Smrt

Luna ční vysoko nad obzorem
paprsky zemi hladí
proč tak jak ona, má milá,
nemůžeme být stále mladí?

Protože tak to dáno jest
na světě šíroširém
tak jako ráno rodíme se
tak k večeru náhle hynem.

Slunce je nad námi již věky
vrhá na nás svou tvář
proč tak dlouho jak ono
neudrží naše duše zář?

Protože tak to dáno jest
smiř se s tím, můj milý,
duše skomírá neboť po letech
je jako strom uhnilý.

Starý den je již za námi
za ruku prosím mne vem!
Neboj se, drahý, nic nekončí
jen budeme snít dlouhý sen...