Po svinovsky...

Možná je to čas
kdo po vodě ty loďky pouští
a do stínů kolem řas
míří koltem a mačká spouští

chtěl bych ti říct,
že jsi stejná jako první den,
ale nějak asi
je mezi námi příliš změn

možná ale tušíš
že v tom mlčení
oblečeném v pruhovaní klopy
nám kdosi dávno podkopl boty

noc líbá opilou mažoretku a sbírá střepy
zatímco tobě na sandály
prach píše umouněný věty...
pověsím jen úsměv..
na špičku cigarety
než po kolejích
povezou nás dál...

ráno jako pelikán
s nohou za krkem vlakům mává
na Svinově v rudé záři
v podpaží s porvanými kalendáři...

chtěl bych ti říct,
že jsi stejná,
když nahá s ruměncem a lahví vodky
štětci barvy rozplýváš,
vypadáš pravdivě a piješ do němoty,
slyším tě zpívat
a průšvih je, že ty nezpíváš...

---