Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Okolo Betléma

Výběr: Zbora
21. 01. 2009
6
4
2010
Autor
berg

 Jdu ven. Venčit psa. Vlastně fenu. Jdu s ní. Před ní. Za ní. Dívám se pod zvednutý ocas - bude hárat. Připomene mi to vtip: "Žena je jediné zvíře, které týden krvácí a stejně nechcípne."

 Vtip by měl být vtipem... ne hořkým odplivnutím.

 

 Oplocenka. Mladé jedle čekají na sváteční popravu. Některé mají pod terminálem zalomené větve. Zmrzačení se stalo cejchem přežití a růstu.

 

 Úvoz začíná stoupat. Pod nohama by mělo být slyšet vrzání sněhu, od úst stoupat pára. Jsou čtyři nad nulou, vibram zapadá do bláta rozryté cesty.  

 Oteplování. Vítr a kůrovec. Harvestor, vyvážečka, Lakatoš... Dost důvodů pro mlaskavý krok - Goretex buď pochválen!

 

 Kapitulní statek. Pod kůží starých falcovek prosvítají žebra latí, vrcholové vaznice jsou esovitě prohnuté. U páteře přirozený jev. U páteře.

 Ve stáji je zima. Marie křičí bolestí a drtí Jozefovi ruku.. On, zmatený jejím utrpením, hledá na stěnách slova útěchy: O Frantovi zmrdovi. O lásce k Lucii, kokotech a hnusných kundách.

 Dítě nepláče - mlčí, zděšené úkolem a tíhou těla.

 

 Poslední krůpěje dopadly k větší chvále Krista. Zatřepat a: "Vzhůru jezdče, k nebi ať míří dřevec Tvůj!"

 V údolí se začíná zhmotňovat silo - šedá kvočna plná zrní. Okolo ní kuřata s břízolitovým chmýřím. Z očí jim visí červenobílé postavy zlodějů s naditými pytli...  Nadílka naruby.

 

  O deset minut níž začínají auta šeptat. Pak mluvit. Některá zamíří ke hřbitovům. Jiná na nákupy. Bytosti budou míjet sloupce jmen a němé holubice, žulová alba cizích tváří. Postavy potlačí nerezové kříže, ruce ukřižované na madlech. Kalvárie mezi regály s Golgotou u pokladny.

 

 Dva výstřely za kopcem. Několik dětí bude zbytečně držet půst a večer vyhlížet zlatý záblesk. Do mrazáku se nepodívají.

 

 Domek sousedky. Kdysi běžel v televizi film. Vlastně několik krátkých příběhů. V jednom z nich  stará paní sleduje štědrovečerní program. Pak se oběsí.

 Okna svítí, přes zatažené závěsy nejsou žádné komíhající se nohy vidět... Snad příště, až (naposled) , zapomene zatáhnout.

 

 

 Klika cvakne. Nepřítomné oči vyhlíží obrysy toho nejhezčího dárku pod jiným stromem.

 Už brzy se dočkají.

 

 

 


4 názory

Rajmund
31. 01. 2009
Dát tip
Malovanej

Zbora
30. 01. 2009
Dát tip
Mám to podobně jako bivoy.

berg
23. 01. 2009
Dát tip
Není zač... jsem poctěn! ÷))

Bivoy
22. 01. 2009
Dát tip
Přemýšlím, kdy jsem na Písmákovi naposledy četla něco, co by bylo tak jiné, než všechno ostatní, co tu obvykle najdu, a co by mě přitom tak oslovilo a potěšilo. V mnoha Písmáckých dílech mi často chybí poezie, v tom tvém je jí přehršel. Děkuju a samozřejmě dávám tip ***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru