Morte

Mendrik již byl plně obsazen hlučícími štamgasty, cigaretový kouř pozvolna stoupal ke stropu a vrchní obsluhoval ostatní zákazníky včetně Alecova Alíka. Občas tudy prolevitovala ukecaná lebka, zvaná Morte, asi jediná anomálie, která do našeho světa nepatřila, ale byla tady. Kroužila kolem zdejšího pana Fische, dvoumetrového muže, obtěžkaného fenomenálním břemenem.

MORTE: Hele, šefiku, vypadáš nějak zdrbaně, jako by tě přejela ňáká tramvaj.

FISCH: Právě jsem ukončil vztah s prima holkou. - zamumlal nepřítomně.

MORTE: Číča?! - nadskočil najednou Morte vzrušením, až mu štěstím sklapla čelist – Sem s ní! Kde je?!

FISCH: Nevím. A navíc na lebku bez těla a bez končetin zrovna neletí.

MORTE: Hele, nebuď nasranej - prudil Morte - vypadáš jak vyblitý lečo.

FISCH: Tobě se to ale říká.

MORTE: Dej si cígo, pivo,... nenechal ho domluvit.

FISCH: Víš, že jsem přestal kouřit? - podíval se smutně ale vážně na Morteho.

MORTE: No jo, stejně je to jen drobnej úlet. Tak tedy dej si pivo, nabal si nějakou holku a bude to zase O.K.

FISCH: Nejde to, musím na ni pořád myslet.

MORTE: Jo, jako na chlast. - nezapomněl poznamenat Morte. Fisch si jen tiše škytl, což Morteho velice potěšilo, neboť se kolega, aniž chtěl, vrátil zpět do zajetých kolejí a objednal si krabičku dobrých Astorek, možná, aby zapomněl na minulé krachy nebo aby si spravil pěnivou chuť, která mu na jazyku tak dlouho chyběla.