nad mé síly
jací jsme byli
jsme
a budeme
dlaně
jimiž jsi předával mi žár
jsou daleko
dnes nejspíš studené
co je to
co mě nutí
vždy k novým ohlédnutím?
"chutnat si
vonět budeme
a jestli ne
náš svět má tolik bodů
v nichž
věřím
že se sejdeme"
- tvá slova
zabolí i tiší
když vyvolám je z kompu paměti
ač vím
je nikdy
nikdy neuslyším
už neschoulím se ve tvém objetí
jak jednou jedinkrát
netvrdím
že jsem nevěděla
že jiná těla chceš
a musíš hřát
co je to
co mě nutí
vždy k novým ohlédnutím?
bez sebe ani spolu
a mělo se to stát ...
18 názorů
Jarmila_Maršálová
27. 01. 2008
..možná smutné, možná ne...
kdo to ví?
Cítím teplo, lásku, možná není, a přece je...
srdce odpoví...
--
Moc hezký!
netvrdím
že jsem nevěděla
že jiná těla chceš
a musíš hřát
co je to
co mě nutí
vždy k novým ohlédnutím?
bez sebe ani spolu
a mělo se to stát ...
Tip.
aleš-novák
20. 01. 2008malykuba01
20. 01. 2008
Mně to připomnělo dveře... někdy s nimi práskneme, a někdy... necháme škvírku... nechceme je zavřít definitivně... ale tou škvírkou potom pořádně táhne. :-)*