Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 444 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

planeta Contra
datum / id11.05.2009 / 320873Vytisknout |
autorContra
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
zobrazeno722x
počet tipů0
v oblíbených0x
Prolog
V tomto románu proti sobě stojí 2 skupiny nesmrtelných robotů - Hrdinové, stojící na straně dobra, a členové Osmy, jejich nepřátelé, stojící na straně zla. Uvidí se, zda se členové osmy přidají k Hrdinům.
planeta Contra

kapitola 1) počátky,  vývoj planety

 

Před několika miliardami let vznikla tato planeta. Byla vzdálená několik miliard km od své mateřské hvězdy. Původně byla asteroidem, který měl průměr několik desítek km. Ke vzniku došlo na okraji galaxie. Nikdo nevěděl, kolik světelných let je tato galaxie vzdálená od Galaxie. Možná miliony, možná až miliardy. Již od svých počátků byl tento asteroid sledován Hrdiny. Hrdinové jsou obří nesmrtelní roboti, kteří vznikli jako nesmrtelní. Jejich tělesná výška je několik desítek m. V obřích kosmických lodích létali kolem asteroidu. Měl velmi nestabilní oběžnou dráhu kvůli své malé velikosti vůči planetám. Hrdinové mateřskou hvězdu pojmenovali Solar, oběžnou družici kolem planety (obíhá jako Měsíc kolem Země) Luna, galaxii nazvali galaxie Contra. Ta měla průměr přes 106 světelných let. Při obletu jejich lodí kolem planety vedli Hrdinové diskuse. V každé lodi byl 1 člověk. Hrdiny lze nazvat lidi i roboty. Technika uvnitř lodí byla odolná vůči jakékoliv teplotě. Uvnitř lodí byl stav beztíže, vlhkost nulová, teplota –273, 16 °C. Byli ve skafandrech, i když by jim vakuum nijak neublížilo, protože mají úplně dokonalá těla, nestárnoucí. Sérii rozhovorů začal Daniel R. Mluvil k Pavlovi P.:

 

Daniel R.: ,,Naše nesmrtelnost je dobrá věc, viď?“

Pavel P.: ,,To jo, člověče. Lidé o ní nevědí, protože ještě neexistují.

Teď bych se mohl spojit s Petrem P.“

 

Spojení mezi kosmickými loděmi netrvalo ani 1 s.

 

Petr P.: ,,To bych nevěřil, že z tohoto asteroidu, co mám před očima, co je teď celej nažhavenej pády jiných asteroidů, že z něj jednou bude planeta. Už má průměr desítky km. Tvoří v kosmu zde

hezkou scenerii, Pavle P.“

Daniel R: ,,Mám úžasný nápad. Budeme prozatím nazývat tento asteroid, ze kterého bude planeta Contra, Náš asteroid. Je zapotřebí ho odlišit od ostatních, které na něj denně dopadávají. Měření je už hotové. Na té části asteroidu, kam svítí Solar, je ve stínu 5 – 10 . 103 °C. Na odvrácené straně je teplota velmi blízká absolutní nule, tedy –273,16 °C. Prostě úplně extrémní podmínky, ve kterých je život nemožný. Navíc na něm není vzduch, ale vakuum.“

Pavel P.: ,,Tvůj návrh schválen.“

Petr P.: ,,Taky bych rád odlišil tento asteroid před námi od jiných v celém vesmíru, taky od jiných vesmírů, pokud existují.“

Pavel P.: ,,Mám další návrh. Ještě lepší. Což takhle odlišit náš vesmír od jiných tak, že se slovo Vesmír bude psát s velkým V na začátku slova, pokud půjde o náš vesmír. Pokud půjde o vesmír obecně, bude se toto slovo psát s malým v.“

Petr P.: ,,Též schváleno.“

 

Tito 3 Hrdinové vymysleli nový gramatický jev co se týče slov v jazyce. Až budoucí lidé na planetě Contra, která je nyní pouhým asteroidem před jejich očima, dosáhnou určité úrovně češtiny na planetě, tento jev si jistě uvědomí. Bude zapotřebí předtím najít pádné argumenty, indicie, svědčící pro existenci jiných vesmírů. Budou muset být přesvědčeni vědci. Nebo je někdo přesvědčí.

 

Daniel R.: ,,Je to velmi skvělý návrh, Vesmír či vesmír? Je libo Vesmír či vesmír?“

Petr P.: ,,Ty pojídáš vesmíry?“

Daniel R.: ,,Ano, protože moje přezdívka je Černá Díra. Nerad to

jím, protože to nemá na jazyku žádnou chuť.“

Petr P.: ,,To je dobře, Díro.“

 

Z nudy si zažertovali. Nasmáli se hodně. Šlo jim to nejlépe, žertovat a zároveň řídit svou loď. Důvodem je to, že vůči obyčejným, smrtelným, nedokonalým lidem mají tito nesmrtelní roboti, Hrdinové, nadlidské reflexy a vnímání. Pavel P., Petr P. a Daniel R. letěli rychlostí 1 km/s ve vzdálenosti 1000 km od asteroidu. Přes 48 min jim trvalo, než ho obletěli (jejich oblet asteroidu byl ve tvaru kruhu). Rozhodli se přistát na steroidu. Trvalo by mnoho let, než by se jeho průměr častými dopady jiných asteroidů zvětšil třeba o 1 km. Čím byli blíže k němu, tím snižovali postupně rychlost. Teplota neustále stoupala, čím blíže byli k němu. Jejich přístroje zjistili, že nyní má asteroid průměr 50 km. Jejich manévr viděli ostatní Hrdinové a také se rozhodli přistát. Když se koukli na přístroje, ty zjistily, že s pravděpodobností 95 % spadne na tento asteroid jiný, o průměru 10 km, který se teď nachází miliony km od něj. Pouze několik milionů km. Věděli moc dobře, že se po tomto dopadu začne

tento asteroid tavit. Teplota jeho povrchu se zvýší až o tisíce °C. Přístroje na lodích Hrdinů ukázali, že asteroid je nyní od nich vzdálený 8 . 106 km. Letěl rychlostí světla. Bude mu trvat mezi     26 – 27 s, než dopadne na jejich asteroid. Nelíbil se jim název asteroidu, na kterém právě pobývali. Dali mu název asteroid Contra. Asteroidy na něj padaly s takovou intenzitou, že bylo naprosto vyloučeno, aby se jednou v budoucnu za miliony let nezformovala z tohoto asteroidu planeta. Dostala by název po něm: planeta Contra. Ve velmi vzdálené budoucnosti, až začnou existovat lidé na této planetě, začnou se učit ve školách, že tato planeta, kterou právě obývají, byla kdysi protoplanetou Contra, před kterou existoval asteroid Contra. Hrdinové byly těmi, kdo velmi dávno před vznikem lidstva na tomto asteroidu objevili, že nejmenší částice, které na něm existují, mají určitě nekonečně malé rozměry. Laserovým mikroskopem nechali maximálně zvětšit malý kamínek, vzniklý odštěpením od země skobou a kladivem. Mikroskop ho zvětšoval nepřetržitě po dobu desítek let. Zapnuli ho telepaticky. Jeho funkčnost mu zajišťovala pouhá kosmická energie. Nebyl ani na elektřinu, ani na baterky. Přívod kosmické energie do něj se přerušovala a obnovovala pouze telepaticky. Nebýt zásahu Hrdinů, pracoval by donekonečna. Kdyby bylo ∞ obyčejným číslem, velikost nejmenších částic by se zapsala takto: 10-∞ mm. Zkoumali i svět opačně. Je tím myšleno to, že se zabývali co největšími věcmi. Z mikrokosmu mikročástic přešli k úvahám nad makrokosmem. V nich se zabývali otázkou, co existuje za hranicemi našeho vesmíru. Dohodli se, že se slovo vesmír bude psát s velkým V na začátku slova, bude–li tím myšlen náš vesmír, tedy: Vesmír. Bude–li myšleno obecně, bude se psát s malým v, tedy: vesmír. Tato fakta se jednou v budoucnu bude učit lidstvo ve školách, až bude existovat. Namířili dalekohled na oblohu. Teleportovali se na odvrácenou stranu asteroidu, kde byla stále teplota blízká absolutní nule. I jejich lodě se teleportovaly. Digitální část dalekohledu, tedy jeho displej, jim sdělil, že nejvzdálenější objekty nelze najít z důvodu nekonečně velké vzdálenosti. Také jim sdělil, že neustálým přibližováním nekonečně vzdálených kosmických objektů by pracoval donekonečna. Hrdinové našli další důkaz vedle faktu o mikročásticích (nekonečně malá velikost), z něhož plynul prostý závěr: mimo náš Vesmír určitě existuje nekonečné množství vesmírů. Všechny vesmíry se nalézají v nekonečně velkém prostoru bez hranic, kterému dali název universum. I tato fakta se budou učit

lidé ve školách. Díky Hrdinům. Tato vzdálenost by se zapsala takto:

10km, nebo také: 10 světelných let. Ani dalekohledu, ani mikroskopu nevadily zdejší extrémní podmínky. Hrdinům nebyla zima. Ve skafandrech měli teplotu 30 – 35 °C, tlak vzduchu takový, jaký bývá na povrchu Země v nadmořské výšce 0 m n. m., množství kyslíku maximální, vlhkost vzduchu 100 %, množství anionů maximální – desetitisíce na cm3 (přes 5 . 104) – maximálně čistý vzduch, hmotnost skafandru 1 kg. Ještě jim zbývalo změřit délku těch úplně nejkratších časových okamžiků. Použili na to časovač. Ten se zejména zaměřil na velmi rychlé procesy v mikrosvětě, v mikrokosmu. Opět by pracoval do nekonečna. Spolu s dalekohledem byl napájen kosmickou energií, jejíž přívod se řídil telepatií Hrdinů. Výsledkem byly nekonečně krátké procesy, jejichž délka trvání byla stanovena na 10-∞ s. Další poznatek, který se bude učit lidstvo. Mezi Hrdiny také patřili černá perská kočka se jménem Číča Fíča a její kočičí bratr, též černý perský kocour, se jménem Číčos Fíčos. Jejich příjmení byla odvozena od jejich rychlé práce. Dokázali pracovat tak rychle, jako když něco fičí. Kocour byl o 500 g těžší než kočka. Každý z nich měl hmotnost přes 6 kg. Hrdinové na nějakou dobu přestali s různými měřeními planety. Za několik s dopadne asteroid na asteroid Contra. Srážka je už nevyhnutelná.

 

Marie (Máry) N.: ,,Vidím ten asteroid tamhle ve vesmíru.“

Tereza O.: ,,Po dopadu určitě ohřeje asteroid Contra o tisíce °C.“

Tereza H.: ,,Nám dokonalým, nesmrtelným robotům se nic nestane. Ale lidem by se něco stalo, pokud by existovali.“

Markéta K.: ,,Je tak daleko, že teplo z něj vůbec necítím. Určitě by se dalo cítit pomocí telepatie.“

Andrea P.: ,,Není to špatný nápad:“

Aneta R.: ,,Je tak hezky protáhlý.“

Petra R.: ,,Jeho krása vůbec nemá vliv na jeho nebezpečnost.“

Jitka N.: ,,Hele, tamhle je UFO.“

Michaela F.: ,,To UFO řídí mimozemšťané, je to vidět.“

Michaela R.: ,,Taky vidím ty létající talíře u asteroidu.“

Veronika R.: ,,Třeba ten asteroid zkoumají. Docela blízko u něj létají.“

Dagmar R.: ,,Nemají sebemenší šanci ho dál zkoumat. Vždyť při té rychlosti za chvíli spadne.“

 

Asteroid skutečně během několika s dopadl na povrch asteroidu Contra. Mimozemšťané ho přesto nadále zkoumali ze svých létajících talířů, i po dopadu. Povrch se ohřál o tisíce °C. Hrdinové anonymní asteroid nijak nepojmenovali. Tlaková vlna z asteroidu jim nic neudělala. Pouze je ovála jako neškodný vítr. Asteroid Contra byl roztříštěn na tisíce menších asteroidů. Hrdinové se usadili na největším z nich. Ten měl průměr několik km. Nacházel se na jeho odvrácené straně. Teplota zde byla neustále blízko absolutní nule. Jejich dokonalá těla by věčně vydržela bez jídla a pití. Všechny životně důležité látky, živiny si jejich organismy dokážou vyrobit samy. Jejich speciální plíce dokážou fungovat v jakkoliv silném vakuu, i kdyby mělo jakoukoliv teplotu. V kosmickém prostoru by tedy dokázali přežít bez jakéhokoliv oblečení i skafandru. Neustále měli v duši totální klid a pohodu. Neznali sebemenší neklid, stres, spěch. Jejich kočka s kocourem nejraději pracovali co nejrychleji, když bylo třeba, ale taktéž s co největším duševním klidem, pohodou. Bez jakýchkoliv starostí trávili v této době svůj veškerý volný čas, kterého měli nekonečné množství. Jejich mysl, vůle měla nekonečně velkou sílu, dokázala úplně cokoliv, co si přáli. Ovládali nekonečné množství paranormálních schopností. Pokud by se universum definovalo jako nekonečně velký prostor, který obsahuje nekonečné množství vesmírů včetně našeho, pak i nad universem měli nekonečnou moc. Trvalo mnoho dní, než gravitace dala dohromady všechny úlomky asteroidu Contra. Mezitím si Hrdinové povídali o čemkoliv. Žili si jako v naprostém ráji. Nic špatného neznali. Byli v naprostém bezpečí. Na jiném úlomku asteroidu se usadila tato malá skupinka osob: Čtyřka (Pan Podnikatel – 50 let, Ky(i)kolka – 20 let, Šumař – 20 let, Thomson Seton (thomsn setn) – 30 let), Mo(n)pasa – 50 let, Josef (dědeček) – 80 let a Petr Havlíčkovi – 20 let, Marcel Sophie – 20 let. Již na úlomku asteroidu z asteroidu Contra začal Josef Havlíček utlačovat svého vnuka. Ze svého vnuka začal dělat chudáka. Jeho vnuk nesměl nikdy v životě si dávkovat drogy jakýmkoliv způsobem, pít alkohol, kouřit cigarety, masturbovat, souložit (ani praktikovat orální sex), ani nijak myslet na sex, nesměl se jím ani jakkoliv zabývat, povinně se musel hlavně zajímat o přírodu, sport, nesměl se zajímat o děvčata, jakkoliv odporovat svému dědečkovi, musel mít rád jeho naprosto tvrdou a přísnou výchovu. Musel mít naprostou úctu k sociálně slabším vrstvám, tělesně i mentálně postiženým, důchodcům, invalidům, hluchým, slepým a všelijak handicapovaným. Jeho dědeček měl již dávno vymytý mozek komunismem i rudým socialismem. Jeho vnuk proto musel komunismus propagovat. Oba byli velmi chudí. Oba propagovali vysoké tresty pro zločince všeho druhu, dokonce i trest smrti jako nutnost pro každý stát. Ten měl být praktikován podle nich na teroristech a vrazích. Zlodějům chtěli stínat ruce. Socialisticky se oblékali. Oba se stali nepřáteli Hrdinů. Všichni z této skupinky jsou nesmrtelní. Netuší, že jsou na straně zla oproti Hrdinům, kteří je v budoucnu prohlásí za Antihrdiny. I Čtyřka spolu s panem Mopasou (Moppasa, Mopassa, Moppassa – další verse jeho jména – mezi 2. a 3. písmenem zleva, mezi ,o‘ a ,p‘ se může přidat písmeno ,n‘, i poté bude jeho jméno napsáno správně), Havlíčkovými a Sophie začala přijímat do svého myšlení temné myšlenky, pochopitelně špatné. Havlíčkovi si tajně s panem Mopasou a panem Sophie dali název Čtyřka 2. Čtyřka si se Čtyřkou 2 dala 2. název: Osma, Osmička, protože spojením s ní jí začalo tvořit 8 osob: 1) Pan Podnikatel, 2) Thomson Seton, 3) Šumař, 4) Kykolka, 5) pan Mopasa, 6) Josef Havlíček, 7) Petr Havlíček, 8) Marcel Sophie. Stala se jakousi protiváhou Hrdinů. Lze to vyjádřit takto: Čtyřka + Čtyřka 2 = Osma = Antihrdinové : (contra) Hrdinové

Z hlediska fiktivního souboje mezi oběmi gigantickými skupinami, co se týče množství paranormálních schopností, je vítěz již předem jasný: budou jím Hrdinové, protože podstatou vesmírů, tedy universa, je dobro. Kdyby se Antihrdinové snažili sebevíc, boj mají již předem prohraný, protože by se chovali proti universu, přírodě. Všichni Antihrdinové jsou taktéž jako Hrdinové nesmrtelnými roboty již od svého stvoření, vzniku. Od stvoření byli dobrými lidmi, ale přidali se na stranu zla vlastní vinou, hloupostí. Pokud bychom život definovali jako cestu, cestu života, z tohoto hlediska přešli na špatnou, temnou cestu života. Hrdinové mají oproti nim navíc. Vždycky. Dobro je podstatou universa proto, protože správné myšlenky léčí nemocné jedince. Nejen lidské, ale i ty z fauny, možná z flory. Když svému nemocnému tělu poručím správnou myšlenku, že se chci uzdravit, že se určitě uzdravím, začne se určitě uzdravovat daleko lépe než kdybych po něm žádal naprostý opak. Podle Kristova hesla ze Země: ,,Víra tvá tě uzdraví‘‘. Zvířata mají také v tomto hledu svou mysl, protože něco špatného cítí, když jsou nemocná, a signály těla to dávají najevo. Po mnoha dnech vlivem gravitace byl z asteroidu Contra opět 1 celek, stal se celistvým. Poněvadž vakuum bylo všude ve vesmíru stejně jako na povrchu asteroidu Contra naprosto suché (má vždy vlhkost 0 %),  celý povrch asteroidu tvořila pouhopouhá holá skála, která je na přivrácené straně Sonarem ohřátá až na 104 °C, na odvrácené straně, mimo dosah Sonaru, zmrzlá na teplotu velmi blízkou absolutní nule. Rozdíl mezi dnem a nocí byl přes 104°C. Všechny osoby žijící na povrchu asteroidu byli pouze dokonalí. Používali dokonalé předměty denní potřeby, dokonalé vědecké i jiné náčiní, jídlo, pití. Předměty byly dokonalé v tom smyslu, že se i při nejšetrnějším používání vůbec neopotřebovávali. Stejné to bylo i u těl osob. Byli naprosto 1. lidmi, co tento asteroid osídlili. Hned v prvních dnech osídlení asteroidu vytvářeli pouhou silou vůle veškerou floru i faunu. Obojí bylo naprosto dokonalé. Netrpělo žádnými nemocemi, poruchami chování – u příslušníků fauny, prostě ničím špatným. Dokázali stvořit život, který snese jakékoliv životní podmínky pro svou existenci. Nepotřebuje ani světlo, teplo, vodu, vzduch. Dokáže přežít v prostředí s jakýmkoliv tlakem, hustotou, teplotou, i ve vakuu. Stvořili miliony druhů zvířat i rostlin. Druhy nemuseli mezi sebou bojovat pro přežití nejsilnějších druhů podle darwinismu. 1. lidé překonali darwinismus, přírodní výběr druhů. Stvořením dokonalých věcí překonali čas. Žádný technický pokrok nepotřebovali. Vše nutné k všestrannému vývoji svých osobností měli již k dispozici. Beze změn způsobu života by vydržely donekonečna. Příroda jimi stvořená se vyvíjela naprosto bez jejich zásahů, pomocí svých duševních sil. Za den by dokázali vypít nekonečné množství vody a sníst nekonečné množství jídla. Netloustli po jídle. Jedovaté plody jim chutnaly a vůbec jim neublížili. Vše, co nepocházelo od 1. lidí, bylo nedokonalé. Dokázali i vymazat život silou vůle. Tak se dokonalé tropické deštné pralesy překypující dokonalým životem jimi vytvořené, změnili v nedokonalé holé skály bez života. Trvalo mnoho milionů let, než nejvyšší teploty klesly pod 100 °C, aby se vytvořila prvotní atmosféra, ze které by z prvotních mraků začalo pršet. To už budou nedokonalé mraky. Protože když jsou mraky příliš dlouho na obloze, třeba několik dní za sebou, začnou někteří lidé trpět zhoršenou náladou z důvodu nedostatku slunečního svitu, proto jsou mraky nedokonalé. Voda obecně je nedokonalá proto, protože z hlediska materiálů vytvořených člověkem (laminát, dřevo ošetřené člověkem, beton, umělá hmota, kovy zpracované člověkem – železo) ničí povrch těchto materiálů, pokud příliš dlouho na nich ulpí. Železné materiály zreznou, v zaplavených domech se začnou šířit plísně. Pro šíření plísní nemusí být dům zaplaven. Stačí, aby se voda proudící v domě dostala tam, kam nemá – praskliny ve vodovodním potrubí, netěsnící sprchy, vany. Z hlediska lidského zdraví je nedokonalá proto, protože když je příliš ledová, člověka v ní zabíjí, v lepším případě ho nachladí. Když je příliš horká, spálí ho. Pokud bude teplá a člověk se bude příliš dlouho v ní koupat, způsobí si nevolnost. Teplá voda neléčí tak jako studená – příkladem jsou obklady proti některým obtížím. I s nedokonalou planetou byli Hrdinové naprosto spokojeni. Jejich vlastní moudrost jim pravila, že šťastný život člověka, ale i zvířete, prostě všeho živého nespočívá v tom, že dotyčný nebude v ničem skromný. Člověk se nemůže ve svém životě pořád chovat tak, že se mu okolní svět bude ochoten neustále přizpůsobovat. Příkladem je kočka divoká. Ke šťastnému životu jí stačí pouze voda, ještěrky a myši. Je prostě taková. I člověku stačí málo ke šťastnému životu. Neplatí, že kdo má více majetku, je automaticky šťastnější. I Hrdinové byli ochotni se spokojit s málem. Asteroid Contra se každým rokem zvětšoval. Vlivem dopadu jiných asteroidů. Kolem asteroidu Contra neustále kroužilo v různých vzdálenostech od něj velké množství létajících talířů. Stal se atrakcí pro mimozemšťany. Jednotlivým oblastem na asteroidu Contra stále nikdo nedal žádný název. Nejvyšší kopce na něm nebyly vyšší než několik set m. Kde by se také vzaly nějaké giganticky vysoké hory na tělese o délce 50 km? Neměly by pro svou existenci dostatek místa. Zdejší geologické procesy by hory nikdy neumístily tam, kde by neměly téměř žádné místo. Po spojení úlomků asteroidu v 1 celek šla Osma pročesávat okolí, zda neuvidí jiné lidi. Spojení se stalo v noci. Bylo mezi 22. – 23. h. Trvalo celé hodiny, než Osma našla nějaké lidi. Byla doslova šokována jejich přítomností. Mezi oběma skupinami došlo k 1. setkání:

 

Pan Podnikatel: ,,Podívejte se tamhle. Tam u skály vidím nějaké lidi. Pojďte, jdeme tam.“

Mopasa: ,,Přicházejí sami k nám, shlédli nás.“

Jan S.: Kdo jste zač za skupinu?“

Pan Podnikatel: ,,Název naší skupiny je Osma, protože nás tvoří 8 osob. A vy?‘‘

Lukáš P.: ,,Naše skupina se jmenuje Hrdinové.“

Mopasa: ,,Smím se vás prosím zeptat, co jste udělali za hrdinský skutek, že máte zrovna takový název skupiny?“

Daniel R.: ,,Ano, ovšemže můžete. My děláme zatím hrdinské skutky pro tento asteroid tím, že na ní vytváříme život schopný existovat v sebedrsnějších vnějších životních podmínkách, aby nevypadal tak smutně, když jsou na jeho povrchu pouhopouhé, zcela vyprahlé holé skály. Naším největším vědeckým unikátem je zcela vlhké vakuum s vlhkostí 100 %, zatímco všude ve všech vesmírech i na planetách a jejich družicích bez složitějšího života je absolutně  suché vakuum s vlhkostí 0 %.“

 

Osma s Hrdiny nějak dobu vedla poznávací diskusi. Po rozloučení se Osma odebrala do jiného koutu asteroidu. Trvalo mnoho milionů let, než se z asteroidu Contra stala planetka Contra. Již od vzniku asteroidu neexistují roční období na něm. Totéž platí i o planetce. Planetka vlivem gravitace dosáhla tvaru koule. Už z ní v budoucnu nebude něco ve tvaru geoidu. Její rozměry se zvětšily víc než 100 x. Rozpětí nočních a denních teplot kleslo z 104 °C na téměř 546,32 °C. Z pohledu noci den vždy začal mezi 4. – 5. h a končil mezi 21. – 22. h. Drtivou většinu dní v roce bylo nejtepleji mezi 12. – 14. h. Zatímco ve 4 h byla teplota téměř –273,16 °C a na hladinách vodstva byla hodně silná vrstva ledu, takže hladiny zamrzaly, tak ve 12 h stoupla na 273,16 °C a hladiny vodstva se naopak vypařovaly. Tak ohromný teplotní rozdíl z hlediska všeho živého byl vhodný pouze pro mikroorganismy, co se týče života mimo oceány. Nejprve byly oceány hluboké pouze několik m, teprve po milionech let se jejich hloubka zvětšila na mnoho km. Evoluční i jiné proměny povrchu sledovali s napětím Hrdinové i Osma. Obě skupiny jsou stále mezi těmi prvními, které zkoumají všechno o tomhle světě. Naprosto přesně vědí, jak vznikl svět, život, tenhle asteroid. V oceánech začal být život složitější než na povrchu, protože ve větších hloubkách se rozdíl mezi denní a noční teplotou stírá s tím, jak neustále méně slunečního světla do těchto hloubek proniká. Vznikly už miliony živočišných druhů. Drtivá většina z nich však není větší než 0,1 mm. I tak Hrdinové a Osma mají o průzkum postaráno. Stačí jim bohatě podvodní kamera, fotoaparát a mikroskop. Ten dokáže zvětšovat libovolnou věc až do nekonečna. Hrdinové i Osma nemuseli čekat miliony let na to, jak bude v budoucnu vypadat planeta. Místo tohoto čekání jim bohatě postačila schopnost časové teleportace (přemísťování v čase) do budoucnosti. Dalším druhem teleportace, který obě skupiny hojně využívaly, byla teleportace prostorová. Ta spočívala v tom, jak už název napovídá, v přemísťování se prostorem. Při časové teleportaci se těleso přemístí pouze v čase, vrací se do jiného časového okamžiku, avšak na to samé místo. Prostorová teleportace je to samé co časoprostorová teleportace, protože pokud se těleso samo od sebe přemístí z místa na místo, musí uběhnout nějaký časový okamžik, než se přemístí. Tento okamžik trvá zlomek s. Při tomto přemísťování těleso využívá jak teleportaci prostorovou, tak i časovou. V místě, kde se teď Hrdinové nacházeli, bylo 250 °C ve stínu. Holá planeta ze sebe vydávala teplo přijaté od Sonaru. Celou planetu nazvali kosmickou pouští. Kosmická proto, že nad ní nebyl vzduch, ale vakuum. Šli k jednomu z míst, kde vytvořili ty nejsložitější formy života, vyjma člověka. Pouze v těch místech byly tropické deštné pralesy, kde byl neustále totálně vlhký vzduch, teploty v rozmezí 5 – 35 °C. Zvířata v nich byla pouze býložravá. Hranice těchto pralesů ohraničovaly kosmické pouště. Z těl hrdinů vylezla robotická křídla, která je do jednoho z pralesů přenesla. Letěli rychlostí větší než 100 km/h. Prales byl vzdálen stovky km od nich, takže jim let trval několik h. Když přiletěli do pralesa, objal je nadpozemský klid. Každý prales byl rájem oproti okolí, kde vládlo smrtonosné vakuum. Rájem doslova. Úplně dokonalé pralesy to byly. Veškerá zvířata se chovala vůči sobě naprosto přátelsky. Největšími zvířaty byli mezi nimi dinosauři vysocí přes 50 m. Nejvyšší stromy byly vysoké přes 120 m. Netrápili je jakékoliv starosti. V tomto období ve vývoji planety byla planeta velká jako planeta Země. Aby mohla Zemi konkurovat, bude muset být daleko větší než ona, aby se na rozvinuli ty nejsložitější formy života, které jsou na Zemi. Na planetě bylo 5000 - 104 oáz, uměle vytvořenými Hrdiny, možná i Osmou. Ta také pilně vytvářela život na této nehostinné planetě. Procházky mimo oázy se staly běžnou součástí života Hrdinů i Osmy.

