Runami tesám do skal, futharkem ryji jména

Hledám svoji hrdost
a nekřičím „Tak dost!“
s každým ránem při rozbřesku
stále úspěšněji zbavuji se stesku 

I já už se v pochybnostech zmítám
V patách mám potlačené smutky
překrývající další skutky.
A tak snad nový úsvit vítám, 

proto teď runami tesám do skal
                 a futharkem ryji jména