Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 434 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+19 neviditelných
Nový život - IV.část
datum / id13.11.2008 / 302198Vytisknout |
autormacecha
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
zobrazeno1742x
počet tipů4
v oblíbených0x
Nový život - IV.část
                                                                                                         IV.část

     V sobotu dopoledne si děvčata poležela trochu déle a potom si udělala ze svých skromných zásob oběd a jela se podívat do města. Prošla se hlavně ulicemi okolo divadla, přešla i na druhou stranu řeky, přes most,který byl na dohled. Dále už si netroufala a tak se vrátila zpět a obcházela kolem dokola.  Na jedné straně byla velká budova , v níž se nacházela velká restaurace, na druhé straně noční bar. Tam chodila děvčata občas, po odpolední směně tancovat a tam se také Jana seznámila se svou velkou láskou, hokejistou, se kterým, asi po půlročním působení v divadle, odešla.  Nechala tam Mášu samotnou.

     Dnes si však užívaly hezkého dne a večer zašly obě do divadelního klubu, aby lépe poznaly, jak to tam chodí. Máša si zrovna sjednala s barmanem, že mu bude občas vypomáhat, hlavně po gáži, kdy ještě byly nějaké peníze. Je fakt, že ji dost využíval, ona byla vyučená, práci ovládala, takže si dovolil bavit se s herci a jinými návštěvníky klubu, posedával s nimi u stolu a jen kasíroval. Máša byla ráda, protože za to mohly obě chodit do klubu na oběd zdarma. O teplé jídlo tedy měly postaráno.

     Tentýž večer ještě zašly před představením do zákulisí a pozorovaly cvrkot, přípravy na jednotlivá dějství opery, která byla ten večer na pořadu , pobíhání operních pěvců z vlásenkárny do kostymérny, viděly tam i hasiče, který postával neviděn v rohu, motali se tam i nějací lidé z komparsu. Nejvíce práce měli v tuto dobu kulisáci, stavěli dekorace a potom jevištní mistr doplňoval chybějící rekvizity. Všichni byli velmi nervózní a tak se děvčata podívala jen na první dějství opery, ani nevěděla, jak se jmenovala a protože toho moc zezadu vidět nebylo, brzy odešla. Stavily se ještě v klubu a každá si dala decku vína. Jenže, v tuto chvíli tu skoro nikdo nebyl, všichni do klubu přicházeli až po představení, rozhodly se tedy, že pojedou domů.

      Neděle se nesla v duchu očisty, úpravy interiéru jejich obydlí, vlastního exteriéru, udělaly si procházku do lesa, zašly i do místní hospody, kde sedělo pár turistů a kde si vypily kávu.  Brzy večer šly obě spát, v pondělí je čekala první opravdová šichta.

     Ráno se hlásily v osm u p. Zmatníka, který jim nařídil postavit dekorace na zkoušku nějaké hry. Dal jim do ruky plánek a poslal je za Mirkem, aby jim poradil. Mirek jim to vysvětlil, nebylo to až tak těžké, horší bylo kusy nábytku na jeviště natahat a postavit na určená místa. Nikdo jim nepomáhal, v práci nebylo moc kluků, měli odpolední, kdy bylo nejvíce práce při stavbě dekorací na večerní představení. Když postavily nábytek dle plánku na jeviště, nařídil jim Mirek, aby vyložily z auta skříně s kostýmy a ostatními kulisami a rekvizitami, které byly v pátek naloženy na sobotní představení v Krumlově. Obě si myslely, že jim někdo pomůže, ale to se zmýlily, vzaly práci, kterou dělají chlapi, tak se s nimi nikdo nepáral. A tak se dřely do úmoru, nejdříve vytahaly rekvizity, uložily v rekvizitárně, potom kulisy, ty nechaly stát, nevěděly kam patří a Mirek je potom dal na svá místa. Nejtěžší bylo vytahat skříně s kostýmy.  Byly tři. To musela Jana vlézt do korby auta, předklonit se a Máša jí skříň zezadu naklonila na její záda tak, že mohla skříň v předklonu odnést. Tuto metodu jim Mirek doporučil a předvedl.  Jana odnesla jednu a další odmítla. "To nosit nebudu, je to těžké, nejsem blbá, abych se tu ztrhala. To měli udělat kluci". Máša chvíli přemýšlela, jak by si práci usnadnila, otevřela skříně, veškeré kostýmy vynesla zrovna do kostymérny a pak ji Jana, tak jak ona před tím jí, překlopila prázdné skříně na záda. Máša s nimi již docela lehce ,po tretně , k níž bylo auto přistaveno, vyběhla nahoru. "Tak se na to musí. Přemýšlet u práce a ne dělat jen to, co nám někdo řekne", podotkla. Stejně podezřívala Mirka, že jim schválně neřekl, že mohou kostýmy nejdříve ze skříní vydělat. Měl z toho srandu, hlavně ho štvalo, že tam má místo chlapů, ženské. Bylo to na něm vidět.

