Mým Janinkám

Jen zavřu oči (noc procítím vně úplňku)

Na chvilku (abych zapomněl na doby dávno minulé)

A už je tu (vůně tvých břidlicových vlasů)

Tak bojím se jich dotýkat (aby nevypadaly)

Mé slepé nádhery

Vaše oči neztratí svou barvu Lesk

To stesk přiblíží se spíš

Spíš, ano, usínáš

Už jsi náš (ztracený a znovunalezený)

Mozaika střevních potíží (lék není ani na lásku)

Sníš o pozdních večeřích při svíčkách

Sníš slupky pomerančů na víčkách

Smíš prsty přejet po líčkách

Jen zavřu oči (vše se opakuje)

Starý černobílý film (smotá se v pomuchlanou kouli)

A je mi špatně (ze všech a všeho)

A nevím (jak z toho ven)

Nebo dovnitř

Lák obeplul mne jako kukuřici v

Slunečnicovém poli lačných semínek nadržených broučků

Janinko!

Roztáhni křidélka a pyšná buď

Vílo

Navštiv zase naši chaloupku

Povíme si nové

Vzpomeneme staré

Pohřbíme mrtvé (dávné i nedávné)

Pohřbíme mrtvé

Janinko! (ty víš jak to myslím)

děvko Piláta Ponského

Ulehni pod trůn téhle církve

A uvolni se

Uvolni

Šaty odhoď

A stud taky (nač to divadlo?)

Budem se oddávat (neřestným rozkošem)

Nejlépe (do konce věků)

Nebo ještě (dýl)