Let smrku

Šťuknout to jsem chtěl,

ale je to lepší

do prdele "he-pšííí"...

Z jam mého kameného nosu cosi letí,

sklouslo to tak snadno, že neřeklo to ani "zdar".

Ve vzduchu to balí prach a tváří se tak svěží.

Vždyť je to smrkanec,

uvědomil jsem si,

a letí ode mně,

od svého pána.

Točí se jako asteroid z termixu,

ale je to jen můj sopel + prach.

Vidí ten smrk jak to u nás chodí.

Je asi svobodný,

to mi vrtá hlavu,

děsí mě ta přectava,

že upadne na asfalt.

"Směšná hmota" šeptá půda,

která chystá vraždu její.

hmota však překvapí,

odrazí se vstříc lesu.

Třeba se vrátí,

však jsem jeho táta.

Možná... ale to ne,

možná už nezná mě.

Jehličí je materiál, který

ze smrkancu stvořil ježka.

Teď už chytá i živočichy,

na své zkrvavené jehli-čííííííí

To mě sere: Kde je?

Zastavil jsem vůz,

a letěl za tým soploidem

s vzkazem: Miluji Tě.

Už chytil sopel něčí oči,

už vidí, slyší a cítí.

"To je krása, to je krása"

Říkal: "To je krása"

"miluji ho, chci ho, je můj"

Řval jsem v lese jako v lese.

(Je přece můj. Je můj)

"Vrať se!Vrať se do nosu!"

"Co to cítím? Něco cítím"

Je to táta. Je to on.

ale já chci být sám.

Našel si nohy.

Chodí lesem k potoku.

Už ho vidím, tam je!

"Pojď sem." Vidím Tě.

Jsi tak slizký. Jsi můj.

Pojď za mnou, pojď!

"Seru na Tebe, ty z lidí.

Jste všichni stejní.

Vše musí být vaše.

Ale teď je tomu konec!"

No a tak jste to slyšeli,

nenávídí mě smrkanec.

Tak to je Kanec.