Když láska neví, kam jít......

Prožila jsem to také,rozhodla jsem se špatně? Neumím to posoudit. Že jsem svobodná,není mi nic platné. Šťastná nejsem, ale, byla bych šťastná, kdybych zůstala? Toť otázka, bude to asi v člověku samém!

Sedím na lavičce,
přijdou spolu,
baví se normálně,
za chvíli však jsem svědkem sporu,
přemýším nad tím a ptám se
"proč tomu tak vždycky je,
že lidé,
co nejvíce se potřebují,
nemohou najít společnou řeč?"

Bez sebe žít nemohou,
vedle sebe také ne,
když se nevidí,
teskní jeden po druhém,
když jsou spolu,
"je oheň na střeše."

Jak rozejít se,
jak potkat se znovu,
láska stále vyčkává v nich,
jen neví,
na kterou stranu
má se obrátit,
zda být laskavá,
či změnit se v nenávist.

Jen dvě cesty vidím.
Na obou stranách sklonit hlavu,
v srdcích pokoru najít,
jeden druhého vzít za ruku,
zkusit životem kráčet opět spolu,
nebo najít odvahu
a vše ukončit.

Život v hádce, v žalu,
z potřeby milování,
živí ještě větší nenávist,
opakovat stejné chyby,
vyvaruj se každý,
začni se jako muž,
či žena chovat,
jinak bolest dostaví se
a trápení stane se stvůrou,
již nelze opanovat.

---