 

Josef Havlíček: ,,Jdeme z oázy do pouště.“

Petr Havlíček: ,,Teď zde na úrovni pravěku postrádá tvůj komunismus jakoukoliv praxi.“

Josef Havlíček: ,,Není ti rozumět ani slovo. Mluv vždy tak, aby každý pochopil to, co chceš říci, buď tak laskav, prosím tě.“

Petr Havlíček: ,,Svou myšlenku jsem myslel tak, že tato planeta je příliš pustá na to, ať už z hlediska přírody či lidí, aby se na ní uplatnily tvé myšlenky v praxi. V hlavě jich máš tuším nekonečné množství.“

Thomson Seton: ,,Mínění vás obou o této planetě zase naprosto selhalo. Schválně se vy dva koukněte na holý povrch planety. Máte to u svých těl.“

Mopasa: ,,Taky ty věci vidím.“

Petr Havlíček: ,,Hele dědo, to je nějaká zelená vojenská uniforma.“

Josef Havlíček: ,,Teploměr právě teď ukazuje 250 °C ve stínu. Nechápu, proč se jí nic nestalo. Žár ze Solaru by jí měl okamžitě poškodit. Na slunci je o několik set stupňů víc. Přesto nehoří. Nějaká námi neidentifikovatelná síla jí chrání před negativním působením velkého tepla, a proto je stále nepoškozená. Tato planeta mě fakt sere, nemohu to už slušněji říct. Když byla asteroidem, byla na přivrácené straně 10 x teplejší, ve stínu byly tisíce °C a přesto se nalezeným věcem nic nestalo. Viděl jsem různé předměty z daleké budoucnosti, jako třeba samopaly, kulomety, meče, bomby atd.“

Pan Podnikatel: ,,Tyto předměty jsou obětí časoprostorové teleportace. Na této uniformě je ruský nápis Rudá armáda. Jedná se tedy o sovětskou uniformu z daleké budoucnosti. Támhle opodál je vlajka s rudou pěticípou hvězdou, srpem a kladivem. Zde v budoucnosti bude existovat Sovětský svaz. Dějiny této planety tedy mohou být shodné s dějinami Země.“

 

Náhle z holé země začali vylézat roboti s robotickým vzhledem. Byli celí bílí vyjma očí, které měli červené. Prošli kolem Osmi jako vzduch. V ten okamžik Osma poznala, že jsou nehmotní.

 

Thomson Seton: ,,Vidím tu nevysvětlitelné prolnutí časů. Zatímco my chodíme po této kosmické poušti v době planetárního pravěku, zjevují se nám tu věci z daleké budoucnosti, ba z různě vzdálených budoucností od doby, ve které teď žijeme.“

Mopasa: ,,Co to je planetární pravěk?“

Thomson Seton: ,,Jedná se o dobu, která začala vznikem planety a končí vznikem starověku ze strany člověka, tedy v době, kdy člověk začne na této planetě vytvářet 1. starověké civilizace. Podle mého jasnovideckého přístroje se tak stane až za mnoho milionů let. Do

stroje byly prý vloženy předpovědi bohů. My Osma jsme polyteisti, věříme v bohy. Hrdinové jsou také polyteisti. Tenkrát před miliony let se nám s tím svěřili. Vůbec veškeré své názory s námi prodiskutovali.“

Marcel Sophie: ,,Hrdinové jsou velmi chytrými a moudrými roboty.“

Kikolka: ,,Zjevující se předměty jakoby od neznáma fakt nechápu stejně jako vy ostatní. Něco podivuhodného se tu fakt děje.“

Pan Podnikatel: ,,Ne vše podivuhodné je nevysvětlitelným zázrakem. Musíme počítat s možností, že může být dosud neobjasněnou skutečností, faktem, realitou.“

 

Bílí roboti s Osmou vůbec nemluvili. Nikdo z nich nechápal proč. Možná ty roboty obklopovala neviditelná bublina, která bránila jejich kontaktu s nimi. Jak šli pouští dál, bezvětří se změnilo ve vítr o rychlosti více jak 500 km/h. Kdyby byli lidmi, odlétli by. Proti tak silnému větru je chránila neviditelná síla, která umožňovala, aby při větru o jakékoliv rychlosti a síle byla jejich chůze stejně snadná jako při bezvětří. Tato síla je nevědomky obklopovala kdykoliv, kdy se objevil sebeslabší vítr. Teplota stoupla až na 270 °C ve stínu. Kolem sebe neměli stín žádný. Věděli stejně jako Hrdinové, že budou muset čekat ještě další miliony let, než nejvyšší teploty klesnou ke 30 °C a níže, aby se na planetě mohly objevit 1. dešťové srážky. Vlhkost mimo oázy není žádná. Až bude atmosféra daleko vyvinutější, do určité výšky nad povrchem planety se vakuum promění ve vzduch, jehož vlhkost bude obrovská. Trvalo jim celé hodiny, než došli k nejbližší oáze. Ušli k ní více jak 100 km. Za tu dobu teplota ve stínu klesla k mnohem příjemnějším 20 °C ve stínu. Každou hodinu se na celé planetě vakuum ohřívá či ochlazuje o více jak 50 °C. Bývalo to blízko k 1000 °C, když byla asteroidem. To bylo ještě nepředstavitelnější, aby každý den každou hodinu teplota klesala či stoupala o 1000 °C.  Podmínky ve vesmíru jsou hodně extrémní. Každým kilometrem nalézala Osma spoustu předmětů na rozpálené zemi, pocházející z různých dob v budoucnosti. Připadali si, jako by se jim celá budoucnost planety neustále vynořovala ze země. Umělá těla Osmy necítila žádné oteplení či ochlazení vakua. Její členové si dokázali vypnout hmat na povrchu těla. Jako Hrdinové jsou nezničitelní. Kosmické vysoké teploty by je neroztavily. Mohli by žít na počátku vesmíru. Naopak by nezmrzli kosmickými nízkými teplotami. Teploty blízké absolutní nule jim neublíží. Takto nízké teploty tu bývají velmi časně ráno, před východem slunce, mezi 4. – 5. h ráno. Momentálních 20 °C by bylo příjemných pro budoucí lidi. Členům Osmy i Hrdinům je příjemno napořád.

 

Kykolka: ,,Teď před chvílí jsem zhlédla na obloze spoustu létajících talířů.“

Thomson Seton: ,,Jakých mimozemských ras asi jsou?“

Šumař: ,,Nevím, jaké jsou rasy. Co když jsou to obyvatelé planety Země?“

Pan Podnikatel: ,,To určitě nejsou. Nekecej bláboly.“

Josef Havlíček: ,,V těch talířích jsou určitě obyvatelé naší planety. Mimozemšťani přece určitě neexistujou.“

Pan Podnikatel: ,,Pro vás bolševiky, komunisty mimozemšťani neexistujou, ale pro nás nekomunisty ano, ty dědku starej bolševickej komunistickej.“

 

Již od vzniku planety po dobu mnoha milionů let panovaly v Osmě velmi nepřátelské vztahy mezi Havlíčkovými a ostatními členy Osmy. Zatímco Havlíčkovy ovlivnila zrůdná ideologie komunismu, tak zbylé členy Osmy ovlivnila zrůdná ideologie Pana Podnikatele. Nazval jí panpodnikatelismus. Havlíčkovi panpodnikatelismus nikdy nepřijali. Panpodnikatelismus je ideologií absolutně nulitní, to znamená, že úplně vše ve všech vesmírech je k ničemu, nemá žádný smysl. Vyjma universa, které je zde definováno jako nekonečně velký kosmický prostor, jehož součástí je nekonečné množství vesmírů. Náš vesmír je jedním z nich, nekonečně malou součástí universa. Podle této ideologie v každém vesmíru existuje jiný průběh času než v našem, tedy existuje nekonečné množství průběhů času. Mezi vesmíry lze cestovat červími, nebo černými dírami. V případě černých děr cokoliv, co je jimi pohlceno, nikdy nezaniká, ale opět se objeví v bílé díře, která je protipólem černé díry. Pouze universum má smysl, všechno ostatní ale nikoliv. Podle jeho ideologie: vesmír je k ničemu, protože zaniká, příroda je k ničemu, protože zaniká, život všeho živého včetně člověka je k ničemu, protože existuje smrt, zdraví všeho živého je k ničemu, protože existují nemoci, krása je k ničemu, protože jí lze zohyzdit, sexuální osvěta je k ničemu, protože se vždycky najdou sexuálně nezodpovědní lidé, kteří budou praktikovat nebezpečný sex, jakákoliv výchova je k ničemu, protože potlačuje svobody jednotlivce, jakékoliv (ne)svoboda je k ničemu, protože stejně jednou zanikne, jakákoliv kultura (jazyk, tance, písně, stavební slohy) je k ničemu, protože zanikne, jakákoliv morálka, etika, normy, zákony, pravidla, nařízení atd. jsou k ničemu, protože zaniknou, jakýkoliv hmotný předmět je k ničemu, protože se opotřebovává a nevydrží navěky atd. Všechno možné popírá. Osma konečně došla do oázy. Měla rozlohu tisíce km2. Viděli v ní mnoho dinosaurů apatosaurů. Je to 1 z mnoha druhů dinosaurů, kteří zde žili. V každé oáze, ve které byli, bylo mnoho zeleně. Spousta druhů rostlin i stromů rostla najednou všude okolo nich. Byl to naprostý kontrast pouště.

 

Pan Podnikatel: ,,Spatřil jsem tukany, jak se živí dutohlávkami sobími. Nejedí je, doslova je žerou.“

Thomson Seton: ,,Je tu určitě mnohem víc rostlin, než kolik jich teď vidíme.“

Josef Havlíček: ,,Například důlkatec plicní, provazovka, hávnatka psí a tak dále a tak dále.“

Petr Havlíček: ,,Zrovna jsem utrhl několik dutohlávek sobích. Jsou

dlouhé přes 10 cm a výborně v puse chutnají.“

Josef Havlíček: ,,Ukaž, dej mi ochutnat. Chutnají dost hořce. I tak se dají slušně jíst. Tamhle zatím můžeš sbírat důlkatce plicní.“

Kykolka: ,,Teď se pokusím vyzkoušet, jak místní rostliny dobře hoří.“

Šumař: ,,Nepotřebuješ nějaký novinový papír a zapalovač z daleké budoucnosti? Zrovna teď před chvílí tyto věci k založení ohně se přesunuly v čase a objevili se u mé osoby. Zrovna jsem je vytáhl ze země. Byly tam položené.“

Kykolka: ,,Nepotřebuji. Pravěký pračlověk také nepotřeboval nic moderního, aby si musel založit oheň. Stačí vědět, co budeš o sebe třít, aby se vůbec oheň vytvořil. Musel najít takový kus klacku, který dobře o stěnu jeskyně škrtá. My to teď uděláme zrovna tak. Všimla jsem si, že na této planetě rostou i stromy, které rostou v České republice na Zemi. Kousek od nás rostou javory, topoly, smrky, duby, buky, lípy ,borovice a tak dále. Prostě jim vyhovuje klima tropického deštného pralesa, jako je tento. Nepotřebují české klima ze Země.“

Šumař: ,,To je fakt pravda, protože nikdy v jakékoliv oáze nikdy nesněží a sněžit nebude. Výjimkou jsou dopady obřích komet a asteroidů, které už několikrát průměrnou teplotu planety v oázách snížily až o 15 °C. Na mém teploměru jsou uloženy v jeho paměti záznamy o teplotách. Nejstarší záznamy jsou staré stovky milionů let. Za tu dobu jsme viděli již několik dopadů velkých komet a asteroidů, které jsme zažili na vlastní kůži. Průměrná teplota neklesla o víc jak 15 °C. Nejnižší naměřená možná teplota byla běžně 5 °C, nejvyšší 35 °C. Nějakou dobu po dopadu klesla nejnižší teplota až na –10 °C, níž ne. Začalo sněžit. Jindy na této planetě sníh neexistuje, ani sněhové srážky. Maximálně dešťové. U největších asteroidů, majících v průměru tisíce km, trvalo miliony let, než se planeta vrátila do stavu před dopadem.“

 

Netušili, že několik km od nich na ně číhají stáda apatosaurů. Mnoho dinosaurů žilo v každé oáze. Byli vysocí desítky m, ti nejvyšší přes 50 m. Ještě blíže od nich se prali mezi sebou acrocanthosauři s aegyptosaury. Zvuky z jejich tlam i z tvrdého boje dinosaurů doléhaly až k uším Osmy. Osma se rozhodla, že poleze na stromy. Všichni od Osmy začali lézt na stromy za Marcelem Sophie, který začal lézt jako 1.. Aegyptosauři dostali svůj název od státu Egypt ze Země. Zdejší stromy byly vysoké stovky m. Na svojí gigantickou výšku měly poměrně tenké stonky. Avšak tak pevné, že kdyby po nich lezly davy lidí, nebortily by se a nepadaly k zemi. Dinosauři poznali, že blízko nich jsou nějací lidé. Poznali to svými smysly. Cítili lidské pachy daleko lépe než psi na Zemi. Na své tělo velkou rychlostí běželi dinosauři k nim. Nejprve byli daleko od nich 1 km, pak stovky m, desítky m, až nakonec několik m. Trvalo jim to několik min. Osma lezla až na nejvyšší místa ve stromech. Od určité výšky od země začaly větve těchto stromů tvořit totálně nepropustnou džungli. Osma si proto musela pomoci ostrými nářadími, která jim vylézala z umělých těl. Když dolezli na vrcholy stromů, spatřili nad svými hlavami, jak ve výšce několik km od nich na ně přistává obří létající talíř o průměru disku několik km. Netušili, že je řízen Hrdiny. Proto byli na místě totálně šokováni.

 

Marcel Sophie: ,,Nad námi létající talíř, pod námi smečka dinosaurů. Sodoma Gomora.“

Pan Podnikatel: ,,Konec světa, řečeno.“

Šumař: ,,Jsme přece nesmrtelní roboti, čeho se proboha bojíte?

Znáte Isaaca Asimova ze Země? “

Pan Podnikatel: ,,Ano, známe. To je ten, co psal o robotech.“

Šumař: ,,Je tu však 1 podstatný rozdíl. On psal o ,smrtelných‘ robotech, tedy o robotech, kteří ,zemřou‘, až jim přestanou fungovat součástky, zatímco my jsme naopak neopotřebitelní, nesmrtelní roboti s dokonalými umělými těly. My jsme totiž roboti jiného kalibru než ti, o nichž psal Asimov.“

Marcel Sophie: ,,To je pravda svatoucí. Jsme tedy roboti vyššího kalibru než ti, o kterých psal Asimov. Tou nesmrtelností.“

 

Létající talíř Hrdinů přistál ve vzduchu několik m nad vrcholy stromů, kde byla Osma. Zachoval se, jako kdyby na něj přestala působit gravitace. Proto se neřídil dolů ke stromům ze shora. Měl antigravitační vlastnosti. Díky nim sice na něj působila gravitace, ale právě kvůli těmto vlastnostem zůstal stát ve vzduchu, takže působení gravitace na něj nebylo vidět. Tak se to jevilo pozorovatelům. Z létajícího talíře se začaly otevírat východy. Osma znovu spatřila Hrdiny, jak stojí u východů. V talíři byl stejně čistý vzduch jako venku. Vzduch byl velmi čistý a obsahoval 5.104 – 105  záporných iontů. Hrdinové nehodlali pomoci nepřátelské Osmě. Z jejich členů číšila velmi temná energie. Pocházela z jejich temných duší. Hrdinové byli velkými senzibily. Osma také. Ona však svého senzibilství pouze zneužívala, nikomu nepomáhala. Hrdinové použili magii ke shození Osmy z korun stromů na zem k dinosaurům. Stalo se tak úspěšně. Osma padala velkou rychlostí k zemi. Poškozené součástky se jim automaticky napravili. Byla to vlastnost automatického sebeobnovování umělého těla, společná Hrdinům i Osmě. Pouze Hrdinové mohli zařídit, aby se poškozené těla členů Osmy daleko hůře sebeopravovala. Naopak to vůbec nešlo, aby Osma ztěžovala opravování poškozených těl Hrdinů. Dinosauři spatřili velmi záhy padající Osmu, protože byla shozena přímo k nim. Spadla jim do tlam. Byli to aegyptosauři. Tito mluvili lidskou řečí a byli vysocí přes 50 m.

 

aegyptosaurus 1: ,,Nejde to rozkousat:“

aegyptosaurus 2: ,,Tak tuhý maso v puse jsem ještě nikdy neměl.“

aegyptosaurus 3: ,,Hele klucí, volové, to, co máme v puse, je lidské maso.“

aegyptosaurus 2: ,,To bude spíš lidské umělé maso, protože normální lidské maso by šlo rozkousat basta fidli.“

aegyptosaurus 1: ,,Co to meleš? Jak může existovat umělé lidské maso? Chtěl si spíš říct, že polykáme umělé stroje, ba možná roboty.“

aegyptosaurus 2: ,,Polykat roboty? Nikdy jsme to nedělali. Jsme lidožraví, nikoli robotožraví či umělostrojožraví.“

aegyptosaurus 3: ,,Kr ča ča kr ča. Kr ča ča kr ča.“

aegyptosaurus 2: ,,Co to zpíváš vole? Mohl bys nám svou dinosaurštinu v přezpívané podobě přeložit? Jsi nějakej teplej, přeteplenej, pošahanej či co?“

aegyptosaurus 3: ,,To nic volové. Jen si tak pobrukuju.“

 

Na malé ploše pod  létajícím talířem Hrdinů byly desítky těchto dinosaurů. Členové Osmy jim z tlamy spadli do žaludků. Prudký pád jim velmi vážně poranil hlavy. Následkem bylo velmi těžké kóma trvající několik desítek let. Tak dlouho jim v naprostém bezvědomí leželi v žaludcích. Tělesná teplota těchto dinosaurů se pohybovala v rozmezí 5 – 10 °C. V této zimě, naprosté vlhkosti vzduchu a naprosté tmě Osma spala. Desítky let její členové měli uvnitř žaludků dinosaurů zavřené oči, takže nespatřili sluneční světlo a svit tak dlouho. Pro bdělého člověka naprosto drsné podmínky k přežití. Jenže tohle uvnitř nejsou obyčejní lidé, ale umělé stroje, roboti. Těm přece nevadí jakékoliv vnější podmínky, zvlášť když mají velmi dokonalá těla. Dokonalá z hlediska absence smrtelnosti. Uvnitř těl dinosaurů panovala maximální vlhkost vzduchu, protože z větší části jejich těla tvořila voda. Procentuální podíl vody v těle se lišil druh od druhu u všech živočichů. U těchto to bylo přes 70 %. Mezi 21. – 23. h nastával pomalý soumrak. Až do soumraku byla nad oázou naprosto jasná obloha, jak vymetená. Proto byl také velký pokles teploty. V rozmezí 21. – 23. h teplota klesla o víc jak 15 °C. Teplotní rozdíl mezi dnem a nocí byl rovných 20 °C, což je maximální rozdíl. Po ránu mezi 4. – 5. h byla teplota 5 °C. Je vcelku jasné, že studené noci v oázách ve dnech s jasnou oblohou tvoří pořád daleko příznivější klima pro budoucí lidi rodu Homo než okolní pouště, kde velmi časně ráno teplota klesá až k absolutní nule. Tak velké teplotní, několikasetstupňové rozdíly v pouštích jsou dány tím, že mimo oázy na celé planetě zatím téměř neexistuje žádná atmosféra. Dříve před miliony let to bylo daleko horší. Teplotní rozdíly byly 10 x větší, několikatisícistupňové. Do soumraku se dinosauři od Hrdinů vzdálili kamsi. Dinosauři si Hrdinů přestali všímat, a proto je Hrdinové nechali na pokoji. Možná dostali hlad a šli za potravou, kdo ví.

 

Jakub Š.: ,,Vidím tamhle nádherné kopřivy. Jsou hezké kvůli své výšce.“

Dominik Š.: ,,Délkoměr mi ukázal, že jsou všechny vysoké přes 150 cm. Museli teda dost dlouho růst pro takovou výšku.“

Petr P.: ,,To je dobře, že je ještě světlo. Budou se lépe vytrhávat i

s kořeny.“

Pavel P.: ,,Tohle před námi jsou minikopřivy. V jiné oáze jsem viděl maxikopřivy o délce víc jak 3 m. To bylo teprve něco se tím brodit. Musel jsem si pomoci šavlí.“

Petr M.: ,,To je dobře, že je Osma fuč. Aspoň bude od ní pokoj. Osma je fakt debilní. Přístroj ukazující různě vzdálenou budoucnost, jasnovidoměr, nebo také jasnovidoukazovač, mi ukázal, že za mnoho milionů let přesně v těchto místech bude mít Pan Podnikatel coby totalitní diktátor své proslovy před davy lidí.“

 

Řeč se odvrátila od tématu přírody a naopak se přivrátila na téma Osma, zejména na osobu Pana Podnikatele. O jeho osobě byla řeč provozována v poklidné atmosféře u ohně při vytváření kopřivového čaje ze zdejších kopřiv. Hrdinové museli použít kouzel ke stváření dosud fyzicky neexistujících věcí. Dělo se tak čistě z ničeho. Debaty Hrdinů u ohně poslouchaly mamby černé,  skryté v okolní trávě. Byli to hadi s lidskou řečí.

