Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Proč nevinní umírají

10. 02. 2009
10
15
2537
Autor
macecha

22.leden 2009- tragický den


Srdce mě bolí
když kráčím kolem místa
kde leží náruče květin
již uvadlých i čerstvých
hoří svící na sta
na památku dvou chlapců
dětí ještě nevinných
které zabil padající strom

Honzík a Dan
jsou jména jejich
slzy do očí vhání pomyšlení
že již nikdy nepocítí
matek políbení
lásku bližních
nebylo jim přáno žití
na místě tom Osud
vybral si svou krutou daň

 


15 názorů

macecha
22. 07. 2010
Dát tip
Agnesko, děkuji.

macecha
10. 02. 2009
Dát tip
Diano - děkuji Robinie - děkuji také Tobě.

Robinia
10. 02. 2009
Dát tip
*

Diana
10. 02. 2009
Dát tip
Johann to krásně napsal - a není co dodat. Jen snad to, že nevíme, čeho byli chlapci v dalším životě ušetřeni, co by je třeba čekalo za hrůzu. Nebo by třeba sami spáchali něco strašného. Nevíme nic, jak píše Johann. I já věřím v "život po životě", daleko bohatší a krásnější, protože bez všech omezení, která na nás uvaluje hmotný svět. Hrozně bolestné je to ale pro rodiny těch dětí a tu není co řící, všechna slova jsou málo pro takový žal.

macecha
10. 02. 2009
Dát tip
Johann, mamička jedneho chlapca je sestrička a robí pre charitu, ja ju poznám osobne, lebo chodí dávať injekce mojej mame. Ona verí v Boha a pomáha jej to. Keď mne zomreli traja bratia, tiež som hľadala pomoc u Neho, lebo inak by som vobec nemohla žiť. Ztotožňujem sa s Tvojím názorom. Vďaka za komentár. I všem ostatním děkuji za komentáře, i když k některým bych měla výhrady. Přesto, každý má nárok na svůj názor.

ano, souhlas s Johanem.

čučenka
10. 02. 2009
Dát tip
Skvělý komentář Wolfi...bez konkurence :-), dala bych ti tip, ale je to dílko macešky, tož nemůžu. :-)

jejdavilda
10. 02. 2009
Dát tip
a to bylo pěkné Wolfíku, s tím souhlasím

Křídlo
10. 02. 2009
Dát tip
třeba nebyli až tak úplně nevinní

Je ťažko hodnotiť Boží zámer aj keď v nášich myšlienkách a myšlienkách blížnych sa niektoré veci javia ako tragédia. Je ťažke najsť odpoveď prečo práve ten, či onen človek musel podstúpiť takej skúške. Viem že je tažke akcektovať a prijať obdobnú situáciu, ale čím skôr človek to príjme a akceptuje tým skôr môže kráčať ďalej. Lebo keď človek začne tápať na jednom mieste začne ubližovať sám sebe. Od tápania nie je ďaleko, k depresiam a k ostatným psychickým problemom. Kolebeh života je je jediná istota človeka. Život sa začína, plynie a končí... jedinou idividualitou každého človeka je dĺžka plynutia. Niekomu život plynie mesiac, niekomu rok a niekomu sto...viem že možno je nespravodlivé, ale keď si vezme do úvahy myšlienku a filozofickú tézu, že človek prichádza na svet aby sa niečo naučil, resp. vykonal...a počas života má čas na to, aby objavil čo ma vykonať, a následne čas na to aby tú vec zrealizoval...tak prichádzame k myšlienke, že ľudia, ktorý umreli mladí, boli tak dokonalí, že im stačil zlomok času na to aby to objavili a vykonali. A tým skôr prišli do neba. Ak budeme brať do úvahy, že človek po smrti nemá žiadné potreby, nič ho neboli - tak sa človek dokáže radovať, že človek odišiel s toho sveta, s priestoru skúšok, útrap do priestoru, kde je pokoj a pohoda. Ak však budeme myslieť na seba a nie na druhých tak budeme lamentovať, že sme niekoho stratili. - tento názor je blízky E. Kantovi ktorý tvrdil, že vec(človek) existuje len vtedy keď je videný.... "Byť znamená byť vnímaný". Ale ak príjmene skutočnosť že existnencia nekončí, len pokračuje v inej dimenzii, ktorú človek pre svoju nedokonalosť nedokáže vnímať a smrť budeme považovať iba za bránu medzi dimenziami a priestorom...tak smrť akceptujeme lepšie. V kresťanstve a v biblii sa hovorí " že človek ktorí verí v Pána - nezomiera" ale ja si to dovolím parafrázovať. " človek ktorého milujeme úprimne a s čistého srdca - nezomiera, žije v inej dimenzii - v spomienkách". Umiera až v momente, kedy mi žívi na neho zabudneme. Preto nezabudajme nikdy na tých čo odišli do iného sveta.

Vaud
10. 02. 2009
Dát tip
hmm, moc smutny - taky me to vzalo *

avox
10. 02. 2009
Dát tip
nemilosrdný osud... největší neštěstí pro mámy, pohřbívat dítě... */

macecha
10. 02. 2009
Dát tip
Také mě trápí myšlenka, proč se to stalo právě jim, chlapcům, kteří ještě ani nezačali žít. Ale, to bych se mohla ptát stále. Umírá tolik dětí! Díky za komentář a tip

Norsko 1
10. 02. 2009
Dát tip
někdo by řekl, že Bůh neexistuje

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru