Zahrada snů

ta zahrada měla svoje jméno

a dosud snad to jméno má

sem přání smělé bylo zasazeno

pak živila je touha bláhová

však přání vzešlo a objevil se květ

teď obávám se vichřice či přívalu sněhu

a nechci obracet se zpět

jak za falešnou mincí, co dána do oběhu

že z touhy bláhové vzejde jen květ planý

barvami zářící a krásný na pohled

však všemi posmívaný

já pravdu znám, to naposled

vzkvetlo mé smělé přání

a pocit mám, že lze mi závidět

můj vzácný květ, byť s obavou mi daný

tou zahradou, jen sen zná její jméno

tak oči zavírám a dýchat nechci ani

by šeptem snad nebylo prozrazeno

zahrady jméno, kam vstup je zakázaný