cíl v nedohlednu jistý

zadíval se do děsivé

chladné a třpytící se černě pod sebou.

dno?

„dejte pokoj. to jste buď

slabomyslní, nebo si děláte prdel.

kyslíková bomba, brýle, ploutve, nůž.

vzduch? – vezmou ti jej

brýle? – rozbijí je

ploutve? – stejně se v těch sračkách

budeš brodit tak jako tak

nůž? – k hovnu

jsou proti tobě miliony

miliardy

ale jistá šance tady je

sice v nedohlednu jako to dno,

ale naděje je vždycky

naděje se drž, bez ní máš smrt na krku

smrt se naděje kurevsky bojí. nemá na ni.“

jen tak skočil do toho ledového hnusu.

bez neoprénu, bez ochrany, bez pomoci

sám

prodírá se, bojuje, ještě hřeje

každým dnem, každou chvílí je o kousek dál

nahý, všechno mu vzali

až na naději, lásku, víru, hrdost a čest

nahý a přitom do něj kopou

to se to kope do ležícího

nevzdává se a to je jebe

kopou, ale on jde dál

dojde tam a počká i na tebe

pokud teda chceš.

tam budeš sám sobě králem

ale bolí to