Petr M.: ,,Pokud naše přístroje ukazují budoucnost této planety správně, čekají nás i tento svět velmi temné, černé doby, časy.“

Jakub M.: ,,Osoba Pana Podnikatele je vůbec temnota sama.“

Pavel T.: ,,Toto spojení je tak silné jako spojení člověka s přírodou. Smrt jednoho má za následek smrt toho druhého. Avšak s tím rozdílem, že on je nesmrtelný stejně jako my.“

Pavel B.: ,,I přesto je tu jedno řešení. Naše přístroje mi tvrdí, že tento svět stvořili bohové. Mají tělesnou výšku mnoho km, takže kdyby z nebes sestoupili až sem na zem, jejich hlavy by sahaly až vysoko do atmosféry. Jsou neviditelní, ale dá se zařídit, aby se libovolně zmenšili a zviditelnili se na zemi. Oni tyto schopnosti ovládají sami. Jsou téměř všemohoucí. Naše magie dokáže vysílat příkazy k bohům formou telepatie. Je zde duchovním příkazem. Příkazy k bohům na nebesa mají formu duchovní energie. Ta je též odpovědí bohů. Tyto odpovědi jsou duchovní a formou duchovní energie mají vliv jak na předměty, tak na člověka, který je pocítí. Jedině bohové nám mohou pomoci.“

Filip G.: ,,My Hrdinové jsme jen o něco mocnější než bohové. S pomocí nich však snadněji zlikvidujeme Pana Podnikatele a jeho temnou partu Osmy.“

Michaela F.: ,,Je sice nesmrtelný, avšak není totálně nezničitelný.“

Marcela V.: ,,Můj 6. smysl mi říká, že je opravdovým satanem, ďáblem, avšak ve fyzické podobě.“

Petra R.: ,,Je to paranoidní schizofrenik vedoucí Osmu. Jeho rodiče ho vychovali k naprosto mylným, scestným představám o světě.“

Aneta R.: ,,Ano. Přijal si pro sebe představu, že byl předurčen k tomu, aby spasil svět tím, že tenhle prý špatný svět totálně zničí, zlikviduje a vytvoří svět nový, podle svých představ. Inspiroval se přírodním zákonem, že destrukce vede ke kráse. V něm jde o to, že destrukce ve formě asteroidu či sopečného výbuchu skutečně vytvářejí krajinu novou, hezkou. Tu původní zničí. Tento zákon přenesl i na lidskou společnost. Proto v jeho jménu propaguje války. Ty prý ničí staré, morálně špinavé a shnilé lidské společnosti a společenské řády a vytvářejí nové společnosti a řády, pěkně čisté, vyčištěné. To on vedle nás stvořil slovní spojení morální čistota. Toto spojení je třeba nějak definovat. Co to je vůbec ta morální čistota, kterou tak horlivě propaguje a o které tak horlivě mluví?“

Kateřina M.: ,,My všichni máme schopnost telepaticky číst myšlenky všech členů Osmy. Zapojme jí pro zodpovězení této otázky.“

Jitka N.: ,,Už jsem pochopila, o co v tomto slovním spojení jde. Toto jeho spojení se týká morálně čisté společnosti. Je to v konečném důsledku jedna z mnoha verzí ráje na zemi. Největším rájem je však absolutně morálně čistá společnost v jeho podání, tedy v panpodnikatelismu. Panpodnikatelská absolutně morálně čistá společnost je takovou lidskou společností, která likviduje vše morálně špatného, co považuje za morálně špinavého. Samotná likvidace špatného chování je dobrou věcí samou o sobě. Neplatí to však, pokud se to přežene. Přirozené lidské chování je takové chování, které se neobejde bez chyb v životě. Lidé prostě nejsou od přírody dokonalí. Tato nedokonalost je dobrou věcí. Avšak naprosto přehnaná prevence před všemi chybami v životě ve všech ohledech toto pojetí člověka naprosto popírá. Je to pouhá iluze rozhodně nepatřící do pozemského světa. Naprosto zakazovat lidem dělat chyby vede k tomu, že jsou nuceni být dokonalí, což v praxi nejde. Bohužel nejde o relativní dokonalost každého jednotlivce, ale rovnou o jeho absolutní dokonalost. To též znamená potlačovat zároveň u lidí jakékoliv negativní emoce (smutek, strach). Z lidí se tak postupně stávají umělé stroje, nikoliv lidské bytosti v absolutním slova smyslu. Negativní lidské emoce jsou lidskými slabostmi. Slabosti jsou vizitkou nežádoucí nedokonalosti, která je ale zakázána. Každý je nucen se i proti své vůli usmívat, protože pouze vynucený smích a radost jsou jedinými povolenými emocemi. Jde zde rozhodně o naprosto zrůdnou ideologii. Protože se každý stát skládá z ovládajících a ovládaných, tato ideologie se přenese z ovládaných na ovládající. Tato společnost se stává naprosto totalitní. Úsilí státu o stvoření dokonalých lidí vede k potlačování jejich veškerých práv a svobod. Lidé jsou prostě nuceni se chovat nepřirozeně jako stroje. Pan Podnikatel je zločinec.“

Andrea P.: ,,Velkým problémem z hlediska budoucnosti je to, jak správně budoucnost pojmout. Jde mi o to, co formuje dějiny vůbec, zda osud či náhoda. Jde o problém (ne)ovlivnitelnosti budoucnosti subjektem (člověkem). Buď jsou dějiny našeho světa předem shůry kýmsi naplánované, a tím pádem subjekt nemá vůbec žádný vliv na budoucnost, nebo přesně naopak, to znamená, že dějiny jsou naopak sledem náhodných událostí, které se udály náhodou a vůbec se stát nemusely.“

 

Mezi 23. – 0. h se Hrdinové se rozhodli jít spát. Šli na kutě, jak rádi říkali. Vstávali v 5 h. Každou noc bylo na obloze velmi málo hvězd, protože planeta se nachází na úplném okraji galaxie. Mnoho ptačích druhů zpívalo v jejich okolí. Byli to zejména hoacíni chocholatí. V okolních stromech v okolí ohniště jich byly stovky. Když oheň ještě plál ve své maximální síle, měl ve středu ohniště teplotu mezi 100 – 200 °C. Trvalo celé hodiny, než pohasl. Ještě déle trvalo, než celé ohniště vychladlo natolik, aby zem pod ním měla stejnou teplotu jako před rozděláním ohně. Hoacíni změnili dost svůj repertoár ptačího zpěvu. Tento jejich ptačí zpěv zrovna znamenal, že dnešek bude teplejší než včerejšek. Dnes může být 30 – 35 °C ve stínu místo 25 °C. Nejprve byla ráno zcela jasná obloha, pak se zatáhla. V zamračených dnech je vždy menší teplotní rozdíl mezi dnem a nocí než v prosluněných dnech. Dnešní noc bude logicky teplejší. Hrdinové stejně nevnímají jakoukoliv teplotu, tedy ani mráz, zimu, chladno, teplo či horko. Přes noc jim nad korunami stromů ve vesmíru na obloze přeletělo několik létajících talířů. Letěli ve výšce několik tisíc km nad povrchem. Byly dlouhé mnoho km, takže byly dobře viditelné. Hrdinové je spatřili před tím, než šli spát na kutě. Šli pralesem dál do jeho středu. Kvůli absenci moře se nedalo zjistit, v jaké jsou teď nadmořské výšce. Mohli pouze nad tím zatím pouze spekulovat. Po určité době chůze po naprosté rovině spatřili, jak dál cesta velmi strmě klesá dolů. Tato velmi strmá cesta dolů měla délku několika set km, po které se dalo klesnout o několik set km. Pouze v oázách do výšky několika set km nad povrch planety nemá nadmořská výška vůbec vliv na průměrnou teplotu. Ta je stejná v jakékoliv výšce do několika set km. Část atmosféry, kde je konstantní teplota, se nazývá troposféra. Od ní neustále výš teplota klesá až k absolutní nule. Teploty blízké až k absolutní nule panují na rozhraní stratosféry a mezosféry. Ještě výše teplota neustále stoupá až k několika tisícům °C v ionosféře. Pak ještě výše opět klesá až k absolutní nule na okraji exosféry. Vertikální členění atmosféry v oázách na této planetě, které za miliony let bude po celé planetě, až její atmosféra nebude primitivní, ale plně rozvinutá, až zmizí všechny pouště, je a bude následující (vzestupně): troposféra → stratosféra → mezosféra → ionosféra → exosféra. Sestup dolů se u Hrdinů postupně zrychloval z velmi pomalé chůze až ve velmi rychlý sprint o rychlosti přes 40 km/h. Pouhou silou mysli si vytvořili na svých tělech křídla, aby klesli o hodně rychleji. Než se jim vytvořili křídla na zádech, jejich těla se samovolně vznesla desítky m nad zem. Teprve poté se jim vytvořili křídla ve vzduchu a

začali letět. Letěli rychlostí víc jak 100 km/h. Slet obřího krpálu dolů jim trval několik h i při této rychlosti. Při sletu míjeli tisíce velkých létajících hadů taipanů o délce přes 40 m, kteří také měli k létání křídla na trupech svých těl. Na hlavách měli věnce z rostliny provazovky. Listy provazovek na věncích se na slunci nádherně blýskaly. Na povrchu těla měli taipani teplotu přes 40 °C. Mnoho taipanů při spatření Hrdinů syčelo. Každý syčící měl neidentifikovatelně rudé oči. Hrdinové si začali klást otázky, protože pouze u syčících taipanů pocítili velký závan velmi temné psychotronické energie. Jako by tito velmi agresivní taipani byli prokletí. Co když na této planetě existuje reinkarnace. Rudé oči znamenají vždycky temnotu. Úplně rudé oči má každý živý tvor na této planetě, který má něco do činění se zlou paranormální bytostí či bytostmi. Hrdinové velmi často vidí nad svými hlavami létající talíře. Jako by duchové zlých mimozemšťanů se reinkarnovali do těchto taipanů a zcela jejich mysl ovládli. Bohužel tito taipani neovládají lidskou řeč. Bylo zapotřebí je duševně očistit exorcismem. Hrdinové byli při sletu krpálu nuceni proti temným taipanů použít psychotronickou protisílu. Dělali tak prostřednictvím své vůle. Z taipanů šel doslova strach. Některým při otevření tlamy šly z ní plameny ohně. Taipani se začali Hrdinů bát. Temnota začala z nich vylézat. Poznalo se to tak, že jim z těl začal vycházet neidentifikovatelný černý kouř. Ten způsoboval jejich temnotu. Novým cílem Hrdinů bylo cestovat o miliony let dopředu do budoucnosti, aby měli konečně pokoj od nenáviděných pouští. Toužili se do té velmi vzdálené budoucnosti teleportovat. Taipani prchali před Hrdiny jako diví. Po několika h dorazili Hrdinové na dno krpálu. Pod stromy bylo v tomto údolí neustálé šero. Sluneční svit, pokud byl, sem svítil velmi málo. Zem pod jejich nohama byla úplně mokrá, zatímco tam nahoře na vrcholu krpálu byla o hodně sušší. Venkovní teplota momentálně v jejich místech vystoupila nad 20 °C. Pro subjektivní vnímání teploty (jaké je teplo při dané teplotě nějakému člověku) bylo kvůli velmi vysoké vlhkosti vzduchu (teď 80 – 90 %) a naprostému bezvětří k dané teplotě přičíst 3 – 4 °C. Z chování ptáků v údolí Hrdinové poznali, že dnes bude určitě pršet. Vlhkost se přiblíží ke 100 %. Všude v údolí byla černá hlína. Ta byla velmi úrodná. Dalo se to poznat podle toho, že z ní vyrůstalo ohromné množství zeleně. Na celé planetě v tuto dobu černozemě v drtivé většině ve všech oázách převažovala. Méně plochy zabírala hnědozemě. Ta je stejně úrodná jako černozemě. Před deštěm vždy ptáci zpívali intenzivněji než za sucha. Hrdinové začali uvažovat o tom, kde se Osma právě teď nachází. Jestli je stále v žaludcích dinosaurů či nikoli. Zapojili skryté smysly vlastních těl. Ty jim prozradily, že členové Osmy jsou stále spolklí dinosaury. Za tu dobu, co je Hrdinové naposledy spatřili, když byly v této oáze s Osmou, urazili dinosauři několik desítek tisíc km. Teprve teď si uvědomili, že Osmu už neviděli víc jak 100 let. Víc než 100 let byli její členové v tom úplně nejtěžším kómatu s úplně nejvážnějšími a nejtěžšími otřesy mozků v žaludcích dinosaurů. Víc než 100 let žili v naprosté tmě. Nepředstavitelné! Smrtelný člověk místo umělého stroje by za této podmínky v útrobách dinosaura byl dávno po smrti. dopadl by hůře, protože jeho živé tělo na rozdíl od umělého robota by bylo rozkousatelné (rozdrtitelné) dinosauřími zuby. Toto drcení těla v tlamě dinosaura by jej zaručeně usmrtilo. Přitom by na zem kapala z jeho tlamy lidská krev, kterou dinosaurus živící se lidským masem nestačí spolykat. Byl by to lidožravý dinosaurus. Pak by lidskou mrtvolu dále po drtících zubech drtili pro trávení dinosauří útroby. Nestravitelné zbytky z lidské mrtvoly by dinosauří útroby přeměnili na určité množství dinosauřího trusu putujícího do dinosauřího konečníku. Naštěstí ne všechny dinosauří druhy jsou masožravé či lidožravé. Ne každý masožravý dinosaurus je lidožravým. Prostě některým dinosaurům by lidské maso na rozdíl od masa z jiných zvířat nechutnalo, a proto jej nejedí. Členové Osmy byli vyplivnuti z dinosauřích žaludků. Po neuvěřitelně dlouhém pobytu v útrobách dinosaurů v naprosté tmě jim ochrnuli všechny svaly i končetiny na jejich tělech. Mnoho dní po sobě pouze leželi u jezírka, kam dopadli na zem. Velmi dlouhou dobu nic nejedli. Nemohli nic jiného než mluvit. Žádné další pohyby. Ochrnutí mizelo velmi dlouhou dobu. Vzniklo proto, protože přes 100 let se vůbec nehýbali, neprovozovali žádnou fyzickou, pohybovou aktivitu. Přes 100 let pouze spali a neprobouzeli se. Měli tak zesláblé svaly u čelistí, že nemohli nějakou dobu vůbec otevírat pusu. Ani otevřít oči nemohli. Pokoušeli se o to, ale velmi marně. Jejich oči byly totálně odvyklé dennímu světlu. Jejich tělesné biorytmy úplně odstranily každodenní bdění. Dny pro jejich těla vůbec neexistovaly, pouze noci. Přestala rozlišovat mezi dnem a nocí. Protože jejich oči neviděly denní světlo zvenčí, nabyly jejich mozky falešného dojmu, že celou dobu pobytu v dinosauřích útrobách na celé planetě zavládla trvalá noc. Jde o zcela normální jev, vědecky vysvětlitelný. Jen díky tomu, že jsme kromě nocí v neustálém kontaktu s denním světlem, dokážou naše biorytmy těla rozlišovat mezi denními a nočními aktivitami, mezi dnem a nocí. Kdybychom od narození až do smrti žili v hlubinách jeskyní, kam nikdy denní světlo nepronikne, také bychom nabyli mylného dojmu, že mimo hlubin jeskyně, kde pobýváme, panuje neustálá tma, úplně stejná jako v místech našeho pobytu. Mysleli bychom si to proto, protože jsme nikdy nevyšli z jeskyně ven na denní světlo se přesvědčit o svém omylu. Protože jsme nevyšli z jeskyně ven, nevěříme tomu, že mimo jeskyni je venku ve dne mnohem více světla než v jeskyni samé. Nezkusili jsme to. Úplně na stejném principu funguje totální izolace jakéhokoli státu od okolního světa. Lidé v něm také časem nabudou dojmu, že mimo jejich stát je všechno naprosto stejný jako v jejich státě. Neměli by totiž žádné informace o okolním světě ani z okolního světa. Jen díky informacím o okolním světě víme, jak to v něm chodí. Protože těla členů Osmy byla dokonalejší než těla lidí, dokázala by vydržel bez jídla a pití nekonečně dlouho. Dokázali mluvit se zavřenými ústy. Teď konečně po strašně dlouhé době dostali chuť si mezi sebou o čemkoli povídat.

 

Thomson Seton: ,,Pamatuješ si Šumaři na homosexuální a bisexuální chování Osmy před miliony let?“

Šumař: ,,Ano, pamatuju si to jako by to bylo včera. Tehdy to bylo proti naší sexuální orientaci, která nám byla do vínku již od stvoření. Každý z nás z Osmy na sobě tělesně poznal, že byl stvořen jako heterosexuál. Jsme orientováni pouze heterosexuálně. I když jsme roboty, díky umělé kůži na povrchu našich těl, která je k nerozeznání od té lidské, máme sexuální pud naprosto stejný jako oni. Hrdinové jsou od svého stvoření asexuálové, nemají ho. Svěřili

se nám s tím. Potřebu fyzické lásky (pohlavní styk) necítí k nikomu. Proto jsou neschopni s kýmkoli souložit. My naopak jsme toho schopni. Ale pouze s osobami opačného pohlaví. Až ve vzdálené budoucnosti začne na této planetě existovat lidský rod, našim cílem je souložit pouze s tím, s kým nám to umožní lidské mravy, morálka, etika, zákony, normy. Třeba pouze s osobami staršími 15 let podle zákona, jak je tomu na Zemi v některých státech. Ještě miliony let potom jsem zvracel, když jsem si vzpomněl na to, jak jsem tenkrát jako gay souložil s tebou, jindy jako bisexuál střídavě s tebou a s Kykolkou. Zjistil jsem, že Kykolka je sexuálně nemocnou dívkou, sexuálně nemocnou fetišistkou. Za sexuální fetiš považuje své punčochy a nadkolenky. Propaguje myšlenku, že dívčí a ženské oblečení má vliv na sex. Obléká se úplně stejně jako ženy v 19. st. v Evropě na Zemi. Za ty miliony let nepoužila vůbec dívčí džíny, punčocháče, podkolenky, ponožky, podprsenku atd. Z hlediska barvy oblečení nosí pouze oblečení tmavomodré či černé. Jiné barvy oblečení odmítá a nechce nosit. Totéž platí i o oblečení pro dívčí či ženské nohy. Na nich nosí pouze tmavomodré či černé neprůhledné jednobarevné nevzorkované nadkolenky či punčochy. Obé nosí pouze z osobních sexuálních důvodů. Podle ní dívčí či ženské tmavomodré či černé oblečení (pouze těchto barev) má vliv na sex s muži, na jejich ejakulace. Pokud si ženy či dívky sexuálně zletilé nechají na nohách oblečení, které ona sama na nohách používá, zažijí ony i jejich partneři nejkvalitnější, nejlepší sex a v případě partnerů největší ejakulace jak co do kvality (nejlepší požitek), tak i do kvantity (co nejvíc spermatu). Tyto pseudosexuální myšlenky měla v mysli. Nikdo jí těchto myšlenek nezbavil. Před sexem si ponechávala své nadkolenky a punčochy vždy na nohou. Měla je na sobě během i po sexu. Nenáviděla pánské

kondomy a bezpečný sex s jejich použitím. Nenáviděla jakoukoli bariérovou antikoncepci. Preferovala pouze tvrdý sex bez jejich použití. Proto nám všem mužům z Osmy, protože je jedinou příslušnicí opačného pohlaví z nás, dovolila sex s ní pouze natvrdo. Pamatuji si na švédské trojky (2 muži + 1 žena při sexu) i na ruské trojky (2 ženy + 1 muž při sexu). Kykolku jsem změřil. Je vysoká 170 – 175 cm, má malá prsa a žluté vlasy dlouhé až k zadku. Má dlouhé vlasy jako evropské dívky měly na Zemi v 19. st. Nikdy jí vlasy ani nehty nerostly jako nám všem. Každý z nás nemůže onemocnět pohlavními nemocemi včetně AIDS, protože nejsme lidé. Také jsem zjistil, že my jako celá Osma jsme neplodní. Zjistili jsme to už po stvoření, když jsme měli 1. pohlavní styk s Kykolkou. Nikdy neotěhotněla ani otěhotnět nemůže. My také nikdy s žádnou ženou dítě či děti nezplodíme. Pořád je Kykolka zvláštní. Nenávidí ani průhledné punčochy, (nad)podkolenky, punčocháče, ponožky.“

Petr Havlíček: ,,Již od stvoření jsme se my všichni změřili. Jsme vysocí 180 – 185 cm.“

Josef Havlíček: ,,Jsme v pěkné bryndě, vnuku. Kvůli svému ubohému, nemohoucímu tělu jsme nuceni celé dny ležet a ležet.“

Marcel Sophie: ,,Takhle to dopadá, když se celé dny nehýbe a nehýbe a jenom se leží a leží.“

Kykolka: ,,Všechno je to pravda, co jste o mne řekli.“

Pan Podnikatel: ,,Za těch mnoho milionů let, co jsme poznávali tuto planetu, naše těla v horším stavu velmi dlouhou dobu nebyla.“

Petr Havlíček: ,,Bejt v dinosauřích tělech ještě o něco dýl, naše čelistní svaly by už natolik ochrnuly, že bychom nemohli ani pít, ani

mluvit.“

 