     Zvládly to. Práce byla udělána a ony mohly odejít." Zítra toho nebude tolik, protože není zájezd, takže budete jen stavět kulisy a nábytek na zkoušku.  Bude se to opakovat až do konce týdne, postup znáte, takže to nebude taková rachota", řekl jim před odchodem Mirek a rozloučil se s nimi. Jana  to dopoledne nestihla vykouřit ani jednu cigaretu a to bylo co říci. Byla totálně zničená z těžké práce. Stejně tam nebyl nikdo, kdo by ji nějakou nabídl.  Mirek, ten vždy zmizel někam dozadu, aby po něm náhodou něco nechtěly. Tato práce byla vlastně jejich prací napořád s tím, že když měl být zájezd, tak musely chodit na odpolední, aby se nachystalo vše na výjezdní představení. Velké prachy za to nebraly, ale na ubytování, jídlo a občas nějakou zábavu to stačilo. Když šetřily, mohly si dovolit koupit i nějaký kousek oblečení.

     Ještě, než Jana tak potupně utekla, zažily i spoustu legrace nejen se svými kolegy, ale byly občas u scén, kterým by nikdo nevěřil. Při jednom večerním představení opery "Evžen Oněgin", kde byla i scéna s narozeninovou oslavou Taťány,  byla uprostřed jeviště postavena velká tabule a na ní byla spousta jídla, většinou umělého, které vypadalo velmi opravdově, bylo tam však i pravé jídlo, většinou nějaká sekaná, pár koláčů a zákusků. Vždy po skončení této scény, stála řada herců , někdy i oceněných státními cenami i zasloužilých umělců v zákulisí  a když se po skončení dějství tabule na otáčivém jevišti vrátila zpět do zákulisí, vrhli se všichni na to, co z jídla zbylo a dokonce se o to tahali tak, že to vypadalo, jako rvačka. No, děvčata z toho byla "na větvi", jak se říká. A Máša, ta už úplně ztratila své ideály o hercích. Viděla je na jevišti vždy krásně nalíčené a oblečené, byli to úplně jiní lidé, ale někteří byli ve svém soukromém životě ztracené existence.  Trávili čas v klubu, kam chodili jíst na dluh a vždy  večer se chvíli na jevišti proměnili, vžili se do postavy, kterou hráli, ale po představení se tam opíjeli, někteří na zemi i přespali do rána, než vystřízlivěli. Zjistila, že někteří nejsou schopni běžného života. Samozřejmě většina jich žila normálně, mnozí z nich měli rodinu a jejich děti za nimi chodily do divadla. S některými ratolestmi herců se děvčata i kamarádila, dokonce některé z nich i někdy hlídala.

     Dalším takovým překvapením, hlavně pro Mášu,  byli baleťáci.Samozřejmě věděla, že existují homosexuálové, ale tady měla možnost je vidět v akci. Byli v divadle jako doma a vůbec je nenapadlo, že by mohli svým chováním někoho šokovat. Klidně se líbali, objímali bez zábran, svými afektovanými hlasy si vyprávěli své sexuální zážitky s jinými partnery. A vůbec je nepohoršovalo, když si byli nevěrní, byli jako jedna rodina. Pro Mášu to bylo něco tak nepředstavitelného a tak  nepochopitelného, že ji to vedlo k úvaze, že se s divadlem rozloučí a najde si práci v oboru, ve kterém byla vyučená.



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.11.2008 08:19:16dát kritice tipmacecha
Robinie- souhlasím,takový je bohužel život...

Diano- snažím se o co nejúpřímnější pohled, je to moje vzpomínka, kterou jsem prožila a bohužel nedopadla tak, jak jsem si představovala. Ale, to až v další části, která asi bude poslední, pro mne velmi bolestné vzpomínání. Děkuji za uznání, jsem ráda, že se Ti to dobře čte.
15.11.2008 08:25:16dát kritice tipDiana
Napsáno zasvěceně, se znalosti věci. Hezky se to čte a je to zajímavé *
14.11.2008 10:21:32dát kritice tipRobinia
jj, člověk ztrácí někdy iluze...
14.11.2008 08:27:03dát kritice tipmacecha
Nemívali velké gáže, personál také ne, ale nejde ani tak o ten hlad, ten jsme měli všichni, ale o to chování.Zničilo to tu gloriolu, kterou jsem kolem jejich hlav viděla, když hráli na jevišti. Byli to pro mne "bohové." Divadlo jsem velmi milovala, tam jsem ztratila mnoho iluzí o něm.
V prologu jsem doplnila také to, že je to vzpomínka na dobu více, jak před čtyřiceti lety, pokud bych se snad dotkla některého čtenáře, co se týká homosexuality, kterou dnes chápu v jiné rovině, tak se omlouvám, ale kdybych to napsala jinak, lhala bych, některé věci pro mne byly v té době prostě tabu a také jsem je docela nechápala. Byla jsem ještě hloupá.
14.11.2008 00:04:17dát kritice tipavox
tehdy se přece říkalo "hladový jak herec"... oni moc velké gáže nemívali :-) */


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.