Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sestrach a nejistota
29. 02. 2008
1
1
1412
Autor
christopher kenneth
Leží na zemi ve vlhké špíně. Kolem něj běhají pavouci. Je šero, zima. Je celý špinavý, nahý, bosý, třese se po těle ve víru sil. Polyká na prázdno. Leží ve špinavém vlhkém koutě u šedých studených zdí. Leží tam schoulený a jediný pohyb na který se zmůže je třes. Nedokáže ani mluvit a jen tiše doufá, že si ho někdo všimne. Z každého koutku toho nepořádku, listí a špíny kolem se na něj valí tma, zima a pavouci. Je bezmocný. Strach a nejistota ze všech stran. Nemůže se nijak bránit. Pořád ho to sžírá a on to nedokáže zastavit. Sám ne. Nemá nic kromě strachu a nejistoty. Bezmocně tam leží a čeká až si ho někdo všimne. Vlastně si ho lidi všímají, ale jen zhnuseně od něj odvrací tváře.On čeká na něčí ruku, která pro něj bude znamenat pochopení a jistotu. Občas má někdo výčitky svědomí, a tak mu přinese něco málo na jídlo a vodu. Ale to je všechno. Štítí se ho. Čeká na tu pomocnou ruku, ale ona stále nepřichází a čekání na ni je nekonečné. Pochopení a pomoc nepřichází, a tak se každou minutou svého živoření čím dál tím více uzavírá do sebe, do svého umírání, do své slábnoucí naděje a zoufalého doufaní. Pomalu přestává vnímat okolí a to je pro něj to nejhorší. Jeho strach je teď mnohonásobně větší. Bojí se, že se k němu vztáhne něčí ruka plná bezpečí, ale on ji neuvidí. Bojí se, že ho ta ruka plná tepla pohladí, ale on ji neucítí. Neví a bojí se, že tu nějaká ruka je, možná je jich tu víc, které se mu snaží pomoct, ale co když tu není žádná? Není si jistý, snaží se na to přijít, ale neví. Je tu snad nějaká?