Členové Osmy, než se úplně zotavili, vypili u jezírka řadu hl vody. Voda jim naštěstí chutnala. Hodně začali uvažovat o tom, kde jejich nejznámější skupina, totiž Hrdinové, vlastně teď jsou. Stali se rázem svědky paranormálního jevu. Ze Země sem neznámo jak dorazila píseň od Lenky Filipové Za všechno může čas. Po ní následovaly další české písně od různých zpěváků a zpěvaček ze Země. Zpíval jim Karel Gott, Lucie Bílá, Michal David a další. V tu chvíli si vzpomněli na paranormální jevy stejného rázu, odehrávající se před miliony let. Tenkrát to byly světové písně od světových zpěváků. Nebyly to české písně od českých zpěváků mezi nimi. Taktéž pocházely ze Země. Nedokázali si to vůbec vysvětlit, co se kolem nich najednou děje. Dobře znali teorii o tom, že na určitých místech planety je geomorfické pole silnější než jinde, a proto se v těchto místech, kde je intenzita tohoto pole větší, zjevují různé přízraky a dějí se tam záhadné jevy. Možná i toto jezero je v tomto poli. Je očima neviditelné, maximálně změřitelné speciálními přístroji k tomuto určenými. Tato pole souvisí se spirituální podstatou planety, na které existují velmi složité až maximálně složité formy života. Tato pole zapisují lidské emoce. Pokud v těchto místech se stane něco tragického ze strany lidí (např. bitva či válka), vznikne emoční otisk, který se vryje do země a za určitých okolností dá o sobě vědět. Pozná se to tak, že se na určitou chvíli objeví i třeba celá staletí po bitvě přízraky jejich účastníků. Jsou to přízraky bojovníků, kteří se tenkrát před stovkami let na daném místě bitvy zúčastnily. Nářky před stovkami let živých bojovníků a vůbec celá temná a velmi ponurá atmosféra bitvy vytvořily temnou duchovní (spirituální) energii, která se v místě bojiště do geomorfického pole uložila. Slábne velmi dlouho. Takto členové Osmy si vysvětlují podivuhodné jevy u jezera. Měli zájem o všechno. V tom byli stejní jako Hrdinové. Každý z nich si velmi dobře pamatuje i na dobu, která se mnohokrát opakovala, kdy vztahy mezi nimi byli maximálně nepřátelské. Velmi brutálně si ubližovali sobě navzájem. Šavlemi, meči, noži, pistolemi a výbušninami (granáty, miny) si schválně ničili svá těla. Zbraně jim amputovali dočasně končetiny. Na rozdíl od lidí si jejich umělá těla dokáží přitáhnout k sobě amputované končetiny silou mysli a připevnit je na původní místa na umělých tělech. Na konci pahýlů, kde o končetiny přišli, se jim vytvoří hodně silné magnety, které amputované končetiny přitáhnou zpět. Zbytek členů Osmy nenáviděl oba Havlíčkovi kvůli jejich ultralevicovým názorům na svět. Havlíčkovi ale byli zajedno s ostatními kvůli nenávisti k Panu Podnikateli. Všichni ho nenáviděli za to, protože vztahy v Osmě prohlásil za příbuzenské a tudíž všechny považoval za své bratry (Thomson, Marcel, Šumař, Petr, Josef), sestru (Kykolka), syny (viz bratry) , dceru (viz sestru) a otce (Josef). Ve skutečnosti to nebyla pravda, protože nikdo nebyl nikoho příbuzným, pouze známým. Spojilo je pouze velmi narušené přátelství. S příbuzností přišel Pan Podnikatel a neustále se této lži držel bez ohledu na pravdivá stanoviska ostatních. Proto ho neměli rádi. Největší nenávist kromě na oba Havlíčkovi a Pana Podnikatele také spadla na Šumaře, který byl ostatními považován za nejimbecilnějšího člena. Bylo mu vytýkáno to, že má zájem pouze o tvrdé šukání a o nic jiného, že myslí pouze na něj a na nic jiného, že velmi rád tvrdě šuká s Kykolkou jenom kvůli jejím punčochám, které nosí každý den. Kykolka Šumaře k sexu sváděla nejvíc ze všech. K ruské trojce stvořila 20 letou černošku, které dala jméno Maria. Ta byla stejně sexuálně prdlá jako Kykolka, protože jí kopírovala. Odmítala bezpečné šukání s ostatními členy Osmy, nenáviděla bariérovou antikoncepci a její používání, jakoukoli sexuální osvětu, nosila pouze oblečení, které nosily ženy v Evropě na zemi v 19. st. Bílé oblečení, boty, bílé neprůhledné bezvzorkové nadkolenky a punčochy. Nenáviděla průhledné textilie na nohy. Nikdy nenosila džíny, ponožky, podkolenky ani punčocháče. Staromódní jako Kykolka. Dokonalá sexuální kopie Kykolky. Taktéž byla nesmrtelným robotem s kůží na povrchu těla nepoznatelnou od té lidské. Proto nikdy nemohla onemocnět pohlavními nemocemi ani otěhotnět. Co se týče sexu, pohlavnímu styku říkala šukání. Toto slovo používala nejčastěji stejně jako Kykolka. Stejně jako ona jím označovala pohlavní styk. Nepřátelské vztahy uvnitř osmy měly někdy klidnější období, jindy detonační, výbušné období. Jedny z nejhorších vztahů panovaly mezi Panem Podnikatelem a Šumařem. Pan Podnikatel považoval Šumaře za svého syna. Ten naopak mezi ním a sebou neuznával žádný vztah nadřazenosti a podřazenosti, ale pouze rovnocennosti. Považoval se za rovnocenného s Panem Podnikatelem. Pan Podnikatel ho vychovával velmi přísně. Šumařovi se to nelíbilo a jakoukoli výchovu považoval za nucené zlo, za něco proti své svobodě. Jejich protichůdné postoje vyvolaly mezi nimi řadu rvaček a hádek. Fyzicky byli silní nastejno. Nebylo nic na světě, s čím by byl Šumař spokojený. Vše kritizoval. Pan Podnikatel se ve svém životě snažil nějaké hodnoty naopak najít, chytit se jich a přijmout je. Oproti němu Šumař neuznával žádné hodnoty, morálku, mravy. Tvrdil o sobě, že se jeho život řídí vesmírnou morálkou, která je naprosto neutrální. Každý čin tato morálka považuje za neutrální. Trestné činy zde neexistují. V tomto případě vražda není ani špatným, ani dobrým činem, pouze neutrálním. Nepřátelské vztahy v Osmě však nemohly trvat donekonečna. Skončily, jakmile členům v Osmě došla trpělivost, kterou považovali za nekonečně silnou a nekonečně trvající, pevnou. Opět je spojila mnoho milionů let trvající zášť vůči Hrdinům. Osma byla předurčena ke konání zla, Hrdinové naopak. Protože je zlo nepřítelem dobra a nesnese se s ním, proto existují nepřátelské vztahy mezi Hrdiny a Osmou. Členové Osmy pochopili, že nad Hrdiny stěží vyhrajou, pokud je sváry mezi nimi v Osmě budou stále rozdělovat. Pochopili, že se musí nějak sjednotit. Sjednotil je cíl, který jim byl dán krátce po stvoření: Hrdiny úplně vymazat z povrchu pozemského. Že jde v praxi o úplně nerealizovatelný cíl, vůbec netušili. I když věděli, že ke zmizení Hrdinů budou muset použít nějakou magii. Protože jedině správné dobro by dokázalo to, aby se zlu dařilo co nejméně (a Hrdinové by byli schopni se takto neustále chovat), spíše by členové Osmy svůj cíl prohráli. Vůbec netušili, že jejich osud je už zpečetěn jejich existencí na straně zla. Nyní se v těchto dnech i členové Osmy toužili teleportovat. Měli stejné přání jako Hrdinové. Buď lze k teleportaci užít magii, anebo některá místa na povrchu planety, která přirozeně teleportují. Člověk do těchto míst přijde a pak zmizí a objeví se v jiné době či na jiném místě. Nakonec se rozhodli, členové Osmy i Hrdinové, že k teleportaci použijí pouze magii. Stalo se tak mnoho dní poté, co dinosauři vyzvraceli k jezeru těla členů Osmy, která kromě úst byla celá ochrnutá. Ochrnutí jim zcela po mnoha dnech zmizelo. U jezera však i nadále pobývali. Velmi se jim tam zalíbilo. Atmosféra u něj byla přímo romantická. Velmi málo ptáků kolem nich létalo v okolních stromech. Cestovali do vzdálené budoucnosti o miliony let. Planeta se za tu dobu výrazně změnila. Obě skupiny se po teleportaci ocitli v poušti, která však plnější života než ty pouště, které znali. Průměr planety se mnohem zvětšil. Atmosféra byla mnohem vyvinutější. Vývoj atmosféry byl u konce. Získala definitivních 103 km. Průměr planety byl přes 8.104 km. Nejvyšší teplota byla přes den 65 °C ve stínu, v noci naopak –65 °C. Průměrná teplota byla stále 0 °C. Pouštních živočichů viděli málo. Totéž se týkalo i rostlin. Maximální teplotní rozdíl na povrchu planety činil 130 °C. I tak je pro život vhodnější než předchozí rozdíl, který byl přes 500 °C. Oáz bylo přece jenom o něco více než předtím. Na okraji oáz byl střet pralesů s pouštěmi. Pouštní klima ve všech pouštích bylo velmi zvláštní, protože bylo takové: ve 4 h se každý den v roce teploty pohybovaly okolo –60 – –50 °C. Teploty stoupaly až do 12 h, kdy se pohybovaly mezi 50 – 60 °C. Do 14 h byly teploty nejvyšší. V době 12. – 14. h teploty nestoupaly, ani neklesaly. Byly po dobu těchto 2 h stabilní. Pak nastal pokles teplot do 4 h. Mezi 4. – 12. h teploty stoupaly o 15 °C/h, mezi 14. – 4. h o 9 °C/h. Každý den mezi 8. – 9. h byl mráz vystřídán sněhovými srážkami, protože v tuto dobu se teploty pohybovaly v rozmezí –10 – 5 °C. Okolo 9. h byly sněhové srážky vystřídány dešťovými, protože teplota v tuto dobu začala stoupat nad 5 °C. Okolo 11. h srážky ustaly. Na této planetě při teplotách nad 30 °C pršet nemůže. Do 30 °C může naopak pršet. Ale teploty pro déšť musí být vyšší jak 5 °C, aby nesněžilo. Teplotní rozpětí pro jakékoliv srážky je na této planetě 40 °C, od –10 do 30 °C. Každodenní počasí vypadá v pouštích takto: každé ráno je jasná obloha a silný mráz –50 °C a méně. Okolo 8. h začíná jasnou oblohu střídat stále se zvětšující oblačnost, protože se teploty blíží k –10 °C a lze očekávat sněhové srážky. Neustále, každý den a noc po celý rok fouká hodně silný vítr. Mezi 8. – 9. h nejprve sněžení střídá déšť se sněhem, a pak už jen déšť. V tuto dobu teploty stoupají nad 5 °C. Sněžení i déšť jsou v pouštích maximálně silné. Vítr má rychlost 100 – 150 km/h. Hrdinové ho nazvali uragán. Pro lidstvo by zde byly velmi kruté podmínky k přežití. Klima je ve všech pouštích doslova zkázonosné. Pro vyspělou lidskou civilizaci na úrovni 20. st. bohatých států na Zemi. Když si člověk představí vítr o rychlosti víc jak 100 km/h, ke kterému se přidá maximálně silná sněhová vánice či totální slejvák, katastrofa je na světě. Kvůli takto silnému větru v pouštích nežije žádný strom o výšce vyšší jak 2,5 m. Chůze proti takto silnému větru je pro lidi úplně nemožná. V lidské civilizaci by takové podmínky znamenaly zákaz vycházení ven. Stromy mají proti větru maximálně hluboké kořeny a maximálně silné stonky. Vítr má rychlost do 150 km/h pouze v době, kdy zrovna nezuří písečné bouře. Při nich má vítr rychlost nad 150 km/h. To úplně nejhorší, co by mohlo lidi v pouštích potkat, je ocitnout se v té úplně nejsilnější bouři, při které jsou srážky maximálně silné, protože na této planetě existuje závislost síly větru a tím i písečných bouří na síle srážek, protože silnější vítr sebou přináší silnější sněžení či silnější déšť. Srážky jsou velkými spojenci bouří. Když jsou bouře, je lepší, když je sucho, buď pod –10 °C a nebo nad 30 °C. Pro velikost a sílu pouštních bouří Hrdinové vytvořili H stupnici, podle názvu své skupiny. H 1 je nejslabší, H 5 je nejsilnější. K bouřím se přidávají ještě hurikány. Zde existuje opět závislost: čím silnější bouře, tím je víc hurikánů a jsou silnější. Při úplně nejsilnějších bouřích má vítr rychlost 550 – 600 km/h. Pokud se lidé ocitnou v této bouři, v bouři 5. stupně H stupnice, jejich těla zvedne vítr o rychlosti až 600 km/h. Pokud se k tomu přidají třeba dešťové srážky, na jejich oblečení začne dopadat velké množství dešťových kapek z maximálně silného slejváku. Promoknou až na kost. Čím je bouře silnější, tím do větší výše unáší písek. Při 5. stupni bouře to bude písek větrem unesen do výšky mnoha m. Úplně mokrý písek se jim přilepí na oblečení. Horší to bude s jejich obličejem. Při maximálně silném větru nebudou mít čas si rukama obličej chránit před pískem. Budou bezmocně při bouři létat mnoho m nad povrchem země. Když bouře nastanou, trvají od několika h do několika dní. Ty nejdéle trvající zuří nepřetržitě až 4 dny. Lidé, kteří se ocitli v bouři 5. stupně, budou usmrceni udušením pískem. Obvykle silnější bouře trvají déle. Až bouře ustanou, usmrtí je pád na zem z velké výšky. Také je usmrtí tornádo, hurikán, cyklon, když je po bouři pustí prudce na zem. I ty nejslabší bouře nemá šanci přežít žádný člověk. Šance na přežití je v nich nulová. Ocitnout se v bouři znamená jít na smrt. Proti Hrdinům by jakkoli silná bouře byla naprosto bezmocná. Jakkoli silný vítr jejich těla nenadzvedne, hurikán nevznese do vzduchu a nespustí prudce dolů, písek je neudusí, ať mokrý či suchý. Totéž lze tvrdit i o členech Osmy. Osma i Hrdinové byli svědky každodenních změn počasí v pouštích. Zažili hodně silný mráz, dešťové i sněhové srážky a nakonec velké vedro. V této době byl denní teplotní rozdíl přes 120 °C velmi nevhodný pro řadu rostlin. V pouštích byla velmi řídká vegetace. I ta byla velmi zajímavá pro Hrdiny.

 

Josef Š.: ,,Před sebou vidím obří stopy dinosaura acrocanthosaura. Jsou dlouhé přes 1,5 m. Tak velké stopy nemůže udělat do země nikdo jiný než ten, kdo by byl vysoký desítky m.“

Pavel T.: ,,To před námi nejsou stopy jednotlivce, ale celého stáda dinosaurů. Kolem nás jsou tisíce a tisíce stop. Šířka území, na kterém jsou stopy, je natolik široká, že zde muselo projít minimálně několik set dinosaurů, a to velmi velkých.“

Petr P.: ,,Pojďte, půjdeme po jejich stopách. Snad nás ta cesta někam dovede.“

Alžběta T.: ,,Co to je tamhle před námi za podivný obraz na obloze?“

Jitka N.: ,,To je přece Šumař. Členové Osmy se rozhodli dát nám o sobě vědět. Vyhledávače osob zjistily, že se právě teď nacházejí mnoho tisíc km od nás. Vlastní tajemné magické oko schopné skenerovat celou planetu. Jejich oko vytváří tyto obrazy.“

 

Šumař v obraze vypadal tak věrohodně, jako kdyby ho vysílala

nějaká neviditelná televize či plátno. Mluvil k Hrdinům proslovem, který si sám připravil. Na proslovu bylo jasně patrné, jak byl pečlivě připraven. Žádná nejistota, žádné tápání ve vlastní paměti. Naprostá plynulost řeči. Jeho mluvení trvalo řadu minut. Prosil v něm Hrdiny o velmi naléhavou pomoc. Zmínil se v něm o nepřátelských vztazích v Osmě. Hrdinové však Šumaře velmi rychle prokoukli. Pomocí 6. smyslu zjistili faleš v jeho osobnosti, v jeho mysli. Jeho gesta pro lidské strádání a utrpení byla pouze falešná. Byla pouze před nimi perfektně předstírána, aby vzbuzovala nežádoucí soucit. Skrývala se v něm zrada. Velmi špatně by dopadli, kdyby se podřídili jeho projevu. Než jeho projev skončil, mezitím Hrdinové připravovali slovní magickou formulku, aby se mu pomstili za jeho špiclování. Znali všechna možná magická kouzla.

 

Hrdinové zvolali současně: ,,A teď nadešel tvůj čas.“

 

V tu chvíli začaly na obraz se Šumařem od ruk Hrdinů proudit mohutné modré paprsky, které způsobily, že Šumař vypadl z obrazu a spadl na zem. Jeho pád z výšky několika km nad zemí způsobil velmi silné zemětřesení, které se odehrálo na rozloze několika km2. Jeho tělo se po pádu zvětšilo několiksetkrát. Nyní se z něj stal obří obr, dlouhý přes 500 m. Jeho pád byl natolik vážný, že mu způsobil kóma trvající několik set let. Bude trvat velmi dlouhou dobu, než ho ostatní členové Osmy najdou. Možná to bude několik set let. Třeba ho najdou v době, kdy se bude probouzet z kómatu. Každopádně teď Hrdinové mají od členů pokoj na velmi dlouhou dobu, protože jejich skupina dosavadní ztrátou 1 člena utrpěla velmi těžkou ránu. I přes veškerý boj proti Osmě si Hrdinové udržovali naprostý duševní klid. S jakoukoli prací vůbec nespěchali. Jako indiáni v amazonském pralese na Zemi. Pro ty také neexistuje čas. Pro Hrdiny stále neexistují časové limity pro jakoukoli práci. Přiběhlo k nim stádo dinosaurů alectrosaurů. Alectrosauři si jich moc nevšímali. Pojídali řídkou vegetaci flory. Chutnali jim různé druhy dutohlávek: přeslenitých, pohárkovitých a červcových. Na některých místech v poušti vytvářely rostliny souvislé trávníky. Bylo to v místech, kde se podzemní voda drala k povrchu. Na této planetě byla regenerace přírody daleko rychlejší než na Zemi. Během doby, při které se teploty pohybují v rozmezí 5 – 30 °C, se velmi řídká vegetace mění ve vysoce hustou. Pustá krajina se zazelená neuvěřitelnou rychlostí. Rostliny mají hodně pevné stonky a kořeny, aby se nepolamovaly v silném větru. Ke sledování veškerého dění kolem sebe používaly tyto přístroje: (pod)povrchový, (pod)vodní, vzdušný, kosmický (vesmírný), mezivesmírný informovač a informovač universa. Jedná se o přístroj o rozměrech 20 x 20 x 1 cm (délka x šířka x tloušťka), který pípne pokaždé, když se děje něco kolem nich zajímavého. Přístroj má displej. (pod)vodní, (pod)povrchový a vzdušný informovač patří k planetárnímu informovači. Ten sleduje dění pouze na planetě. Mimo planetu v celém našem vesmíru sleduje dění kosmický informovač. K němu patří: meziplanetární, (mezi)galaktický informovač. Ty sledují dění na jiných kosmických objektech než je jejich planeta. Protože Hrdinové objevili, že kosmické objekty existující v našem vesmíru existují i v jiných vesmírech, proto lze meziplanetární a (mezi)galaktický informovač zahrnout k mezivesmírnému (mezikosmickému) informovači. Ten zachycuje události v každém z nekonečna vesmírů, které jsou součástí universa. Informovače, které patří k mezivesmírnému informovači, lze zahrnout k informovači universa. Jednotlivé informovače jsou stvořeny silou vůle Hrdinů a lze je propojovat: planetární ke kosmickému, kosmický k mezikosmickému. Každý přístroj, který zrovna nepotřebují, nechají zmizet jako by se vypařil do vzduchu. Signály putující do jejich informovačů jsou mnohem rychlejší než světlo. Putují rychlostí mnoho milionů km/s. Protože existuje nekonečné množství vesmírů mimo náš vesmír, logicky existuje stejné množství vesmírů, které jsou od našeho vesmíru nekonečně daleko (počet světelných let). Logicky by na signály z těchto vesmírů čekali nekonečně dlouho. Zatím se jim nepodařilo sestrojit něco, co by vysílalo signály nekonečnou rychlostí. Jak si představit signály, které za nekonečně krátkou dobu za nekonečně malý zlomek sekundy dorazí k nekonečně vzdáleným vesmírům? Odpověď na tuto otázku je taková: nelze si nijak představit takovou rychlost a takové signály, protože nekonečno samo o sobě je něčím, co si nikdy žádný inteligentní živý tvor představit nedokáže, protože nikde nekončí. Jak si představit něco, co nikde nekončí? Nijak. Hrdinové už před mnoha miliony let dokázali, že nekonečná rychlost bude v praxi pro jakkoli vyspělou civilizaci vždy nemožná. Žádná civilizace v universu jí nikdy nedosáhne. Limitem je tedy rychlost mnohem větší, než rychlost světla, ne však nekonečná. Vědí moc dobře, že civilizace na zemi roku 2008 je stále zaostalá, protože dosud věří mýtu, že nic nemůže letět rychleji než světlo. Hrdinové, ale i nekonečný počet mimozemšťanů ve vesmírech již velmi dávno tuto rychlost překonali. Co se týče vzniku jiných vesmírů před naším vesmírem, Hrdinové zjistili, že nekonečné množství vesmírů vzniklo před naším vesmírem a také nekonečně dlouho po něm stejné množství vesmírů vznikne. Z tohoto jejich objevu je patrné, že historie obecně je vlastně nekonečná. Jiný vesmír vznikl x let před velkým třeskem našeho vesmíru, jiný vesmír vznikl ještě dříve než tento vesmír x, a tak bychom mohli v čase zpět pokračovat do nekonečna do minulosti a naopak, do nekonečna do budoucnosti. Z tohoto úhlu pohledu se vlastně vznik jiných vesmírů vůbec neomezuje na vznik našeho vesmíru. Vlastně objev nekonečného množství vesmírů Hrdiny z nich dělá někoho, jehož pečlivost a píle při jakémkoli bádání jde až do nekonečna. Teorie ohledně vzniku jiných vesmírů jsou díky Hrdinům mnoho milionů let staré. Jejich 2 kočky s kocourem, Číča Fíča, Číčosa Fíčosa a Číčos Fíčos kdysi pracovali rychle, ale pak se v průběhu času naučili pracovat pomalu. Všichni 3 chtěli začít pracovat pomalu, a tak učinili. Zatímco Hrdinové vesele zkoumali miliony druhů dutohlávek, členové Osmy si naopak v jiné části planety v poušti vesele ničili zdraví, jak se jen dalo. Míchali všechny druhy alkoholických nápojů se všemi druhy nealkoholických nápojů. Též míchali alkoholické nápoje navzájem s různým množstvím alkoholu. Každý z nich vypil denně přes 40 cl tvrdého alkoholu: 60–ti procentní vodky či slivovice (přes 10 velkých panáků, 1 velký panák 4 cl, malý panák 2 cl), vykouřil přes 40 cigaret a napíchal si velké množství drog. Následkem jejich života byly každodenní velmi silné halucinace, silná zvracení, nevolnosti a kašlání. Po sobě zanechávali na zemi v poušti velké množství zvratků. Přesto rádi v poušti chlastali. Tak to vypadá, když si někdo neváží svého nesmrtelného života. Z výše uvedených řádků je logické, že daleko suverénně užitečněji žili Hrdinové. Členy Osmy zachvátily chvíle, při kterých se velmi nudili. Ničením zdraví si nudu zaháněli: drogami, cigaretami a alkoholem. Hrdinové je nechali na pokoji, protože je neprovokují. Až si zase začnou, Hrdinové se včas proti nim zmobilizují. Hrdinové mají natolik železnou duši a mysl, že je nic tragického nepoloží. Mají veškeré lidské emoce jako členové Osmy: jsou schopni se smát, plakat,  brečet, smutně či vesele se tvářit. Vždy když viděli jakéhokoliv mrtvého tvora, ať zvíře či mimozemšťana, nikdy nebrečeli, protože dokázali silou mysli jeho mrtvé tělo vzkřísit k životu. Když byla tato planeta ještě asteroidem, díky nim na některých místech jeho povrchu vznikly 1. oázy s tropickými deštnými pralesy, nad kterými byla atmosféra již plně rozvinutá. Místo dnešních pouští existovaly mimo oázy kosmické pouště, kde místo vzduchu bylo vakuum a kde teplotní rozdíly byly mezi dnem a nocí tisíce °C. Nyní je tento rozdíl pouze přes 100 °C. Vytvářením oáz zvítězili nad evolucí, protože ta s nimi vůbec nepočítala. Viděli nad svými hlavami mnoho létajících talířů, jejichž piloti bohužel let nezvládli a havarovali na povrchu planety. Piloty jejich kosmických plavidel viděli mrtvé u nich. Byli to mimozemšťané s tvůrčím intelektem jako lidé na Zemi. Oživlí piloti jim svým mimozemšťanským jazykem sdělili svou vděčnost. Hrdinové je naučili, jak silou mysli přetvořit jejich létající talíř či jakékoli kosmické plavidlo na takové, aby vypadalo jako úplně nové, nepoškozené. Jakýkoli stroj Hrdinové dokázali přetvořit tak, aby byl strojem bez konstrukčních vad a chyb. Prostě na dokonale vyrobený bez jakýchkoli vad. Tyto přeměny dělali u všech stojů, které byly oběťmi cestování časem a které se z daleké budoucnosti před jejich očima náhle zjevily. Byla to různě staré dopravní prostředky, kuchyňské, lékařské, domácí náčiní z různých dob. Něco z toho se pravidelně objevovalo a mizelo, něco jakoby chtělo navěky zůstat a zpět nezmizet do doby, ze které to cestovalo. Hrdinové dokáží stvořit jakýkoli hmotný předmět jako členové Osmy, takže se teoreticky obejdou bez hmotných věcí, které k nim přicestovaly časem z různě vzdálených dob v budoucnosti. I přesto jim pomáhají ve velmi pečlivé a důkladné badatelské vědecké práci na této planetě. Hrdiny fascinovala jakákoli krajina, nedotčená člověkem. Již před několika miliony let viděli v poušti lidi. Hrdinové nevědí, jak vznikl člověk, ani jak tato planeta vznikla. Sice byli svědky asteroidu, ze kterého se tato planeta zrodila, avšak neviděli samotný vznik asteroidu. Když bylo zapotřebí, zneviditelňovali se. Činili tak, když zkoumali podzemí planety. Čím byli víc pod povrchem planety, tím víc byla zem vlhčí a studenější. V hloubce desítek m byla zem úplně mokrá s teplotou 1 °C. Nižší teploty v podzemí na planetě neexistují. Ve větších hloubkách se teplota země zvyšuje až na tisíce °C v jádru. Planeta má stejné vrstvy jako Země: kůra, plášť, tekuté a pevné jádro. Když byla planeta asteroidem, zkoumali v jeho nitru velmi těžké kovy. V nitru měl teplotu přes 104 °C. Kvůli jeho malého průměru byl u něj rozdíl mezi teplotou na povrchu a v nitru velmi zanedbatelný. Jak se jeho průměr v průběhu času zvětšoval, logicky se u něho tento teplotní rozdíl zvětšoval. Nyní má planeta teplotu v jádru teplotu přes 9500 °C. K průzkumu jádra planety i asteroidu využili vrtače asteroidů a planet. Jedná se o přístroj skládající se z kabiny a vrtáků. Kabina má rozměry 2 x 40 x 50 m (výška x šířka x délka). Vrtáky v místě připojení ke kabině mají tloušťku 1 m. Jsou dlouhé několik m, ke konci se zužují. Nepoškodí je teploty a tlaky panující v nitru planety. Jedná se o obří kabinu s obřími vrtáky. Dokážou provrtat jakýkoli předmět o hustotě až několik milionů kg/m3. Přístroj by se dokázal provrtat skrz nitro planety zpět k povrchu planety na 2. místo oproti tomu místu, odkud začal vrtat. Nyní se vrhli na výzkum prvních pralidí. Právě v podzemí byli svědky toho, jak obyvatelé jiných planet vytvářejí lidi. Byli svědky toho, co tvrdí na Zemi Erich von Däniken o původu lidstva. Podle toho, co spatřili, usoudili, že člověk skutečně pochází od mimozemšťanů. Nakonec tuto myšlenku považovali za hypotézu, protože to nepovažovali za důkaz dokládající skutečný původ člověka. Pro tento proces neměli žádný vědecký termín, pojem. Byl pro ně verbálně nepojmenovatelným. Rozhodli se, že utají to, co viděli. Spatřili lidi vedle dinosaurů, jak se je snaží pochopit, domestikovat, porozumět. Dařilo se jim to skvěle. Prvotní lidé se rozhodli pro animismus jako pro svou víru. Ty lze rozdělit do 2 skupin: do 1. skupiny začali patřit ti, kteří byli navštíveni Hrdiny a mají něco s nimi do činění, do 2. skupiny patří ti ostatní, kteří nikoho takového ještě neviděli. 1. skupina si celkově žila mnohem lépe. Na počátku všeho byl ráj tam, kde měli Hrdinové vliv. Před rozdělením lidstva byly obě skupiny jednotným celkem. Část lidí z tohoto celku se přidala k Hrdinům. Lidé z 1. skupiny umírali pouze přirozenou smrtí ve věku víc jak 500 let. Čas na této planetě plynul úplně stejně jako na Zemi. Tak vysokého stáří se dožívali díky hlubokým duchovním znalostem ohledně své mysli i těla. Dají se přirovnat ke svatým mužům z Indie ze Země. Dá se říct, že už tenkrát existovala u lidí filosofie. Asketický, velmi poklidný způsob života a správné dýchání jim pomáhaly k velmi dlouhému životu. Žili si jako v naprosté idylce. Žádný duševní neklid ve formě vzteku a spěchu neznali. Každou z obou skupin tvoří souhrn pravěkých kmenů lidí. Jedli velmi malé množství jídla. Kmeny z 1. skupiny vůbec mezi sebou neválčily. Žádné násilí ani jakékoli zločiny. Prostě si 1. skupina žila jako v dokonalém ráji. Neznali slovo zločin. Nikdo v této skupině nikoho nezabil či mu něco ukrad. Vůbec se toto nestávalo. Stejně jako 1. skupina si žila i 2. skupina lidí. Pak postupem času nastalo jejich rozdělení. 1. skupina nejedla vůbec maso. Žila v naprosté harmonii s přírodou. Využívala z přírody jen tolik, co sama potřebovala co nejnutněji. Bylo to strašně malé množství. Využívala pro komunikaci s dobrými duchy pralesa určité množství druhů bylin. Z hlediska počtu bylin jich bylo velmi málo. I to množství nebylo nijak velké. Snažili se o maximální soulad s přírodou. Pro komunikaci s různými nadpřirozenými bytostmi jim sloužily rituály. Tato skupina sama by nedokázala žít v ráji bez pomoci, přičinění Hrdinů. Hrdinové, stejně jako pralidé, dokázali vycítit temné bytosti svými smysly. V oázách žila drtivá většina lidí, v pouštích nepatrné množství. 2. skupina lidí se hnala postupně do úpadku. Poklidné soužití mezi kmeny vystřídaly 1. války. Některé kmeny zneužily oštěpy a kamenné zbraně k zabíjení ostatních lidí. Ve válkách umírali i nevinní lidé. Válčilo se kvůli zvěři (na některém území jí bylo více), obydlím (někde bylo víc jeskyní než jinde), majetku (některý kmen měl ke směně zboží víc věcí než jiný). S postupem času disharmonie narůstala. Válkami se lidé dopouštěli zločinu proti lidskému životu, protože každá válka je aktem nepřiměřeného násilí, které vede k nepřiměřenému odebírání lidských životů. Války vedly k větší nemocnosti populací, kvůli tlejícím tělům, než byly pohřbeny. Kvůli víře, že lze získat sílu bojovníků, kteří proti nim válčí, začali lidé pojídat sami sebe navzájem. Zrodil se kanibalismus. Další svinstvo. Netušili, že jejich pravěké války povedou ve vzdálené budoucnosti ke světovým válkám, kdy už budou existovat jaderné zbraně. Kvůli masu začali zabíjet vedle lidí i zvířata. Na porážku pro maso začali jít prasata, krávy, skot, někde kočky a psi. Pojídáním masa se dopouštěli zločinu proti přírodě, protože zabíjeli zvířata. Nehygiena jim způsobovala velké množství nemocí. Bohové na nebesích se začali mstít této skupině lidí. Pomstou bylo rození tělesně i mentálně postižených lidí. Byli to lidé tělesně i mentálně retardovaní oproti ostatním. Společné oběma postiženími je to, že postižený jedinec není schopen se sám o sebe postarat jako ostatní. Tito jedinci mají geneticky vložené vady, se kterými si pravěká medicína nedokázala vůbec poradit. Vysoká úmrtnost an nemoci byla další pomstou bohů. Lidé v této skupině žili velmi krátce. Drtivá většina z nich nežila déle než 30 let. Hrdinové zjistili, jak si žije 2. skupina lidí. Věděli také to, že i členové Osmy lidi také spatřili. Zahlédli je v 1 jeskyni v jedné oáze, když byli důkladně schováni v křoví. Viděli stráž u jeskyně. Viděli nahé muže ve věku okolo 30 let, jak pevně v rukou drží oštěpy přes 2 m dlouhé. Lidé neznali žádné oblečení. Členové Osmy stejně jako Hrdinové se snažili změnit chování lidí žijící v disharmonii. Zatímco Hrdinové tyto lidi převychovávali nenásilně, členové Osmy naopak. Postupovali proti nim násilím, velmi brutálně a nelidsky. Na tělech měli pověšeny samopaly. Takto ke kmenům chodili. Se samopaly u sebe. Za kanibalismus, pojídání zvířecího masa a války se jim mstili vytvářením dřevěných klecí, do kterých je zavírali. Bičovali je bičem, který členové Osmy stvořili. Každý odpor trestali smrtí zastřelením samopalem. Dotyční pralidé nesli jejich chování velmi nelibě. Neznali jejich zbraně, které pocházely z budoucnosti. Popravené proměňovali v nehybně ležící sochy. Nebyly to však obyčejné sochy. Z úst těchto soch se linul velmi hlasitý lidský nářek. Bylo tomu tak proto, protože na této planetě existuje přírodní zákon, že duch ovládá hmotu. Neexistuje hmota bez ducha. Duch dotyčného nedošel v záhrobí pokoje, a proto sochu ovládl. Lidský nářek je jeho projevem. Duchové dotyčných se na členech Osmy mstili i jinak. Obtěžovali je zejména v noci. Přírodní zákony ohledně ducha i hmoty objevili Hrdinové před miliony let. Duchové členům Osmy trhali látku na stanu, který si členové Osmy postavili, zhasínali svíčky, zapalovali věci ve stanu či je kradli. Všimli si, že se jim každý den ve stanu ztrácí nějaká věc. Další stan si postavil sexuálně zaměřený Šumař. Z příslušnic kmene starších 18 let dělal nevěstky. Za dary pralesa mu měly poskytovat sexuální služby. Zdejší lidé byli černé rasy. Z hlediska erotického i sexuálního ho černá barva pleti velmi sváděla. I on několik příslušníků zabil. Za kanibalismus. Jejich duchové se mu mstili tím, že mu do buněk v těle implantovali v té době neznámý virus HIV. Ten se u něj rozvinul v onemocnění AIDS. Mýlili se, že nemohou onemocnět pohlavními nemocemi. Stal se HIV pozitivním. Postupem času trpěl i jinými pohlavními nemocemi. I za ty se mu bohové mstili. Sám před kmeny lidí předstíral, že o bozích neví vůbec nic a že v ně nevěří. Choval se před nimi jako obyčejný ateista. Ostatní členové Osmy se začali chovat podle něho. Bohové se i jinak na těle mstili členům Osmy: způsobili jim, že začali mít velké obtíže s mluvením – začali při něm zcela bezdůvodně chodit tam a sem, zhoršil se jim zrak – potřebovali brýle, které se jim nedařilo stvořit silou mysli, začali mít silnou alergii – potřebovali antihistaminika, ty ne a ne stvořit. Začali mít silnou alergickou rýmu. Začali hodně smrkat, silně kašlat. Hodně jim rudly uši, oči, nos, obličej a kůže po celém těle. Byli zkrátka ve stavu hodného k návštěvě lékaře. Schopnost stvořit živé potřebné lidi silou mysli jim zde zcela zakrněla. Vedle bohů se jim začali mstít i Hrdinové. Po tom, co je nalezli, proměnili je za trest za zcela zmrzlé sochy, na jejichž povrchu byla teplota –273 °C. Jazykem každého kmene každému kmeni vysvětlili, že se nesmí k sochám přibližovat, jinak je mráz v blízkosti soch zabije. Kmeny lidí uposlechly. Sochami zůstávávali členové Osmy být i tisíce let. Tresty od Hrdinů jsou hold nemalého rázu. Vždyť je to dobře. Členové Osmy musí dostat za své chování pořádný trest. Také je Hrdinové nechávali se vypařovat do vzduchu. Přeměňovávali je na něco, co samovolně mizelo kamsi do neznáma. Tvrdohlavě si stáli za svým omylem, že jsou Hrdinové porazitelní, i když opak byl skutečně pravdou. Jejich kouzla byla vůči kouzlům Hrdinů pořád strašně málo účinná. Vždy se divili, proč je vždy Hrdinové dokážou tak snadno vypátrat, i když byli původně od nich mnoho tisíc km daleko. Z jejich údivu se rozvinul panický strach z toho, že je Hrdinové neustále špehují a pronásledují. Nebylo tomu tak vždy. A přesto je tento druh strachu zcela zachvátil a ohromil. Z tohoto velmi neklidného pocitu z neustálého, i když nesmyslného pronásledování, se jim žilo velmi těžce. Normálně žít si postupně odvykali. Po mnoha letech se u všech členů střídaly doby relativní duševní pohody s dobami ochromením duševními nemocemi. Pod záštitou Hrdinů vždy vše dobře dopadalo. Popravení příslušníci různých kmenů se stávali živými, mučeným rány mizely nadpozemskou rychlostí. Na místa, kde byli Hrdinové, se členům Osmy z pochopitelných důvodů nechtělo vracet. Zachvátil by je tam neovladatelný strach z toho, že jsou už v háji. Báli by se, že by Hrdinové na místa, kde se právě nacházejí, použili umění prostorové teleportace a zjevili by se před nimi. Kdykoliv chtěli, dočasně vymazali zmizením Hrdinové členy Osmy z povrchu pozemského. Hrdinové se svými kočkami i kocourem začali vzpomínat na časy vzdálené miliony let od současnosti:

