Nebe plné hvězd

Nemusíš vědět, že je hvězda,

nesvítí však napořád.

Spousta lidí ji ale nezná,

někdo ji též nemá rád.

Vidíš je v zapnuté televizi

zcela v jiných podobách.

Objeví se a zase zmizí,

zbyde z nich jenom prach.

Jsou v dennodenním rytmu

v neustálém jednom kole.

Někdy chytnou náhle rýmu,

v hospodě si říkaj „Vole.“

Některé vyžadují pozornost,

další tvrdnou v ilegalitě.

I kamarád mívá přednost,

když není nikdo v bytě.

Každý jsme jeden případ

obvykle sám pro sebe.

V zrcadle se vidí nerad,

ale rád kouká na nebe.

Objeví se a opět zmizí

s odkazem nastálo.

Nebude lidí, televizí,

nezjistíte, co se událo.