Cvrček

Šel jsem po prašné cestě mezi poli a bolely mne nohy. Ušel jsem asi dvacet kilometrů a tak jsem se rozhodl, že si odpočinu. Sundal jsem ze zad batoh a hodil ho do trávy u cesty. Sám jsem se pohodlně natáhl vedle něj a vychutnával letní paprsky.

“Nemůžeš dávat trochu pozor ?!” ozvalo se mi u ucha.

Zděšeně jsem vyskočil na nohy, přemáhaje nutkání zaječet. Na lopuchovém listu, v místech, kde jsem měl ještě před vteřinou hlavu, seděl cvrček a rovnal si krovky. Starostlivě jsem si ho prohlížel, zda se mu něco nestalo.

“No co koukáš, jako bys viděl topinku s marmeládou ? Tos ještě neviděl cvrčka ?” Osvětlil jsem cvrčkovi svoji starost o jeho zdraví a on opáčil : “No jo, to jste celí vy lidi. Plácne to sebou do trávy, ani se to nezeptá, zda je zde volno. A pak se ještě diví, že jednoho málem zmrzačí.” Po chvíli se ale přestal mračit a zeptal se kam jdu. Odpověděl jsem, že do Berouna a hned se také zeptal, jestli neví, kudy mám jít dál. Cvrček se zamyslel a ukázal na východ. Poděkoval jsem mu a ještě jednou se omluvil. Cvrček mávnul rukou a popřál mi šťastnou cestu. Zvedl jsem batoh a pokračoval dál v cestě. Když jsem se ještě po chvíli ohlédl, viděl jsem v dálce cvrčka, jak stojí u cesty a mává mi vesele lehce nalomeným tykadlem.