 

Jakub Š.: ,,Vzpomínám si na prolákliny vzniklé před miliony let. Po nich vzniklých příkopech jsme šli už mnohokrát. Dosud žádný geologický útvar na povrchu stále nemá žádné jméno. Nám to ale nevadí. Bozi nám nic takového nevnucují. Jsme všemohoucí stejně jako oni. Oni to vědí, a proto nám pomáhají pouze tehdy, pokud je o to požádáme. Respektují naše soukromí.“

Pavel P.: ,,Já pamatuji na dopady asteroidů. Za ty miliony let jich už spadly na tuto planetu stovky. Měly různý průměr: od 100 m do tisíců km.“

Číča Fíča: ,,Mě nejvíce utkvěly v paměti ty pocity takového duševního třesu a zneklidnění, kdykoliv vidím budoucnost lidstva. Konec světa se nestane v dějinách jednou, ale víckrát. Následující hrůzy se na tomto světě určitě stanou, až v budoucnosti budou existovat vysoce vyspělé civilizace: jaderné války, fyzická likvidace ze strany mimozemských civilizací, pád asteroidu hubícího lidstvo, pandemie atd. Každý scénář se odehraje.“

Číčosa Fíčosa: ,,Nejvíc na tom všem je uchvacující, že známe budoucnost lidstva stejně jako Osma. Ve svých duších jí máme zapsanou, jako kdyby byla kýmsi shůry napsaná již předem, jako

kdyby se nepočítalo vůbec s žádnými náhodami.“

Číčos Fíčos: ,,Naše všemohoucnost je omezená na naší vůli. Byli bychom schopni vytvořit trvalý ráj na tomto světě a zabránit tak jeho neustále se opakujícím koncům. Víme ale však, že by tím vznikla katastrofa nedozírných následků.“

Dominik Š.: ,,Sami jsme se přesvědčili, že jsme ráj vytvořili jen v určitých částech tohoto světa. Je to pouze tam, kde máme nějaký vliv. V oblastech mimo jakýkoli náš vliv. Je situace hodně zoufalá. Hodně lidí v současnosti umírá na nevyléčitelné nemoci. Část lidí umírá ve válkách. Některé kmeny lidí praktikují kanibalismus, určité lidi pojídají, aby z nich získali energii, jak jim káže jejich víra. Tuto víru nikdy nemůžeme respektovat. Je to jen forma brutálního zabití člověka. Je to víra, která je určitě nesmyslná, protože nikdy nelze získat energii z člověka tím, že ho sním. Proti těmto kmenům je nutný velmi tvrdý a nelítostný boj. Tito lidé jsou hrozné svinstvo.“

Martin B.: ,,V končinách námi ovlivněnými lidé neznají slovo zločin. Nikdo se nemusí bát, že bude zabit někým. Každý zde umírá pouze přirozenou smrtí ve velmi vysokém věku, i když žije velice primitivním životem. Zaostalost zde nekrátí lidské životy. Žádná nemoc je nekosí. Nehygiena je zde naprosto bezmocná k vytváření chorob.“

Petr P.: ,,Vraťme se k asteroidům. Pamatujete si na tu planetku o průměru 1000 km, co spadla před mnoha miliony let?“

Pavel P.: ,,Ano, moc dobře. Stovky milionů km2 povrchu bylo změněno k nepoznání. Tenkrát bylo postiženo přes 99 % povrchu. Pouze 0,1 % povrchu bylo zcela nedotčeno. Čím větší šutr dopadá na planetu, tím víc jí zničí. Tak to prostě je. Nemalé množství asteroidů a planetek dopadajících na naši planetu jsme pouhou silou

mysli odklonili v předchozích milionech let.“

Pavel S.: ,,Odklánět asteroidy a planetky pouhou silou mysli či vůle je jistě daleko záslužnější činností než kouřit cigarety.“

Pavel P.:,,Jo, moje řeč. Tím kouřením cigaret si myslel Osmu, co?“

 

Pavel S. nemusel Pavlu P. vůbec odpovídat. A taky neodpovídal. Na boku těla si přičaroval umělohmotnou kapsu. Z té vytáhl velké zrcadlo. To se podobalo tomu, jaké používala zlá královna v pohádce o Popelce na Zemi. Zrcadlo bylo velmi inteligentní. Rozumělo lidské i zvířecí řeči a zobrazovalo vše, co se v danou chvíli dělo na celé planetě. Zrcadlo také dokázalo zobrazovat lidské sny. Teď se Hrdinům zobrazily v zrcadle Šumařovy erotické sny. Největší zájem o zrcadlo nyní jevil Pavel S. Petra R. a Aneta R. se k němu přidaly.

 

Pavel S.: ,,Šumař je fakt prase.“

Petra R.: ,,V zrcadle vidím samé sexuální čuňárny a prasárny.“

Aneta R.: ,,Šumař je úchyl.“

Pavel S.: ,,Jsem toho názoru, že by se měl Šumař jít někam léčit.

Tohle fakt už není normální.“

 

Věděli, na co naráželi. Šumařův zkázonosný sexuální fetišismus spočíval v tom, že si pro tvrdý sex vybíral pouze ty ženy a dívky nad 15 let, které rády nosily na nohách neprůhledné nadkolenky a punčochy. Dalo by se říci, že je pouze využíval jako sexuální objekty k uspokojení svých sexuálních tužeb bez lásky. Slovo láska pro něj vůbec neexistovalo. S Kykolkou souložil taktéž bez lásky. I ostatní členové Osmy s ní souložili bez lásky. Totéž lze říci i o černošce Marii. Černošská robotka Maria byla stvořena silou mysli

Osmy pouze pro ryze sexuální účely. Nejenom že byla pro ostatní členy Osmy pouhým sexuálním objektem, ale také se o sex zajímala. Smysl její existence byl pouze v sexu. Jakmile členové Osmy verbálně odmítli sexuální život bez lásky, Maria se jim doslova před jejich vlastníma očima vypařila do vzduchu a zmizela do neexistence. Jako by jejich slova poslechlo něco shůry, z nebes. Díky Marii poznali, že život pouze pro sex stojí za nic. I Šumaře změnila. Udělala z něj totálního asexuála. Členové Osmy se tak přiblížili k Hrdinům, když přestali sexuálně žít. Z hlediska vědeckého dokázali, že se člověk bez sexu obejde po celý svůj život od narození do smrti. Sexuální pud má člověk už v genech. Je otázkou, zda toto tvrzení platí i u lidí s asexuální orientací. Jde o to, zda má člověk sexualitu již v genech, nebo je k ní pouze vychován. Zda je dána pouze geneticky či výchovou. Hrdinové ani Osma neznají na tuto otázku odpověď. Tím, že jsou nesmrtelní, ale nejsou vševědoucí, jsou něčím mezi bohy a lidmi. Jsou dokonalejší než lidé, zároveň jsou méně dokonalí než bohové. Hrdiny i Osmu od jejich stvoření spojovalo heslo: nevědomost je síla. Toto heslo lze chápat všelijak. Obě skupiny ho chápali naprosto odlišně. Hrdinové ho chápali tak, že o nevědomosti samotné obecně nelze jednoznačně tvrdit, zda je dobrá či špatná. Je zapotřebí ji k něčemu vztáhnout, aby se o ní mohlo tvrdit, zda je dobrá či nikoli. Z hlediska vzdělání je nevědomost špatnou věcí, zejména v oblasti medicíny. Dějiny lidstva na Zemi ukázaly, že kvůli zaostalým medicínám již zemřely miliony lidí zcela zbytečně. Z hlediska extremismu je nevědomost dobrá v tom smyslu, že před ním do určité míry chrání, aby si každý jedinec o sobě nemyslel, že o světě ví všechno. Z tohoto úhlu pohledu si vzdělanější člověk uvědomuje více svou nevědomost. Málo vzdělaní jedinci mohou pojmout falešné přesvědčení, jak toho

o okolním světě hodně vědí. Členové osmy se nyní nacházeli v naprostém vnitrozemí pouště. Vanul zde hodně slabý vítr o rychlosti 10 km/h. Bylo mezi 17. – 18. h, tedy doba, kdy je ve dne nejtepleji. Tato doba je všude stejná, bez ohledu na jakékoli místo na povrchu planety. Planeta nemá sklon rotační osy. Nad jejich hlavami svítil Sonar v naprosto jasné obloze bez mraků. Bylo 60 °C ve stínu. V takto verbálně nepředstavitelném horku by nepomohl sebesilnější vítr, protože ten při teplotách nad 30 °C ve stínu ztrácí svůj ochlazovací účinek. Stává se z něj naopak velmi nepříjemný horký fén. Kdosi v poušti zanechal různé umělé předměty. Ty se na slunci ohřáli na víc jak 130 °C. Museli si zapnout tlačítka na ochlazování svých těl, aby okolní horko vůbec necítili. Po chvíli zjistili, že k ochlazování svých umělých těl potřebují nemalé množství umělé energie ze svých těl. Tu mají však nevyčerpatelnou. Aby se zbytečně nespotřebovávala, vypnuli termoregulaci úplně jinými tlačítky. Bouře o síle H 5 s maximálně silným větrem, tornády a půlením pevniny byla tisíce km od nich. Půlením pevniny je zde míněna tvorba prolákliny, trhání povrchu vejpůl vulkanickými silami z nitra planety. Bude trvat celé hodiny, než bude bouře tam, kde jsou oni. Podívali se na přístroje, jak vypadá bouře, která se k nim přibližuje. Zhrozili se hrůzou. Bouře, která se k nim má přihnat, je kombinací maximálně silného zemětřesení, tornád, deště, větru a prolákliny. Na obloze jsou při ní maximálně černé mraky. Denní světlo je v těchto místech velmi slabé. Je tam velké šero. I tak je pořád víc světla než v noci. Toto šero je srovnatelné se zatměním Sonaru. Tam, kde byli, byla nadmořská výška v úrovni moře. Bouře sebou přinese pokles teplot na rozmezí 0 – 5 °C. Proláklina bude široká přes 50 km a hluboká tisíce km. Její dno bude mít teplotu několik tisíc °C. Tyto údaje jim zjistily přístroje. Uvědomovali si moc dobře, že na volné ploše pouště jsou nejvíc ohroženi. Potřebovali před bouří nějaký úkryt. Přístroj navigátor jim ukázal na digitálním displeji jeskyni, která má šířku stovky km a výšku několik km. Dá se do ní zalézt stovky km od vchodu. Stvořili si pro sebe vrtulník, aby se k ní nějak dostali. Stvoření se povedlo. Nejprve ze vzduchu vyšlehlo modré světlo a pak se zjevil vrtulník. Byl dlouhý přes 15 m. Nebyl tedy žádných malých rozměrů. Největší záhadou byl příchod neznámého člověka, který přicházel za vrtulníkem. Měl tenké horní i dolní končetiny, vážil 59 kg a byl vysoký přes 170 cm. Měl hnědé vlasy. Celé jeho tělo bylo tenké. V jeho očích byla vidět velká únava. Bylo to tím, že nejedl a nepil několik dní, co procházel pouští. Členové Osmy stáli pořád v němém úžasu. Než tato devítka osob nastoupila do vrtulníku, začali se ho členové Osmy vyptávat:

 

Pan Podnikatel: ,,Kdo jsi?“

,,Jsem Kernel Kettle [kernl ketl]. Jsem téměř k nerozeznání od Jakuba Š.“

Pan Podnikatel: ,,Odkud ho znáš?“

Kernel Kettle: ,,Stalo se to před desítkami let v jedné z oáz, v jednom z pralesů. Prozradili se při komunikaci s domorodci. Vyslovili slovo hrdinové. Došlo mi v tu chvíli, že se tak nazývají. Když se představovali domorodcům, všiml jsem si jednomu, který jako by mi z oka vypadl. Byl mi tak podobný, jako můj dvojník. Myslel jsem, že šokován na místě omdlím. Řekl: ,,jsem Jakub Š“. Stalo se to toho dne, kdy jsem se rozhodl tuto skupinu tajně šmírovat a špehovat. Bohužel, nepovedlo se mi to zcela. Věděli o mně, i když mne vůbec nevnímali. Nedokážu si to racionálně odůvodnit. Asi mají 6. smysl nebo prostě něco takového.“

Pan Podnikatel: ,,Ty jsi podobný Jakubu Š. Pověz nám něco o sobě. Co si dělal celé ty desítky let?“

Kernel Kettle: ,,Teď vám zas musím říct o něčem, co se tehdy událo. V jednom z pralesů jsem spatřil obrovské město. Kolemjdoucí mi prozradili, že jsem vešel do Prahy. V tu chvíli jsem si vzpomněl na své bydliště. Bydlím v panelákovém sídlišti, jehož název začíná na L a končí na Y. Říkám mu sídliště L. Říkejme mu sídliště L. Je vzdáleno několik zastávek metra od Zličína. Zastávka metra je jak na sídlišti L, tak i na Zličíně. Ten je další částí Prahy. Je úplně na jejím okraji. Můj otec se jmenuje Miloš Kettle, moje matka Lucie Kettle, můj bratr Dominik Kettle. Mám i prarodiče. Moje babička bydlí na Žižkově. Nazývám jí žižkovská babička. Ta doma chová kočku i kocoura. Kočce dala jméno Micka Kettle, kocourovi Mikeš Kettle. Žižkov je další částí Prahy. Každý týden jsem šel  s kamarády se projít do Prokopáku. Prokopák je Prokopské údolí. To je také v Praze. Začíná u zastávky metra Nové Butovice a končí u Barrandova. Nové Butovice i Barrandov jsou částí Prahy. Obě mají paneláková sídliště. Prokopák je místem plným stromů a zeleně v údolí. Tam se mi to líbilo. Mívali jsme piknik, kdy jsme jedli chipsy a pili pití z plastových láhví. Serou mne 2 věci: hry ve Zličíně a staré vozy metra. Nedá se to slušně vyjádřit, je mi to líto. Co se týče hraní ve Zličíně, nejvíc mi na nich vadí sázky. S kamarády jsem míval debilní sázky. Sázel jsem se o svazování na Barrandově u Prokopáku, o kliky ve vozech metra, o ježdění stanic starých vozů metra, o podlézání stolku ke stolnímu fotbalu. Choval jsem se jako debil, že jsem na tyto sázky přistoupil. Staré vozy metra mne dodnes serou. Desítky let před mým příchodem do Prahy v ní vládla jediná strana, komunistická. Po jeho pádu se o něm mluví jako o režimu minulém. Nyní je v ní režim demokratický. Za vlády minulého režimu se vyráběla stará metra. Vadí mi jejich poruchy. Dveře se jim špatně otevírají, proto do nich kopu. Starým metrům jsem začal říkat sračky. Proto jsem stará metra vynechával a čekal na nová. Než jsem jel s kamarády do Butovic, měl jsem s nimi sraz na Smícháči. Smícháč říkáme Smíchovskému nádraží. Je další stanicí metra. Patří ke Smíchovu. Tyto srazy jsem považoval za jakýsi druh duševní terapie, protože jsem při nich zcela nemyslel na školu. Vystudoval jsem vysokou školu meteorologickou. Předtím jsem studoval obchodní střední školu. Dostudoval jsem velmi úspěšně. Mám maturitu i rudý diplom.“

 

Jejich rozhovor dál pokračoval. Po nějaké době skončil. Bylo už načase nastoupit do vrtulníku. Venkovní teplota rychle klesala, oblačnost stoupala i se vzdušnou vlhkostí, vítr velmi rychle sílil. Příznaky blížící se bouře nedozírné síly a následků. Země se začala pomalu neustále víc třást. Ve vrtulníku se jim Kernel Kettle zmínil o svém paneláku. Řekl jim, že bydlí v 11. patře, kde má v bytě velmi nízkou vzdušnou vlhkost, že tam má totálně suchý vzduch, což je podle něj dobře. Nesnáší prý vlhký vzduch. Členové Osmy věděli moc dobře, že má v paneláku vzduch vlhký, a že příliš suchý vzduch v interiéru je špatně, nikoli dobře, takže podle nich mluví sračky. Vynadali mu, že mluví sračky. Šumař se na něj tak naštval, že ho velmi prudce udeřil pěstí do obličeje. Na delší chvíli upadl Kernel Kettle do bezvědomí. Naštěstí se probral. Chtěl mu to vrátit, ale Šumařovy magické schopnosti způsobili, že ho nechal ztuhnout jako sochu. Bouře se k nim nemilosrdně blížila čím dál tím víc. Bylo právě mezi 20. – 21. h. Nastával večer. Venkovní teplota se pohybovala v rozmezí 25 – 30 °C. Počasí bylo relativně dobré, protože i přes silný vítr bylo venku teplo. Jakmile teplota klesla na 30 °C a níž, začalo neustále silněji pršet. Tornáda se k sílícímu dešti přihnala záhy. V 19 h měl vítr rychlost 50 km/h, ve 20 h už 100 km/h. Problémem bylo, že vítr se má během několika následujících hodin zrychlit na 600 km/h, zatímco jejich vrtulník vyšší rychlost jak 250 km/h nevyvine. Naštěstí je plná síla bouře dále od nich než jak jsou vzdáleni od jeskyně. Ve 20 h byli víc jak 500 km od jeskyně. Oblačnost na obloze narůstala neustále rychle. Trvalo celé minuty, než začali letět vrtulníkem maximální rychlostí. Během letu jim Kernel Kettle prozradil další podrobnosti ze svého života. Dozvěděli se od něj, že asi musel být stvořen ve stejné době jako oni i Hrdinové, protože na této planetě pobývá už mnoho milionů let. Nenávidí jakoukoli školu kvůli školnímu systému. Ten se mu též protiví. Na školním vzdělávání nejvíc nenávidí to, že je příliš teoretické. Je nucen si pamatovat kvantum informací, které stejně zapomene. Takový způsob vzdělávání se protiví jeho přirozenosti. Nemá ho rád. Nutnost si pamatovat cokoliv ho nesmírně stresuje. Dostává ho do nemalého duševního napětí a neklidu. Prostě mu nemalou měrou zneklidňuje mysl. Velmi nerad do školy chodil. Bílé mraky, ze kterých sněžilo, byly vystřídány olověnými, posléze černými. Černé mraky byly úplně černé. Celé hodiny si s nimi povídal. Do nějaké školy chodil pouze v Praze. Byl zřejmě po miliony let v jiných místech planety než členové Osmy a Hrdinové. Klidné povídání přehlušovaly silné turbulence. Ve vrtulníku zavládl sílící neklid a panika. Napětí se dalo krájet. Kernel Kettle si pořád při letu stěžoval na příliš vysokou vzdušnou vlhkost. Nic si tím nepomohl. Reakce ostatních byly pouze negativní.

 

Šumař: ,,Myslíš, že tam doletíme?“

Pan Podnikatel: ,,Ano, určitě ano.“

Kernel Kettle: ,,Nedoletíme.“

Thomson Seton: ,,Doletíme.“

Kernel Kettle: ,,Nedoletíme!“

Marcel Sophie: ,,Doletíme!“

Kernel Kettle: ,,Nedoletíme!“

Thomson Seton: ,,Doletíme!“

 

Začali křičet a hádat se s Kernelem Kettelem. Kernelovi Kettlovi (Kettleovi) začalo být příšerně. Nejvíc se na něj naštval Thomson Seton a začal ho škrtit. Po Šumařovi byl 2. osobou, která ho fyzicky napadla. Od ostatních dostal při tom vynadáno, aby nemluvil nesmysly. Při kritice velmi vlhkého vzduchu ve vrtulníku dostal od Marcela Sophie velmi tvrdou facku do tváře. Toto byl již 3. fyzický útok na jeho osobu. Cíl těchto útoků se splnil: začal si dávat pozor na to, aby to, co říká, nebylo nesmyslem. Změnili ho. Zatím nemohl tušit, že připojení k členům Osmy bude jeho osudovou chybou. Nevědomky se tak připojil na stranu zla. Ale to nemohl vědět. Dneska je poznal. Jeho návštěva moderní Prahy svědčila o tom, co dokážou věci cestující časem. Věcí se zde myslí město Praha. Rázem se prostě ocitla v pravěku. Všude okolo ní panoval v pralese pravěk. Přídavné jméno tropický před slovo prales je zde naprosto zbytečné, protože v současné době jsou tropy na celé planetě, jak pouštích, tak i v pralesích. Zajímavé je, kde se vzala tak vysoká vlhkost vzduchu v jejich vrtulníku. Vznikla tam již při čarovném stvoření. Jak se postupně ve vrtulníku přibližovali k jeskyni, turbulence sílily na maximum. Pan Podnikatel řídil vrtulník, jak nejlépe mohl. Členové Osmy ani Kernel Kettle neznali na celé planetě lepšího pilota a řidiče než jakým je Pan Podnikatel. Kernelu Kettleovi je tolik jako některým členům Osmy: 20 let. Až když si na svém těle zapnul tlačítko určené k likvidaci veškeré únavy, všichni ostatní poznali, že je nesmrtelným robotem jako jsou oni sami. do té doby si o něm mysleli, že je obyčejným smrtelným člověkem. Vypadá jako člověk, ale ve skutečnosti není jím. Je robotem. Jako oni má umělou kůži k nerozeznání od té lidské a celý uvnitř je umělý. Dokáže jako oni zapnout a vypnout určitou funkci vlastní vůlí bez použití tlačítek. Mezi 21. – 22. h již černé mraky nad nimi řádily plnou silou. Pilot s vervou řídil, seč mu síly stačily. Teplota byla v rozmezí 10 – 15 °C. Síla deště i venkovní vlhkost již nemohly výš stoupat. Vítr měl rychlost 200 km/h. Jejich původní předpověď ohledně bouře jim nevyšla. Trvalo to déle než 2 h, než měl vítr rychlost 600 km/h. V tuto chvíli maximální trhání země dorazilo k nim. Pan Podnikatel zapnul tlačítko pro blokaci žáru. Proláklina začala být široká několik km a hluboká několik tisíc km. V její blízkosti bylo na povrchu planety několik tisíc °C. Z prolákliny sálal obrovský žár. Vrtulník se stal skoro neovladatelným. Členové Osmy si nechají svůj název, i když se k nim připojil Kernel Kettle. Začali přemýšlet nad teleportací, aby byli ihned v jeskyni a nemuseli k ní letět. Bylo by zapotřebí silou mysli uskutečnit speciální teleportaci, při které by vrtulník zmizel kamsi do neznáma, ale oni by se rázem ocitli v jeskyni bez něj. Dokázali by to. Mají jako Hrdinové obrovský rezervoár schopností. Kernel Kettle to samé. Než zdáli z vrtulníku zahlédli jeskyni, panoval ve vrtulníku obrovský strach z toho, jestli k ní doletí. Jejich nejistota stoupala se zhoršujícím se počasím a venkovními podmínkami. Mezi 23. – 0. h teplota klesla na rozmezí 0 – 5 °C. Ve vrtulníku byla stejná zima. Venku měl vítr rychlost 250 km/h. Vrtulníku selhala veškerá izolace. Během chvíle teplota klesla na 0 °C a níž již neklesala. Místo maximálního sněžení maximálně pršelo. Oproti Zemi na Contře při teplotách 0 – 5 °C sněžit nemusí. S přesností na 0,1 bylo na nule. Zima byla maximální. Na planetě při dešti neklesá nikdy teplota pod nulu. Tímto chováním se pouštní klima shoduje s pralesním. Čím byli blíže k jeskyni, tím blíže k nim byla tornáda. Zároveň se zvětšoval počet tornád jdoucích za vrtulníkem. Ručička venkovního vlhkoměru byla velmi blízko ke 100 %. Ve vrtulníku byl vzduch stejně vlhký. Nebylo v něm nic, co by vzduch sušilo. Jejich let naštěstí dopadl dobře. Světla vrtulníku jim u vchodu do jeskyně ukázala, jak se zužuje. Bylo nutno ho zaparkovat u vchodu do jeskyně. Baterkami si uvnitř jeskyně svítili. Na stěnách jeskyně bylo vidět červené malůvky, nakreslené již před tisíci lety. Někteří pravěcí lidé zde byli před nimi. Malůvek bylo obrovské množství. Zobrazovaly pravěké lidi při lovu zdejší zvěře. Kresby pravěkých zbraní přitom samozřejmě nechyběly. Všem připadala jeskyně uvnitř naprosto normální a běžná. Nikdo z nich nepředpokládal, že v hloubi jeskyně tomu bude jinak. Ušli stovky m, než se začaly dít podivné věci. Směrem od vchodu jeskyně šli neustále dolů a rovně. Vše začalo podivným větrem. Divné na něm bylo, že nešel směrem od vchodu z jeskyně, ale směrem opačným. Silný vítr foukal venku, měl by foukat z venku, nikoli zevnitř. Začali přemýšlet nad tím, co by uvnitř jeskyně mohlo vyvolat tak silný vítr. Přístroje určily jeho rychlost na 80 km/h. Trval chvíli, pak bezdůvodně ustal. Začali cítit neklid v sobě. S nelogickými věcmi nikdo předem nepočítal. Vše bylo umocňováno černým vnitřkem jeskyně. Stoupající strach se rozhodli potlačit komunikací mezi sebou.

 

Pan Podnikatel: ,,Tady je to fakt hrůza pobývat.“

Šumař: ,,Ještě štěstí, že zde nebydlíme.“

Kernel Kettle: ,,O této jeskyni nevíme vůbec nic. Třeba se nám mstí

duchové obyvatel této jeskyně.“

Marcel Sophie: ,,Kdyby mně někdo tvrdil, že jsme vstoupili do posvátné jeskyně, uvěřil bych mu.“

Kykolka: ,,Ušli jsme již několik km. Co to je tamhle na té stěně za nápisy?“

Thomson Seton: ,,To fakt nerozluštím. To bude zřejmě písmo původních obyvatel.“

Josef Havlíček: ,,To nedává smysl. Pravěký člověk přece nemohl znát jakékoli písmo. Buď kreslil prehistorické malby nebo psal, nikoli obojí.“

Petr Havlíček: ,,A co když jsou dějiny lidstva, jichž jsme svědky, jiné než jak nám dosud připadají?“

Mopasa: ,,Nechci raději vědět, co nás všechny čeká v úplném jádru jeskyně.“

Šumař: ,,Strašně dlouho si neřekl ani jediné slovo. Jsi hodně zamlklým člověkem.“

 

Z jejich hlav se vyrojila spousta otázek, na které ne a ne nalézt příslušné odpovědi. Jak šlo pořád dál a dál, tma byla pořád stejná. Je to strašná představa jít stovky km v naprosté tmě. Členové Osmy i Hrdinové dokážou za den ujít víc jak 50 km. Nedokážou se ničím unavit. Klidně se může stát, že střed jeskyně, tedy místo, které leží ve stejné vzdálenosti od vchodu i východu, může být tisíce km od nich kdesi velmi hluboko v podzemí. Nastalo 0 h. Chvíli před půlnocí si přehráli myšlenky lidí ze země, kde se mluvilo o tom, že právě v tuto dobu, o půlnoci, začínají strašit strašidla, duchové a přízraky. Co si poslechli z přístrojů, to se záhy stalo. Slyšeli, jak k nim zezadu jde šepot od někoho, kdo k nim jde. I baterky nic neviděly. Začali mít podezření, že jde k nim kdosi neviditelný. Byl to zvuk pánských bot. Kdo je sledoval, neměli ani tušení. Od té doby, co vešli do jeskyně, je pronásledovat nemohl, protože boty dotyčného by slyšeli. Začali se bavit až záhy. Všude panoval takový klid, že by bylo slyšet i pád listí. Musel se za nimi nevědomky zjevit až o půlnoci. Teprve o půlnoci ho zaregistrovali. Blížil se neustále k nim. Celá těla se jim třásla hrůzou. Rozhodli se utíkat. Mnohokrát běželi rychleji než gepard. Jejich těla dokážou při běhu vyvinout rychlost až 250 km/h. Duch však byl díky teleportaci rychlejší. Doháněl je čím dál tím víc. Utíkali pouze 1 min. Běh vzdali. Pokusili se tedy zviditelnit neviditelné. Tato funkce jim mnohokrát pomohla. Mnohokrát už takhle neviditelné duchy učinili viditelnými. Dotyčné osoby po zapnutí funkce byly k nerozeznání od těch fyzických, avšak s tím rozdílem, že byly stále oproti nim nehmatatelné. Pokud někdo na ně sáhl, jako kdyby sáhl na vzduch. Na tohoto ducha ale tato funkce vůbec nefungovala. Zůstával stále neviditelným. Aby toho nebylo málo, začal s nimi komunikovat. Pouhé pronásledování ho zřejmě unavilo.

 

,,Stát! Stůjte!“, zakřičel na ně.

,,Odkud se tu bereš vole“, odvětil mu Pan Podnikatel.

,,To vám nesdělím“, odpověděl mu.

Pan Podnikatel: ,,Ty nám tu laskavě nerozkazuj, co máme dělat. Jinak tě roztrháme na psí cucky. A to vykání si taky laskavě odpust, vole blbej.“

 

Duch se začal velmi hněvat, jak si to dovolují s ním takhle jednat.

 

,,Já že jsem u vás blbec jo? Já vám teda ukážu, co doopravdy jsem. Pche, to se budete teda divit.“

Začal na ně fyzicky útočit hlava nehlava. Oni mu to začali oplácet, taktéž hlava nehlava. Někdo to schytal na koleno, někdo jiní zas na hlavu, uši, nos, obličej, ruce atd. jeho agresivita neznala mezí. Po rvačce jim ukradl zbraně a odcházel dál do jeskyně.

 

Pan Podnikatel: ,,Pojďte, půjdeme za ním. Debil jeden. Tohle si teda od něj líbit nenecháme. Proč na nás zaútočil? Proč nás špehoval až sem?“

 

Uposlechli Pana Podnikatele. Mohl už jen vzpomínat na ty pradávné časy, kdy o samotě formou samostudia studoval podnikání. Jeho vědomosti o podnikání jsou nyní již tatam. Teď již nemá čas na jakékoli vzpomínání. O ostatních to samé. Duchovi se chtěli pomstít, ale posléze to vzdali, včetně Pana Podnikatele. Ten byl stále jako již po mnoho let vůdcem skupiny, nikoli pan Mopasa, který byl stejně starý jako on a podobný jemu. Začali hold ducha považovat za mocnějšího, proto se mu podrobili a nechali ho na pokoji. Zranění jim ihned zmizela. Již od vstupu byl vnitřek jeskyně pořád mokrý. Duch zmizel kamsi do neznáma. Vůbec jeho přítomnost necítili. Jak šli neustále hlouběji, strop se začal zvedat. Začal z něho padat slejvák. Opět si začali připadat divně. Byli úplně mokří. Voda ze stropu byla ihned vsakována do země. Útok na ducha je zaktivizoval pouze na chvíli, teď jsou opět v depresích. Byla 1 h. Ušli přes 5 km od vchodu. Narazili na lidské kosti. Získali tak důkaz, že tu opravdu někdo před nimi pobýval. Kostí byly tisíce. Teď bylo zapotřebí příslušným přístrojem zjistit jejich stáří. Byl to chronometr. Ten měřil stáří úplně všeho bez ohledu na materiál. Sdělil jim údaj 1000 – 5000. Tolik let byly kosti staré. Mohli se jen domnívat, kdy původní lidé tuto jeskyni opustili. Na kopci jeskyně dorazila už dávno tornáda. V jeskyni opět panoval naprostý klid. Trvalo nějakou dobu, než se jejich síla začala projevovat v útrobách jeskyně. Tornáda se projevovala tak, že se v jeskyni začala maximálně třást zem. Chůze se stala téměř nemožnou. Členy Osmy opět zasáhla velká vlna znepokojení. Váhali, zda se nevrátit zpátky.

 

Kernel Kettle: ,,Tuhle jeskyni nám byl teda čert dlužen.“

Pan Podnikatel: ,,Větší horor než pobyt v tomto prostředí nepaamtuji. Prostředí je stále naprosto stejné. Přístroje pořád ukazují, že je zde momentálně vlhkost vzduchu 95 – 100 %, teplota 0 – 5 °C, tam absolutní, mokro též absolutní. Vše je naprosto mokré, nic tu vůbec neschne.“

Thomson Seton: ,,Začalo slábnout světlo. Dochází nám baterie. A co je horší, všechny funkce se postupně vypínají.“

Petr Havlíček: ,,Bez světla jsme totálně v hajzlu. Přestává mi fungovat termoregulace, začíná mi být stále větší zima.“

Josef Havlíček: ,,Oblečení by nám nepomohlo. Kvůli mokru. Větší nouzi nepamatuji. Nechápu předky, jak zde mohli v klidu žít.“

 

Záhad postupně přibývalo. Nikdo o nich vůbec nic nevěděl. Dokonce ani Hrdinové s nejpokročilejší technikou. Ta jejich přítomnost vůbec nezjistila. Jeskyně prostě působila jako naprostý izolant od všech možných signálů. Není divu, že v útrobách jeskyně jim postupně všechny přístroje vypověděly službu. Hrozná představa v té naprosté samotě a tmě. Mobily se jim vyply, světla po nich následovala. Jejich poslední záchranou se staly kapesní počítače. Ani ty však nešly zapnout. Displeje nesvítily. Klepali se strachy neustále. Pocity úzkosti zřejmě vycházely ze samotné jeskyně. Cítili se v ní velmi špatné. Bylo jim velmi nevolno. Náhle u stropu se začaly objevovat

díry. Nikdo netušil, jaká zvířata se zde usídlila. Díry byly všude: na stropě, zemi i na postranních zde. Byly různě daleko od sebe. Brouci různých druhů začali vylézat z děr. Narušili jejich teritoria, pomysleli si členové Osmy. Brouci byli velmi agresivní a 2 m dlouzí. Měli obří rozměry. Byli všežraví. Dostali chuť na jejich maso. Členové Osmy pozdě zjistili, že v pistolích a puškách nemají žádné náboje, ani ty pro lejzrové výstřely. Brouci začali jít rychleji než členové Osmy. Členům osmy nezbylo nic jiného, než na brouky použít sečné zbraně. Jejich fyzická síla byla větší než jejich, museli si proto dát při boji velký pozor. Běh brouků vyvolal v jeskyni velké zemětřesení. Členům Osmy hrozilo zavalení. Atmosféru v jeskyni brouci rázně změnili. Z naprostého ticha, které tam panovalo, vznikl velký rámus. Jejich velké nohy se pohybovaly hlasitě po zemi. Teprve při boji s brouky si uvědomovali, jak prudce jim ubývají síly. Čím dál tím víc se jim chtělo spát. Jenže při tak zásadním boji to prostě nejde. Každý z nich bojoval, jak nejlépe uměl. Sekery, zubaté kotouče, nože, sekáčky, zapalovače, sirky, šavle, mačety, meče, šípy, luky, kuše, to vše nyní tvořilo jejich výbavu zbraní. Zatímco někteří je zaživa pálili, jiní je zaživa rozsekávali na kusy. Velké kaluže krve začaly měnit zem doruda. Zabarvily jí doruda. Boj byl velmi fyzicky vyčerpávající. Boj byl tak těžký, že i těm nejlepším sportovcům ze Země s maximální kondicí by se rychle vyčerpávaly síly. Za určitou dobu nebude trvat dlouho, a začnou silně usínat. Mohli být jenom rádi, že vnitřek jeskyně není neustále monotónní. Pořád zde bylo něco, co by poutalo pozornost. Byly tu kosti, malby, písmo, brouci. I jiný hmyz včetně brouků zahlédli. Viděli mouchy, včely, vosy, sršně. Nastala 2. h. Ušli již stovky km od vchodu. Nevěděli, kam zmizela ta celá obrovská armáda obřích brouků. Ještě před chvílí je viděli, jak rychle klusali k nim. Doslova

jim zmizeli z očí. Nemohli si pomoci. Přesvědčení, že tajemné cosi je prodchnuto celou jeskyní a ovládá ji, je nepřestalo hlodat. Mohli mít radost z toho, že nemusejí chodit do školy. Jsou něčím víc než obyčejní lidé. Škola byla pro ně něčím maximálně k hovnu stvořeným. Kernela Kettla konečně přešly chorobné záchvaty mlácení a nenávidění se sebe sama. Je otázkou, zda nudil sám sebe. Mezi 2. – 3. h všichni členové Osmy usnuli. Únava byla nepřekonatelná, když selhaly veškeré funkce, které umělé robotické tělo mělo k dispozici. V uplynulých mnoha milionech letech objevili v jednom z mnoha tropických deštných pralesů neuvěřitelně vyspělá místa, kde se žilo jako v době moderní na Zemi. Bylo to poprvé, co na vlastní kůži okusili všechny možné problémy moderního člověka. Technická vyspělost, to byl jen 1. mylný dojem, který získali. Jakmile jejich oči vyšly z prvotního úžasu a přivykly si novým podnětům, ihned se jejich pohled začal radikálně měnit. Z vyspělosti se rázem stala naprostá zaostalost. Civilizaci, která se před nimi objevila z divočiny, začali odsuzovat. Pevně se rozhodli, že životy obyčejných lidí okusili poprvé a naposledy. Nenáviděli školy, způsoby vzdělávání dětí a mládeže, dosavadní finance, revizory, exekutory, Romy, cikány atd. Na místech modernity strávili víc jak 130 let života. Místní po čase poznali, že se nejedná o běžné lidi, protože v průběhu času vůbec nestárli. V oněch místech před jejich nástupem vládl demokratický režim. Oni ho změnili v režim totalitní, 1. v dějinách lidstva na této planetě. Místa v pralese tvořil malý stát. Ten, kdo vládl jako prezident, byl svržen. Všech 8 členů Osmy se stalo hlavou státu. Na školách nenáviděli celý školní systém. Bylo na něm nenáviděno biflování vzorečků u jakéhokoli předmětu. Pro úspěch byla nutná paměť celá řada faktů, která jsou zapomínána. Navíc zjistili, že většinu dětí pobyt o vyučovacích hodinách stejně nebaví. Děti si nemohou vybírat školní předměty ani učitele. Členové Osmy se vcítili do dětí po svém. Takové školy, ve kterých děti kvůli písemkám nesmějí používat jakékoli tabulky a seznamy vzorečků, kde škola určí, kdo je bude na co učit, jaký předmět se budou učit. Tato fakta byla Osmou považována za maximálně ponižující a utlačující pro děti. Nutnost pamatovat si jakýkoli vzoreček Osma považovala za primitivní chování civilizovaného školního systému vůči ubohým dětem. Obecně jakákoli velmi ostrá kritika čehokoli, co se jim nelíbilo, byla pro členy Osmy typická. Trestem pro školy byla fyzická likvidace jejich budov bombardéry ze vzduchu. Samozřejmě prázdných škol. I jiné věci za jejich totalitního režimu dopadly velmi špatně. Po převzetí moci začali členové Osmy co nejdříve zkoumat historii tohoto státu. Zjistili, že je stará přes 1500 let. Před 1500 lety zde začal středověk. Před více než 100 lety zde začala moderní doba. Pečlivými studiemi historie zjistili, že ve středověku byl tento stát přibližně velký jako dnes a že zde bylo popraveno nemalé množství lidí. Historii začali okamžitě překrucovat po svém. Dominantní vírou se zde stalo křesťanství. Středověk trval přes 1000 let. Statisticky počítali, kolik nevinných lidí přišlo kvůli trestům smrti o život. Každý křesťan byl posléze obviněn z toho, že jeho předci schválně popravovali nevinné lidi kvůli primitivním vyšetřovacím metodám. Za to následovala brutální pomsta: za každého ve středověku nevinně popraveného člověka mělo být popraveno 10 křesťanů. Tento způsob zabíjení, 1 za 10, převzali od nacistů ze Země tím, že se napojili na morfické pole Země, které uchovává v paměti veškeré události, které se na ní odehráli od jejího vzniku. Nacisté se prostě v jednom okamžiku dějin lidstva na Zemi rozhodli, že za každého zabitého Němce ve válce popraví 10 válečných zajatců. Napojení na morfické pole jiné planety bylo provedeno prostřednictvím jejich přístrojů. Celý malý stát ležel pod úrovní hladiny moře. Nejvyšší bod ležel v nadmořské výšce 0 m n. m., v úrovni hladiny moře. Všichni členové Osmy zakusili život běžných, obyčejných lidí daleko před tím, než potkali Kernela Kettla. Pan Podnikatel se dříve zajímal o podnikání. Po svém vzniku vůbec nevěděl, odkud se bere jeho příjmení. Nikdo ze členů Osmy včetně Kernela Kettla neví, proč, kdy a jak vznikl. Důvod, že jejich smyslem existence je boj proti Hrdinům, je pouze jejich. To, či co je stvořilo, to mohlo mít zcela jiné důvody, proč je stvořilo. Pan Podnikatel dříve studoval podnikání. Vystudoval vysokou školu podnikatelskou. Ostatně všichni členové Osmy vystudovali nějakou vysokou školu. Šumař vystudoval spolu s Petrem Havlíčkem finanční. Petr i Šumař studovali na stejné škole, fakultě, ale každý v jiném oboru. Šumař studoval obor finance a finanční služby, Petr obor veřejná správa. Je velmi zajímavé, že se Šumař svým vzhledem velmi podobá Danielu R., Petr Havlíček Petrovi P. Thomson Seton ekonomickou, Kykolka biologickou, Josef Havlíček politickou, Marcel Sophie vojenskou a válečnickou, pan Mopasa medicínskou. Trvalo pouze 8 let, kdy se každý z nich věnoval pouze jednomu svému oboru. Takový život začali nenávidět a zcela ho vymazali. Před vysokoškolským studiem se každý z nich zajímal o cokoli. Po tomto studiu opět to samé. Za své vlády si každý z Osmy dělal, co chtěl. Pan Podnikatel se zastával podnikatelů, a co se týče politiky, hájil zájmy politické pravice. Vytvořil pravicově smýšlející armádu, která začala terorizovat levicově smýšlející obyvatelstvo. Politické levici zejména vyčítal její nadměrné sociální cítění. Pan Mopasa, neustále jemu podobný co se týče vzhledu, se politicky přidal k němu. Proti oběma v politice vystoupil Petr Havlíček s Josefem Havlíčkem. Oba stále

zůstali zatvrzelými levičáky. Byli zcela opačné politické orientace. Naopak nechali, aby jejich armáda, silně levicově smýšlející, terorizovala takové obyvatelstvo státu, které by smýšlelo nadměrně pravicově. Vlivem okolností byli nakonec členové Osmy nuceni se ideologicky spojit. Ideologické rozdělení ve dví jim začalo přinášet nemalé potíže. Vědomky stvořili masy politicky nerozhodného obyvatelstva, které vůbec nevědělo, k jaké politické orientaci se přidat. Nebyla jim po chuti ani levice, ani pravice, prostě stáli na straně jakési politické neutrality, která se nechce za žádných okolností přidat ani k politické pravici, ani k politické levici. Životy těchto mas se s nástupem Osmy k moci staly značně nekvalitními. Vlastně dalo by se říct, že tyto masy přestaly žít, už jenom živořily. Členové Osmy si tak snížili politický kredit (politická pověst, pohled obyvatelstva na nějakého politika, čím je vyšší, tím dotyčný politik se u obyvatelstva těší větší úcty). Největší chybou byl jejich nástup k moci. Ve státě to začalo jít od 9 k 5. Vymýšleli všelijaké postupy, aby ulehčili život každému, kdo si to zaslouží. Poněvadž jejich byla určitým druhem snažení o stvoření ráje na zemi, proto vedla ke katastrofě. Ekonomický boom byl vystřídán ekonomickou recesí. Ekonomika šla postupně ke dnu. Stát začali měnit doslova k nepoznání. Ceny zboží výrazně poklesly. Pro propagaci dobrých mravů produktivními obyvatelstvu prudce klesly mzdy podle hesla peníze kazí člověka. Obyvatelstvo se mělo stát morálně čistým od peněz. Peníze měly mít co nejmenší vliv na chování lidí. Jejich důležitost měla být co nejnižší. Ve státě nastala nejkritičtější situace toho nejhoršího rázu. Zlo stvořené Osmou se transformovalo do neviditelných proudů temné energie, která zasáhla celý stát. Tyto proudy negativně zasáhly těla i duše obyvatel. Začali trpět zdravotními potížemi, které předtím nikdy neměli. Každý, kdo opustil hranice státu, měl vyhráno. Tělesné obtíže se s ním rozloučily. Mizely náhle. Působily na každého, kdo do státu naopak vjížděl. Proudy měly zcela spirituální charakter, proto začalo být nutné pověřit různé léčitele, popřípadě exorcisty, k likvidaci těchto proudů. Bohužel, nemohli pomoci. Jakákoliv spirituální metoda nepomáhala. Podezření, že členové Osmy nejsou obyčejnými smrtelnými lidmi z masa a kostí, zachvátilo celý stát. Lid měl pouze podezření, nikoli jistotu. Začala se celým státem šířit myšlenka, že tyto proudy má na svědomí neidentifikovatelná kosmická síla spirituálního charakteru. Hrozba prý přišla odkudsi z kosmu. Lidu zůstalo ve skutečnosti utajeno, že pravým viníkem jsou členové Osmy, kteří tajně proudy stvořili. Způsob stvoření členové Osmy nikomu neprozradili. I přesto je občas začaly sužovat obavy, že na to přijdou Hrdinové. Obyčejný, běžný lid začal ve státě poznávat všelijaká nebezpečí. Před vznikem státu pokrýval tropický deštný prales rozlohu několika milionů km2, která pokrývá celou oblast. Stát zabral 2 % jeho rozlohy. Vznikl uprostřed tohoto pralesa. Prales po mnoho milionů let ovládá velké množství dinosaurů vysokých desítky m. Část z nich má lidské myšlení. Pouze dinosauři s lidským myšlením se zapříčinili o to, aby se zde uprostřed pralesa mohli usídlit pravěcí lidé. Pouze řev dinosaurů s lidským myšlením dokázali nejúčinněji zahnat dinosauři, které toto myšlení nemají. Dinosauři s lidským myšlením dokázali ovládat i zvířecí řev vedle lidského. Díky nim dinosauři bez lidského myšlení zdejší obyvatele nevyhubili. Jakmile zdejší člověk na určitém stupni vyspělosti civilizace vynalezl pracovní nářadí, které vydává při práci rámus, začal mít vyhráno nad dinosaury bez lidského myšlení, kteří se stejně jako medvědi na Zemi bojí jakéhokoli rámusu. Ještě víc je odehnala moderní civilizace hlukem lokomotiv, vlaků, autobusů, tramvají, aut. Po nástupu členů Osmy k moci vznikla tragédie. Spirituální proudy zcela vymazali lidské myšlení dinosaurům s lidským myšlením, kteří s dinosaury bez lidského myšlení splynuli v jedno. Dříve pomáhali obyvatelstvu, teď se obrátili proti němu. Zdejší civilizace ve státě vykácela 25 % rozlohy pralesa. Některým druhům dinosaurů se tak omezil životní prostor na úplné minimum. Touha po znovuosídlení území, o které je zdejší člověk připravil kácením pralesa, je dovedlo k chorobné touze zničit vše, co vlastní pílí tento člověk vytvořil. Jednoho dne tlupy dinosaurů vtrhli bez ohlášení do lidských sídel a začali je totálně likvidovat. Měli takovou sílu, že s naprostou lehkostí bourali i ty nejvyšší mrakodrapy, které člověk postavil. Ty nejvyšší byly vysoké maximálně několik set m. Nejvíc se jich postavilo z ekonomických důvodů před nástupem Osmy k moci. Na jejich zběsilý vpád zareagoval člověk nouzovou masovou výrobou obřích robotů s lidským myšlením, naprogramovaných k likvidaci dinosaurů. Vyzbrojili se těmi nejmodernějšími zbraněmi včetně atomových. Byli vysocí jako dinosauři, taktéž desítky m. Naneštěstí se některých robotů zmocnili zločinci všeho druhu a přeprogramovali je také k likvidaci lidí. Nastala doba, kdy každý začal zabíjet každého. Každý se stal nepřítelem kohokoli. Civilizaci začal hrozit naprostý zánik. Období masového krvavého teroru ze strany lidí, dinosaurů a robotů trvalo mnoho dní. Pouze senzibilové začali cítit neviditelné otřesy, když se dotýkali dlaněmi země. Otřesy značili neklid. Odborníci na zemské spirituální proudění začali konstatovat, že se matka země začala silně hněvat. Dospěli k tomu výzkumem podzemí. Matka země, matka příroda začala cítit lidskou nenávist a nedostatek lásky, proto se začala mstít. To se odrazilo na lidském zdraví. Lidstvo postihly silné deprese. Každý ztrácel chuť myslet

na něco pozitivního, usilovně pracovat, chuť do práce, životní síly, schopnost se vyspat, duševně se uklidňovat, odpočívat, relaxovat. Násilí nakonec ukončili neviditelní bohové, kteří na obloze otevřeli v noci nebeskou bránu. Vedli k ní nebeské schody. Schody i s bránou byly naprosto bílé a zářily. Bohové zmrazili dinosaury  a roboty v sochy. Trestu unikli členové Osmy včasným zmizením. Tím, že se včas sjednotili, prodloužili bohužel období své vlády. Poté odešli do velmi vysokých hor, položených v nadmořské výšce 23 km n. m. Zde nejnižší teploty klesají k –90 °C, nejvyšší stoupají k –30 °C. Vzdušná vlhkost je zde skoro nulová. Odstěhovali se do trvale zmrzlé polární pouště, kde vůbec nesněží ani neprší, prostě zde nepadají žádné srážky. Přežívat zde může pouze malá hrstka masožravých zvířat. Ty lovili. Na to, že byli roboty, žili velmi primitivním způsobem. Za silných mrazů a větrů si postavili dřevěnou chalupu. Zcela sami, odkázáni zcela na sebe. Nikdo zvenčí jim nepomáhal a nepomohl. Zem byla trvale zmrzlá naprosto bez vegetace. O sebemenší zeleni venku mohli jenom snít. Na tento život vzpomínali ve snech. Trvalo nějakou dobu, než si odvykli život mezi lidmi. Díky schopnosti z ničeho stvořit naprosto vše byli naprosto soběstační. Cokoliv scházelo, to nechali vzniknout pouze pro sebe a v takovém množství, jaké potřebovali. Dokázali to díky schopnostem vlastních myslí. Např.: chybí nářadí – nevadí, stvoří se, chybí pečivo, ovoce, zelenina – nevadí, stvoří se, chybí oblečení, krmivo pro domácí zvěř, mazlíčky, dobytek, kuchyňské potřeby – stvoří se atd. Zapnuli funkci pro vypnutí zapomínání. Začali žít zcela bezstarostným životem. Jejich umělé mozky tak přestaly znát přehlcení nedůležitými informacemi. Nikdy se nezahltily. I přesto pracovaly na plný výkon. Už nemuseli v jakémkoli textu odlišovat důležité od nedůležitého. Tímto nepohodlím při čtení by si ho

zbytečně kazili. Starosti neměli vůbec žádné. Jakýkoli finanční problém je vůbec netrápil. Vše měli zadarmo. Daně neplatili. Ani z nemovitosti, kterou vlastnili. S přírodou se sžili. Drtivou většinu času jim zabraly všelijaké manuální práce, na ty duševní nezbyl skoro žádný čas. Veškerý čas jim zabrala péče o dům, dobytek, domácí mazlíčky, přírodu a o sebe. Každé zvíře mělo svého druha i opačného pohlaví. Krmili holuby, sovy, kozy, krávy, křečky, morčata, feny, kočky a další včetně hadů a kočkovitých šelem. Už při stavbě domu se začali starat o rostliny a zvířata. V interiéru pracovali vždy nazí. Bylo jejich zvykem pracovat v teple zcela bez oblečení. Postavili si velmi chytrý dřevěný dům, kde se nemusí větrat ani topit. V interiéru bylo klima vlhkých tropů: stálá, velmi vysoká vlhkost vzduchu neklesající pod 95 %, denní teplota 21 °C, noční 20 °C, stálé dusno, prostě vzduch jak ve vychladlé prádelně. Takto ve spánku členové Osmy vzpomínali na svoji minulost. Hrdinové byli stále hodně daleko od nich. Členové Osmy nevěděli, kde přesně Hrdinové jsou, protože členům Osmy selhala veškerá technika. Nemohli je jakkoli zkontaktovat. Probudili se v 6 h. Spali 4 h, od 2 h. Pobyt v neustálé zimě si vyžádal krutou daň na jejich zdraví. Hodně silně se nachladili. Aby toho nebylo málo, nachlazení jim zcela rozdráždilo trávicí trakt. Potíže při silném nachlazení se spojili se střevními a trávícími: silné nachlazení vyvolalo silnou horečku s teplotami nad 40 °C, ke které se přidaly silný kašel, rýma, bolest hlavy, malátnost, tělesná slabost, nevolnost, zvracení a průjmy. Chodili jeskyní 2 týdny, než se uzdravili. Horší fyzické stavy svých těl už velmi dlouho nepamatovali. Během své nemoci trvající přes 2 týdny ušli víc jak 600 km jeskyní, tedy 40 km denně. Takový nadlidský výkon by totálně nemocný člověk nikdy nepodal.

Funkce se konečně začaly obnovovat. Konečně začali vědět, kde jsou nejen oni, ale i Hrdinové. Hrdinové byli stejně jako Osma na rovníku, ale v jiné nadmořské výšce a biotopu. Hrdinové se pohybovali několik set km od oceánu vyprahlou pouští, kde v 6 h ráno se teplota vyšplhala na 40 °C v úrovni oceánu. Členové Osmy byli v jeskyni v nadmořské výšce, kde nejnižší teploty klesají na 0 °C. Byli na horách, Hrdinové byli v pouštní nížině. Z pohledu evoluce na povrchu planety začaly pralesy nad pouštěmi vítězit. Pouště jim neustále ustupovaly. Díky technických prostředkům, které vlastnili Hrdinové i Osma, které neznají rozklad a tím pádem mají nekonečnou funkčnost, mohly obě skupiny neustále po dobu mnoha tisíců let pozorovat, jak se jim doslova před očima v obrovských časových intervalech mění tropická poušť v tropický prales. Bylo pro obě fascinující, jak velmi pomalu stoupá vzdušná vlhkost, od hodnot blízkých k 0 % až k hodnotám blízkým 100 %, jak se zcela vyprahlá krajina úplně bez vegetace jak se mění v krajinu s maximálním množstvím vegetace, jak teplotní extrémy pomalu klesají, jak se silný vítr zeslabuje v bezvětří, jak mizí mrazy v zimu, ta v chladno až k nejnižší teplotě 20 °C, při které ještě může být bezvětří a dusno, jak nejvyšší teploty z 60 °C ve stínu klesají na 35 °C ve stínu atd. Po aktivaci analyzátoru geografických a klimatických poměrů na planetě začal výklad Pana Podnikatele:

 

Pan Podnikatel: ,,Nyní v nejbližších hodinách nás čeká sešup, při kterém zdoláme rozdíl 45 km, takže úplně dole vyjdeme z jeskyně, kde na tento východ se ocitneme na dně dosud nejhlubšího kráteru, jaký na planetě existuje. Jeho dno je v nadmořské výšce 40 km p. (pod) m., který je nejnižším bodem na planetě. Dno má průměr několik set km. Vrchol kráteru je v úrovni moře. Celý vnitřek kráteru je největší proláklinou na planetě. Tato proláklina má rozlohu desetitisíce km2. Vzdálenost od moře nemá na klima vliv, ani vzdálenost od rovníku. Vyjma hor od určitých nadmořských výšek jsou pralesy všude. V nadmořských výškách nad 1 km může při teplotách 20 °C a vyšších foukat oproti nížinám vítr. Na každé rovnoběžce bez ohledu na vzdálenost od moře. Ve vnitrozemí vegetace neubývá. Všude v pralesích je stejné množství vegetace bez ohledu na vzdálenost od moře a rovníku. V nížinách a proláklinách dokonce ani nadmořská výška nemá vliv na klima. V obou je stejná průměrná teplota: 28 °C. Prolákliny jsou do nadmořské výšky 0 km n. m. Biotopem jsou zde pouze tropické deštné pralesy, kde nejvyšší teploty nestoupají obvykle nad 35 °C a nikdy neklesají pod 20 °C. Je zde neustále horko, teplo, vlhko a dusno. Jakýkoli vítr zde neexistuje. Oproti Zemi jsou zde maximálně úrodné půdy, kde jsou živiny nejen ve vegetaci, ale i v půdě. Maximální rozdíl mezi dnem a nocí je 20 °C. V nížinách to samé. Ty jsou do 1 km n. m. Až za miliony let z nížin a proláklin zmizí pouště, budou pralesy pokrývat přes 99 % pevniny. Z toho vyplývá, že i nížiny a prolákliny budou pokrývat přes 99 % pevniny. Zbytek, 0,8 až 0,9 % pevniny, zaberou hory a velehory. Oproti Zemi je mezi horami a velehorami pouze subjektivní rozdíl, tedy takový ten laický, neexaktní, nikoli ten objektivní, exaktní, daný vědci. Jinými slovy, hranici mezi horami a velehorami z hlediska nadmořských výšek nad 1 km n. m. má každý člověk subjektivně určenou jinak. Pro každého je jiná. Pro někoho jsou velehory od 5 km nad úrovní moře, pro někoho jiného je to až 10 km nad úrovní moře. Nejvyšší teplota v nížinách a proláklinách nepřesahuje 40 °C. Stejná průměrná teplota je i na horách, ale pouze do 5 km. V nadmořských výškách 1 – 5 km n. m. se nacházejí primární hory (technický termín). Je pro ně charakteristické to, že každých 200 m výš nejvyšší teploty stoupají o 1 °C a nejnižší klesají o 1 °C. S každým km výš rozdíl mezi dnem a nocí stoupne o 10 °C. To platí pouze pro období sucha, které trvá mnoho let. Období vlhka také trvá stejně dlouho. Obě se zde střídají. V období sucha se krajina mění ve step, savanu, ve vyšších polohách v poušť z pralesa, teplotní rozdíl mezi dnem a nocí stoupne nad 20 °C a v období vlhka naopak, je na 20 °C a méně. Za období sucha je krajina sušší a rozdíly mezi dnem a nocí jsou větší. Nikde na planetě neexistují roční období. V období vlhka naopak je krajina vlhčí až ve změnu v pralesy, teplotní rozdíl mezi dnem a nocí klesá až na 20 °C. Ani v období sucha zde nejnižší teploty nikdy neklesají pod 0 °C. Primární hory neznají mrazy. V nadmořské výšce 5 km n. m. může být rozdíl mezi dnem a nocí až 60 °C. Ten je stejný až do nadmořské výšky 57 km m. m., od které výš pak klesá. V nadmořských výškách 5 – 57 km n. m. se nacházejí sekundární hory. Je pro ně charakteristické to, že maximální rozdíl mezi dnem a nocí je 60 °C a nejnižší teploty zde mohou klesnout pod 0 °C. Zde už existují mrazy. Je zde několik důležitých nadmořských výšek. 1. je 9 km n. m., od které výš je v období vlhka teplotní rozdíl neustále menší pod 20 °C. Od 9 km výš teplota nikdy nestoupá nad 40 °C. Další je 12 km n. m., kde končí tropy. Nejvyšší teplota zde nestoupne nad 25 °C. Mezi 12. a 15. km n. m. se nachází mírný pás. Od nejhlubší prolákliny až do 12 km n. m. se nachází tropický pás. Pásy jsou nazývány oblasti podle nadmořské výšky, nikoli podle vzdáleností od rovníku jako na Zemi. Tropy jsou definovány jako oblasti, ve kterých nejvyšší teploty jsou 20 °C a výš, tedy ty, ve kterých může být bezvětří. V tropickém a polárním pásu bezvětří neexistuje. Pořád tam fouká vítr. Polární oblasti jsou definovány jako oblasti, kde nejvyšší teploty nepřesahují 5 °C bez ohledu na jakékoli počasí.  Další je 20 km n. m., kterému vědci dali technický název šedivé hory. Název má symbolický podtext. Šedivá je pro lidstvo barva symbolizující něco mezi životem a smrtí. Zde nejvyšší teploty nepřesahují –15 °C, takže zde žádné srážky neexistují. Žije zde pouze masožravá zvěř. Zem je trvale pokryta zmrzlým sněhem. Další je 35 km, který se nazývá černé hory. Je pro ně charakteristické to, že v nich nejvyšší teplota nestoupá nad –90 °C. Proč právě –90 °C? Jak si jistě ještě pamatujete z našich výzkumů planety, ty samé dělali i Hrdinové, tak jsme společně došli k velmi zajímavému vědeckému objevu. Jak jistě víte, lidské oko dokáže vidět bez pomoci mikroskopů pouze předměty, jejichž rozměry jsou, tedy výška, šířka a délka, větší než 0,08 mm. Drtivá většina živočichů viditelných lidským okem, tedy těch s rozměry nad 0,08 mm, nesnese mráz pod –90 °C, protože není k němu evolučně adaptována. Pouze naprosté minimum pro člověka okem viditelných živočichů tyto silné mrazy snesou. Živočichové s rozměry pod 0,08 mm se kvůli rozměrům označují jako mikroorganismy. Jejich součástí jsou mikroskopičtí živočichové, které lupou nelze vidět, pouze mikroskopem. Na větší mikroorganismy k vidění stačí lupa. V nadmořských výškách 57 – 63 km se nacházejí terciální hory. Vzduch z nižších nadmořských výšek je zde zkapalněn, jsou zde jiné plyny, které při kosmicky nízkých teplotách nezkapalní. Jejich složení je neznámé, názvy nemají. Věda je uměle nedokáže vyrobit. V nadmořské výšce 57 km nejvyšší teplota nestoupne nad –210 °C. Pro tyto hory je charakteristické to, že s každým km výš teplotní rozdíl mezi dnem a nocí klesá o 10 °C. V tomto ohledu jsou terciální hory opačné těm primárním, kde naopak s každým km rostl rozdíl mezi dnem a nocí o 10 °C. Zároveň klesá průměrná roční teplota. Nejvyšší hora na planetě je v nadmořské výšce 64 km n. m. V nadmořských výškách

63 – 64 km se nacházejí kvartální (hory 4. stupně) hory. Je pro ně charakteristické to, že zde neexistuje teplotní rozdíl mezi dnem a nocí. Teplota je zde neustále velmi blízko absolutní nule: –273 °C. Každý den je úplně stejná teplota jako v noci. Až do nejvyšší hory světa je zem pokryta naprosto zmrzlým sněhem, který tu padal před miliony let. Vzduch řídne až nad nejvyšší horou oproti Zemi. Také se tam nachází ozónová vrstva. Od 35 km n. m. a výš žijí z drtivé části pouze mikroorganismy.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

kapitola 2: změna vnímání času u členů Osmy, potopa světa

 

Chodíce z jeskyně, netušíce prolínání různých historických epoch před sebou. To členy Osmy mělo čekat. Čas neběží tak primitivně lineárně, jak si dosud mysleli. Začali považovat vnímání času za takové cykličtější, nejednoznačně definovatelné, určitelné. Jejich cílem i cílem Hrdinů se po výkladu Pana Podnikatele bylo dostal k nejvyšší hoře světa. Shodou okolností se i v tuto chvíli Hrdinové ocitli v několikáté nejhlubší proláklině na světě. Osma byla v té úplně nejhlubší. Hrdinové se nacházeli v nadmořské výšce skoro 45 km p. m. Obě skupiny tak musí zdolat dohromady 109 km. Nejvyšší hora je víc jak 7 x vyšší než Mount Everest na Zemi. Při procházce dnem prolákliny, která je dnem největšího kráteru na planetě, se jim přihodila věc, nad kterou zůstává rozum stát. Neušla komentářům.    

 

Marcel Sophie: ,,Hele, pojď se honem podívat na mapu světa.“

Kernel Kettle: ,,Pane Podnikateli, tvůj výklad naprosto selhal. Pouště zcela zmizely. Na nejvyšší hoře světa místo neustálých –273 °C je ke 40 °C ve stínu, svítí tam slunce a je tam jasná obloha. Vítr všude zcela ustal. Pralesy se dostaly až k ní. Zcela jí zalesnili.“

Pan Podnikatel: ,,To není možné. Ještě včera před vstupem do té obrovité jeskyně mapa světa jasně informovala o tom, kde je ještě poušť a kde už je prales, kde jsou nížiny a kde hory. Veškeré klimatické poměry na povrchu planety, které ukazovala, jsem vám ve stručnosti sdělil v dnešním výkladu.“

Kykolka: ,,Víte, že je Petr Havlíček velmi podobný Petrovi P. a Šumař Danielovi R.?“

Josef Havlíček: ,,Ano, jistěže všiml. Ale co to má společného s problémem, který teď akutně aktuálně řešíme?“

Petr Havlíček: ,,Nechovej se jako starej dědek, vole.“

Josef Havlíček: ,,Slyšeli jste ho? Já se tomu musím nahlas zasmát. (smích). Dělal si z toho takovou černou legraci, to jest takovou, která vypadá, jako že legrací není. Tak, a teď konec vtipkování, vážení. A teď mi dovolte vážení, abych se vyjádřil k tématu. Týká se to zejména tebe, Pane Podnikateli. Hodinky mi říkají, že je teď mezi 10. – 11. h, den poněkud pokročil. Tvůj výklad se odehrál před 10. h. Vstávali jsme okolo 7. h. Všiml jsem si, že si ses dnes do mapy světa nepodíval, proto tvůj výklad přestal mít cokoli společného se správným, objektivním pohledem na svět. Tím chci říct, že jsi nám v jeskyni po probuzení vykládal nesprávná fakta v domnění, že jsou ještě správná, platná. Ty jsi měl takovou falešnou jistotu, která je špatná, a proto mylná.“

Šumař: ,,Vážení, pokud vás dobře poslouchám, tak jste vyřešili pouze část problému, nikoli celý problém. Zapomněli jste se zmínit především o jedné velmi podstatné a důležité věci, bez které tento problém nelze za žádných okolností vyřešit. Týká se to časové posloupnosti. Jak můžou pouště během dne být nahrazeny pralesy? Teoreticky umíme během chvíle změnit povrch planety silou vůle, ale k tomu zapotřebí si začarovat. Včera jsme určitě nečarovali. Dokážeme měnit krajinu a podnebí během chvíle, ale pouze vědomě, nikoli podvědomě. Jediným vysvětlením je cestování časem. Ač se to zdá neuvěřitelné, během noci, kdy jsme v jeskyni pobývali, uplynuly miliony let. Čas v jeskyni měl jiný průběh než kdesi na planetě mimo ní. Nevědomky jsme se stali obětí tohoto cestování časem. Proč právě v té jeskyni jinak šel čas, nevíme. Nikdo na světě to neví. Tak daleko v poznání ani věda, ani my jsme ještě nedospěli.“

 

Nyní na té části planety, kde byl den, bylo 35 – 40 °C, 80 % vlhkost vzduchu, bezvětří, jasná obloha. Členové Osmy i Hrdinové jsou na rovníku. Nejvyšší hora je na 88. rovnoběžce na severní polokouli. Obě skupiny budou muset vzdušnou čarou urazit přes 195.103 km, aby se ocitli na vrcholu nejvyšší hory světa. Citlivé přístroje hovořily jasně: tam, kde bude pršet, teplota klesne na 30 °C, vlhkost vzduchu stoupne na 100 %, každý den bude zatažená obloha a deštivo s maximálně silným deštěm a bezvětřím. Neustálý déšť ani noci nezastaví. Má pršet každou a noc a den nepřetržitě mnoho let. Tolik let nebude vidět slunce na obloze. Zcela minimální množství slunečního světla má dopadat na povrch. Při velmi nízkém tlaku je tak tomu vždy. Radikální změnu počasí začali cítit i Hrdinové.

 

Dominik Š.: ,,Hele, Kubo, měl by ses podívat na přístroje. Začínají ukazovat něco velmi zajímavého.“

Jakub Š.: No jo, sakra, jde to přímo k nám. Nezapomeňte si zapnout antidepresní tlačítko. Tlak vzduchu radikálně poklesle, velmi dlouho bude neustále zamračeno s nedostatkem světla a mohli byste začít trpět stálými depresemi nemalé velikosti a závažnosti. Sice sebevražda nikomu z nás jistě nehrozí, ale přesto bych byl na vašem místě obezřetný. Máte ještě jinou možnost. Ta je spirituální vedle té mechanické se zapnutím tlačítka. A to zabránění depresím silou mysli. Vlastně máte 3 možnosti. Tou poslední je nedělat vůbec nic, protože jsme dokonalejší než lidé, takže stálý nedostatek světla na naši psychiku nemá vůbec žádný vliv. Ani na naše zdraví.“

Petr P.: ,,Všimli jste si těch velkých tornád, zemětřesení, půlení pevnin, sopečných činností, období sucha, silných mrazů, veder, velkých teplotních rozdílů mezi dny a noci a dalších klimatických extrémů v posledních mnoha milionech let? Je to známka toho, jak

je naše planeta neklidná, protože stále ještě prožívá období bouřlivé evoluce. Je to aspoň můj názor.“

Daniel R.: ,,Jinak řečeno, v posledních mnoha milionech let jsme byli svědky toho, jak se naše planeta dostává do takové bouřlivé puberty. Nebo není v pubertě, je prostě jen v takovém bouřlivém období, než se zase uklidní. Na úplném počátku byla velmi klidnou. Těsně po svém vzniku na ní neexistovaly žádné sopky, tornáda, zemětřesení, silné větry. Byla klidná, protože byla bez atmosféry. Vakuum nezná vítr. Odborně řečeno, vývoj této planety v sobě nesl nucené střídání období klidu a neklidu.“

Pavel P.: ,,Pěkné peklo se k nám blíží. Mraky mají přijít olověně zbarvené. Bude velmi zajímavé v tom počasí se někam belhat. I když nejsme obyčejnými lidmi, tak nás to vlastně tolik trápit nemusí.“

Petr M.: ,,Vůbec nás to trápit nemusí.“

Pavel P.: ,,Neber mě za slovo, dobytku.“

 

Pavel P. to myslel samozřejmě ze srandy. Ještě včera byli Hrdinové v poušti, dnes už jsou v tropickém deštném pralese. Nastalo 11 h. teplota vystoupila na 38 °C ve stínu. Zatímco Hrdinové chodili nazí, členové Osmy museli ihned při výstupu z jeskyně veškeré oblečení sundat. Do naha se svlékli. Vlastně u robotů nahota jako taková, jak jí pojímá lidstvo, neexistuje, protože nejsou lidmi. Jejich zjev lze spíše charakterizovat jako normální, běžný, nikoli jako nahotu. K tomuto omylu to svádí proto, protože jejich kůže je od té lidské lidskýma očima nerozpoznatelná, nepoznatelná. Ale kdykoli je třeba, dokážou tento zjev jakoby lidský změnit na robotický, při kterém se kůže změní na robotický povrch těla. Členové Osmy se potili maximální měrou. Nastavení funkcí před vstupem do jeskyně bylo zapotřebí ihned obnovit. Učinili tak. Přestali se okamžitě potit.

Tělesné a fyzické vyčerpání u nich zmizelo. Bylo to na nich, zda by chtěli být do nekonečna bdělí. Když neexistuje vyčerpání ani únava, pak jakýkoli odpočinek a spánek je zbytečný. Takto mohli odpočívat ne kvůli odpočinku, ale prostě jen tak, vlastní svévolí. Olověné mraky byly od nich ještě hodně daleko. Počasí se začalo měnit už nyní. Vyjma bezvětří, které nemizelo, začalo se počasí jakoby před bouřkou měnit. Mírně stoupla vlhkost, teplota naopak mírně poklesla. Vlhkost se pohybovala v rozmezí 80 – 85 %, teplota klesla na 36 °C ve stínu. Zapnula se i funkce zajišťující, aby jim v nastalém dešti nebyla zima. Všechny funkce a tlačítka dohromady lze považovat za jakýsi jednotný systém Osmy i Hrdinů. Tak se systém u Osmy dal dohromady, že pak se začali cítit dokonalejšími než lidmi v tom smyslu, že k tomuto pocitu už tlačítka nepotřebovali. Na obloze se začaly objevovat mraky. Vítr vysoko nad nimi foukal z jihu, z jižní polokoule. Přístroje jim sdělili, že v úrovni mraků má vítr rychlost v rozmezí 50 – 100 km/h. Čím víc bylo na obloze mraků, tím pomalejší vítr je poháněl. Dlouhým suchem byla zem popraskaná. I přesto vegetace vlhkých tropů nezmizela. Všechna zvěř byla neklidná již v době, kdy byla obloha zcela vymetená. S tímto předstihem zvířata předpověděli blížící se bouřky a maximálně prudké lijáky. Trvalo nějakou dobu, než množství mraků dosáhlo takové výše, aby zakrylo slunce a snížilo množství denního světla. Šli územím, které nemělo žádný název, protože nepatřilo žádnému státu. Lidská noha zde ještě nevkročila. Ocitli se v totálně divoké přírodě, odkázáni pouze na sebe. Pomáhali jim vlastní samostatnost, síla mysli, schopnosti, dovednosti a zvířata s lidskou inteligencí. Tato zvířata se jim stále nedařilo nalézt. Hledej takové zvíře oslovováním lidskou řečí v naprosto husté vegetaci! Je to nadlidský úkon. Každou hodinu ušli zhruba 3 km

pěšky. Ve 12 h začalo být polojasno. Chvílemi slunce zacházelo za mraky a bylo tak o něco méně světla. Teplota ve stínu se pohybovala v rozmezí 30 – 35 °C, vlhkost vzduchu 85 %, tlak vzduchu stále klesající. Počasí se stávalo studenějším a vlhčím. Byli naprosto šťastní, protože neřešili vůbec žádné problémy, které řeší vyspělá lidská společnost. Rychlost větru u mraků klesla na 40 km/h. obklopovali je stromy vysoké stovky m. Změřili úhel, který svírá vrchol kráteru se základnou. Přístroj naměřil 10°. To znamená velmi pozvolné stoupání nahoru. Vyjma zvířat byli naprosto sami. Vzduch byl maximálně čistý, tedy s maximálním množstvím záporných iontů. Každé zvíře v této krajině nemělo latinský název. Ve 13 h byli víc jak 3/4 oblohy zamračeny. Byli to tenké bílé mraky, přes které slunce ještě může místy svítit. I tak bylo méně světla než dřív. Denní světlo se začalo měnit v denní příšeří. Teplota klesla na 32 °C ve stínu, vzdušná vlhkost zůstávala stejnou, protože čekala na déšť, aby mohla vyskočit nahoru. Vítr v mracích měl rychlost 30 km/h. mraky byly několik km nad nimi. Mezi 13. – 14. h množství slunečního svitu kleslo na úplné minimum. Skrz mraky už nebylo vidět vůbec. Nejprve na obloze k nim přicházely stále tlustší mraky, poté mraky s maximální tloušťkou, ale se zvětšující se tmavší barvou. Ty začaly denní příšeří postupně měnit v denní šero. Mezi 14. – 15. h přišly na řadu blesky. Ve 14 h teplota klesla na 30 °C, vítr v mracích měl rychlost 20 km/h. Zem byla tak suchá, že byla popraskaná. Oproti Zemi o půdách na této planetě platí, že čím jsou sušší, tím víc vody pojmou. Další rozdíl mezi oběma planetami spočívá v tom, že v současné době nikde na povrchu planety neexistuje neúrodná půda, ani permafrost. Neúrodné půdy jsou tak hluboko pod zemí, aby na hustotu vegetace neměly žádný vliv tím, že by z nich rostlo malé množství kořenů, ze kterých vyroste málo

rostlin. Vítr v úrovni mraků stále zpomaloval. Nyní měl rychlost 10 km/h. Než začalo pršet, stihli přejít celou nejhlubší proláklinu a vstoupit do jiné, která byla kousek od ní. Byla oproti té předchozí hluboká pouze o několik m méně. Taktéž skoro 45 km. Během milionů let evoluce planety se teploty pod 20 °C přesunuly z hor do atmosféry nad nejvyšší horu. S každým km výš průměrná roční teplota klesala o 5 °C. 1 km nad nejvyšší horou jsou teploty v rozmezí 15 – 35 °C. Dodnes to tak zůstalo. Z hlediska hustoty vzduchu je zde další rozdíl vůči Zemi. Na Zemi začíná hustota vzduchu klesat mezi  1. – 2. km n m., tedy už v troposféře. Zatímco na této plentě v troposféře hustota vzduchu nikdy neklesala. Klesala vždy až ve stratosféře. Mezi troposférou a stratosférou vznikla ozónová vrstva. Před miliony let hranice mezi troposférou a stratosférou se nacházela několik km nad nejvyšší horou, tedy v nadmořské výšce 65 – 70 km n. m. Během milionů let evoluce ve vývoji planety se tato hranice posunula o více než 60 km výš, do nadmořské výšky 125 – 130 km n. m. Atmosféra totiž měří vertikálně 1000 km oproti Zemi, kde je hranice kosmu 10 x menší, tedy ve 100 km. Zde až v 1000 km. Tam je konec exosféry, kde je stejná teplota jako na hranici mezi troposférou a stratosférou: –273 °C. Oficiální hory tak zmizely do slova a do písmene. Staly se z nich hory v uvozovkách, kde je naprosto stejné klima jako v nížinách. Do nadmořské výšky, ve které je nejvyšší hora, přestávala mít nadmořská výška vliv na klima, na průměrné roční teploty. Zeměpisná šířka a vzdálenost od moře neměly na klima vliv nikdy. Význam těchto 3 klimatogeografických činitelů na klima a počasí na určitém místě na povrchu planety je vůči Zemi nulový: nadmořská výška, vzdálenost od moře, zeměpisná šířka. Nikdy neměla sklon vůči rotační ose, ekliptiku. Naopak zde vždy byl vliv

zeměpisných poledníků. Kvůli nim vznikla časová pásma. Na rovníku je vzdálenost mezi poledníky přes 26.103 km. Na určité části planety je v určité hodiny noc, jinde den. Členové Osmy i Hrdinové pamatují doby, kde nejednou je přístroje upozornili na to, že po celé planetě je den, jindy noc. Ve dne část planety je osvětlena jen 1 hvězdou. Nikdo to nedokázal vysvětlit. Nedávalo to smysl. Stalo se to záhadou. To, že na některých místech planety je den a jinde noc, by mohl někdo považovat za nefér. Tázal by se, proč na některých planetách, kde je velmi rozmanitý život, je osvícená jen část planety, nikoli celek, protože na tu planetu svítí nejvíce jen 1 hvězda? A proč některé planety bez života jsou naopak osvíceny několika hvězdami? Takto by nad tím uvažoval. Nakonec by se smířil s tím, že tomu tak je. Členové Osmy se stále pohybovali v nadmořské výšce skoro 45 km p. m. Mezi 14. – 15. h se mraky již neztmavovaly. Zvířata okolo byla neklidná na maximum. Změnu počasí čekala již dávno. Hadi vylézali z úkrytů, mravenci v houfech vylézali z mravenišť, ptáci hlasitě zpívali, opice hlasitě vřeštily. Kdo ze zvířat v horkém a slunečném počasí spal, se začal probouzet. Vítr v mracích měl rychlost 5 km/h a již dále neslábl. Déšť se blížil. Bylo jim jasné, že záplavy a povodně se budou šířit vícero směry. Z kopců poteče voda dolů do údolí, z vodních ploch (z rybníků, jezer, potoků, řek, moří, oceánů) se rozlije okolo, v kráterech a proláklinách zaplaví nejprve jejich dna a poté její hladina v nich půjde směrem nahoru, až k okrajům kráterů či proláklin, od moří a oceánů začne postupovat do vnitrozemí. Již v duchu dávno vydělili délku trasy v km převýšením v km. Vyšlo jim, že kdyby celou trasu šli pořád do kopce pod stejným úhlem, tak zhruba každých 2000 km by byli o 1 km n. m. výš. Jenže kopce, které je čekají, jsou různě strmé a aby je prošli, musí logicky i projít údolími, která je

obklopují, takže střídavě půjdou do kopce a z kopce. Déšť se blížil neustále. Vítr proudil z jižní polokoule. Byli stále na rovníku. Jednotlivé rovnoběžky jsou od sebe vzdáleny přes 2222 km. Věděli už dávno, že tato planeta je dokonalou koulí, kde je vzdálenost mezi póly tam a zpět shodná s délkou rovníku. Nikde blízko pólů není žádné zploštění povrchu planety. Ve 14 h se začaly na obloze objevovat 1. blesky. Všude kolem nich byly jenom stromy a maximálně hustá vegetace. Východ z pralesa žádný na nějakou louku, kde by bylo alespoň o trochu víc světla. V 16 h začalo konečně pršet. Nejprve nevinně poprchávalo, teprve poté déšť sílil na maximum. Nejprve klesala kvůli sílícímu dešti, poté stoupala či klesala podle toho, jaká je právě část dne. Pokud není zamračeno či srážky, nejvyšší teplota je mezi 17. – 18. h, svítání začíná mezi 4. – 5. h, soumrak mezi 21. – 22. h. Pokud je naopak zamračeno či jsou srážky, svítání se pohne o 1 h dopředu a nejteplejší část dne se soumrakem naopak se posunuje o 1 h zpět: svítání 5. – 6. h, nejtepleji 16. – 17. h, soumrak 20. – 21. h. Mraky krátí den až o 2 h. Následujícího dne klesla teplota v 5 h na 25 °C a dále neklesala, opět do 17 h stoupala. Noci nebyly o moc chladnější než dny. Kvůli srážkám, které dovolovaly pouze velmi malý únik tepla ze země. Trvalo několik min, než začal maximálně silný slejvák. Zem neměla problémy pohlcovat takové množství vody. Vítr v mracích začal opět slábnout až na 1 km/h, pak již neslábl. I v úrovni mraků tak začalo být skoro bezvětří. Na povrchu bylo bezvětří neustále. Vlhkost vzduchu začala v dešti stoupat šílenou rychlostí. Dosáhla tak během 1 h maximální výše: skoro 100 %. Přístroje jim začaly ukazovat, co různí lidé dělají v různých koutech světa. Bylo vidět, že se s deštěm již smířili. Začali však okamžitě zachraňovat cokoli, co by zaplavení nesneslo. Při dešti bylo zajímavé sledovat

pro členy Osmy, jak se mění povrch země, z naprosto vyprahlého na naprosto mokrý. Zatím pořád chodili po terénu, který šel mírně do kopce. Při cestě se naskytlo ohromné množství času k diskuzím na různá témata. Začal mluvit neoficiální vůdce party, Pan Podnikatel.

 

Pan Podnikatel: ,,Tak co, to byl ale hnusný život mezi lidmi, co?“

Šumař: ,,Dokonce tak hnusný, že slova jako vystřihnout, vymazat, jsou v tomto případě hodně slabými.“

Kykolka: ,,Je to pravda, sebevražedné myšlenky přepadávaly v duchu každého z nás.“

Kernel Kettle: ,,Každý z nás zažil mnoho nehezkých chvil, kdy raději chtěl být po smrti.“

Mopasa: ,,Sralo mě to, to se mi nedá upřít.“

Josef Havlíček: ,,Částečně to bylo všechno posraný.“

Petr Havlíček: ,,A nejvíc vysokoškolský život a ten po něm, to byl ten největší hnus.“

Thomson Seton: Ano, s tím nelze než souhlasit.“

Pan Podnikatel: ,,Sice teď mluvíme za ostatní, ale to je teď úplně šum a fuk. Studovali jsme na všeobecných středních školách. Pamatujete si, jak jsme se mnohokrát za své existence z dospělých změnili na mimina? Fyzicky i psychicky, a to proto, abychom začali žít jako lidé od novorozence po dospělého. Před nástupem do vysokých škol jsme žili fajnový, překrásný život. Kdo nezvládl test či zkoušku, opravit si to nemusel. Nádherně se svět zkoumal. Jenže spouštěče s názvem vysoké školy nám život obrátili doslova naruby, uvnitř nás spustili katastrofu nedozírných následků. Z optimistů se z nás stali dokonalí sebevrazi. Náš život začal být doslova na odstřel.“

Šumař: ,,Ty tvoje sebevrahy bych spíš dal do uvozovek, protože slabina nesmrtelnosti spočívá v tom, že člověk má omezenou svévoli. Logicky se nemůže dobrovolně zabít ten, kdo je nesmrtelný. Sebevražda je zde aktem svévole. U smrtelnosti to vypadá takto: když je tvůj život úplně k ničemu, máš možnost se zabít. Zda to uděláš, záleží jen čistě na tobě. U nesmrtelnosti tyto úvahy ztrácí smysl.“

Petr Havlíček: ,,Ano, máte všichni pravdu. Byly to zabité roky. Ta pitomá lidská společnost nám to mohla maximálně tak vylízat.“

Kernel Kettle: ,,Mluvíš o tom našem životě, když jsme studovali vejšku?“

Petr Havlíček: ,,Ne asi, vole.“

Pan Podnikatel: ,,To počasí má stejně své kouzlo. To je poprvé v životě, kdy žijeme v šeru, teple a mokru. Přístroje ukazují, jak se koukám, že zítra bude překročena kritická hranice, kdy je ještě půda schopna přijímat vodu. Pak začnou záplavy. Už celé hodiny jsme totálně mokří. Je 20 h a šero začíná sílit.“

 

Členové Osmy zatím nedělali nic jiného než chodili. Již jsou o několik set m n. m. výš. Prošli už několik kopců. Zdejší stromy byly vysoké přes 100 m. V hlavách se jim zrodil nápad stvořit létající stan. Bylo zapotřebí velká míra duchovní koncentrace pro čarování. Ta se jim dařila i při chůzi. Netušili, že stan na ně čeká opřen o vrcholy stromů. Cosi vyššího při čarování rozhodlo, že stan nebude stvořen na zemi, ale nad zemí na vrcholech stromů, neb by nebyl unesen, protože by se při jeho přenosu muselo šplhat přes koruny stromů, přes které se stanem projít nelze. Při čarování jim pomohlo cosi, co v tu chvíli bylo moudřejší než oni sami. Při hledání stanu na vrcholech stromů jim pomohl lokalizátor předmětů. Byl to obří stan

o výšce přes 16 m, délce a šířce přes 50 m. Jeho podlaha měla tedy plochu přes 2500 m2, protože byla čtvercová. Poté, co k němu vyšplhali po stromech, se před nimi opřen narovnal sám. Postavil se. Už se nemusel opírat, když teď bude jimi použit. Bylo vidět, že je čímsi neviditelným řízen. Až když poslední z nich do stanu vstoupil, vchod uzavíratelný zipem se sám zavřel. Mile je překvapilo zjištění, že stan rozumí lidské řeči. Stan měl 8 pater, každé pro jednoho. Měl však nemalý problém. Týkal se slov zmiz, zmizni. Musel být natolik chytrý, aby odlišil, zda se ta slova týkají pouze členů Osmy, když někdo z nich po tom 2. chce, aby lidově řečeno odprejsknul, nebo se to týká jeho jako příkaz dotyčného pro něj, že má skutečně zmizet, a to bez srandy, žertu. Chtěli spát pěkně v pohodlí létajícího stanu. Za noc stan urazil přes 50 km. Nudu ze špatného počasí zaháněli velmi hlubokými diskuzemi o přírodě a vesmíru. Vlastně po mnoho milionů let nudu neznají. Dokonalé programování své mysli patří k jejich schopnostem. Svými přístroji si zjišťovali, jak se mají Hrdinové a co dělají. Zjistili, že jsou právě tisíce km od nich v oblasti, která nemá název. Vzpomínali společně i na časy, kdy jako 1 skupina vládla společně 1 státu v tom pralese. Bylo to poté, co vládli rozděleně.

 

Pan Podnikatel: ,,V tom státě žily miliony obyvatel.“

Šumař: ,,Také si vzpomínám na tu politiku. Byla sice geniální, avšak s chybami. Ta doba vládnutí, kdy byla naše skupina rozdělená, to byla vážně chyba. Toto naše tříštění nás diskreditovalo vůči lidu. Naopak bylo velmi povedené mýcení nemocí pomocí sil mysli formou telepatie. Lékaři na dálku léčili své pacienty od různých nemocí. Předtím se s nimi telepaticky spojili.“

Kernel Kettle: ,,Neobešlo se to však bez moderní techniky.“

Kykolka: ,,Nadpřirozené schopnosti nám umožnili dělat nadlidské výkony. Pamatujete si an to, jak jsme budovali stát z ničeho. Silou mysli jsme budovali bez čehokoli jiného. Stačilo jen chtít a infrastruktura se sama stvořila. Hodně důležitých věcí pro lid jsme silou mysli stvořili bez pomoci hmotných nástrojů a techniky.“

Thomson Seton:,,Ano, částečně si lid žil jako v bavlnce. Hromadu problémů za něj řešil stát, a to nejen pomocí zákonů.“

Marcel Sophie: ,,Nezapomínejte vedle světlých stránek i na ty stinné stránky vládnutí.“

Josef Havlíček: ,,Myslíš to konečné řešení romské, cikánské, revizorské a exekutorské otázky a další politické omyly a chyby?“

Marcel Sophie: ,,Ano, přesně tak. Část Romů a cikánů byla nemilosrdně fyzicky zlikvidována. Důvodem pro jejich masové popravy, když vyberu ty nejzávažnější, byly 2: velká nepřizpůsobivost a kriminalita, zejména krádeže. Ty nejhorší Romy a cikány jsme podle zákonů umístili do ghett, která jsme jim postavili. Pouze jedno z nich jsme zlikvidovali jadernou bombou. Žilo v něm přes 2.104 obyvatel. Všichni postižení byli bohužel přítomni. Nikdo jim o bombardování ghetta jadernou zbraní neřekl ani slovo. Zemřeli násilně do posledního.“

Petr Havlíček: ,,Oproti revizorům městské hromadné dopravy a exekutorům dopadli dobře, protože většina Romů a cikánů naší vládu přežila, protože revizory a exekutory jsme nechali vyvraždit totálně. Nikdo z nich nepřežil naše vládnutí. Obě profese totálně zmizely. Bohužel se to neobešlo bez fyzické likvidace těch, které je dělali. Hromadné vyvražďování revizorů a exekutorů bylo další velkou chybou vedle stejně brutálního postoje vůči cikánům a Romům. Je tady podstatný rozdíl v tom, že naším zájmem nebylo vymazání všech cikánů a Romů z povrchu pozemského, u

revizorů a exekutorů naopak. Ještě zbývá vysvětlit, proč obě skupiny, revizory a exekutoři, měli nadobro a navždy zmizet. Důvod pro naprostou likvidaci obou profesí je naprosto jednoduchý: okrádání nevinných lidí. Naše společná vláda přišla s novými zákony i mravy. Podle nových mravů a zákonů vznikl zákon, který zněl: ,,kdo z jakéhokoli důvodu kontroluje cestujícím v městské hromadné dopravě jakékoli doklady pro(ti) vůli dotyčného, a kdo z jakýchkoli důvodů prodává majetek movitý i nemovitý jakékoli osoby z jakýchkoli sankčních důvodů pro(ti) vůli dotyčné osoby, dopouští se trestného činu, za který bude potrestán trestem smrti.“ Revizoři se stali ilegálními, protože trestali ty, co měli v nepořádku jízdenku či kupón, finanční pokutou. Poškodili tak tisíce cestujících, kteří jeli na černo. Každý jim platil 500,- korun přirážku. Miliony korun tak od nich celkem odebrali. Část z nich, co nezaplatila pokutu do určité doby, přišla o část svého majetku, který jim zabavili exekutoři. Ti se stali taktéž ilegálními. Byla zneužita nenávist lidu vůči oběma profesím. Jejich pokuty tak rostly do desetitisíců. Veškeré peníze byly revizorům a exekutorům sebrány a vráceny dotyčným pasažérům. Za to, že revizoři brali nevinným lidem peníze a exekutoři pak majetek, byli nemilosrdně vyhubeni do posledního. Následkem byly tisíce poškozených dětí, kteří přišli o 1 rodiče. Nikdo z nás se jim za své hrůzné činy neomluvil. Bylo nám všem jedno, co svým jednáním způsobíme. Zločince stačilo trestat jinak než pouhými popravami. Mluvím o těch, nad kterými byl zbytečně vykonán trest smrti.“

Pan Podnikatel: ,,Změňme téma.“

Šumař: ,,Nikdo z nás neví, jak dlouho bude pršet. To je ale klid od Hrdinů, co? Vůbec se po nás neshánějí. Jsem zvědav, o kolik procent ustoupí souš mořím a oceánům, kdyby pršelo nepřetržitě

dlouho.“

Josef Havlíček: ,,Moc to nebude. 40 % souše je ohromná plocha, bereme–li v potaz, že tato planeta má nyní 10 x větší rozměry než Země. Dá to přibližně 2.109 km2. Moře a oceány pokrývají zbytek. Těch 60 %, to už si nechť každý dopočítá sám. Nezapomínejte se při diskuzích i přes noc koukat ze stanu na všudypřítomnou tropickou džungli. Velmi hustá a bujná tropická vegetace vlhkých tropů je totiž všude okolo nás. Akorát to nahoře to s tím deštěm přehání. Copak to je normální takhle neustále pršet doblba?“

Petr Havlíček: ,,Snad nekáráš Boha?“

Josef Havlíček: ,,Mluvil jsem o tom nahoře, nikoli o něm nahoře, to je snad jasný, to snad dá rozum, ne?“

Šumař: ,,Jo, jo. Takhle to vypadá, když to něco nahoře má permanentní potřebu chcát tu bezbarvou močůvku pořád dolů.“

Kernel Kettle: ,,Viděl jsi ten blesk, co teď šel na nás? Urazil jsi Boha. Zapálil nám stan.“

Šumař: ,,Hele kámo, uklidni se jo, buď tak hodnej. Ten blesk byl způsoben bouřkou, nikoli tím tvým Bohem.“

Kernel Kettle: ,,Já bejt tebou bych matičku přírodu tak lehce neurážel. Vona je Bohem.“

,,Napij sa, nebo ťa vyměním.“

Marcel Sophie: ,,Kdo to byl?“

Šumař: ,,Vytvořil jsem si supr minimobil. Jó kamaráde, to budeš čubrnět, to ti rovnou garantuju. Je sice děsně malej, zato ale děsně šikovněj. Stvořil jsem ho já sám jen tak pro sebe. Hluboko do něj jsem strčil nanobaterie, které jsem umístil do vakuového nanoprostoru. Tam jsou doopravdy skutečné podmínky jako v opravdovém kosmu. To bys kámo nevěřil vlastním očím. Já ti to vyjmenuju to nanoklima, které tam panuje: není tam vůbec žádná vlhkost, tedy vlhkost 0 %, zato je tam absolutní vakuum shodné s tím kosmickým, naprostá tma, teplota velmi blízká absolutní nule, tedy skoro 0 K (0 °K). Při konstrukci tohoto mobilu bylo nutno použít tento přírodní zákon: baterie se teplem vybíjejí, proto čím nižší teplota, tím déle zůstanou baterie nabyté. Žádný hmotný předmět nemůže dosáhnout přesně absolutní nuly, může se k ní pouze přiblížit. V našem případě by baterie o teplotě absolutní nuly byla nabytá nekonečně dlouho, což nikdy nepůjde sestrojit. Při konstrukci mobilu jsem počítal s rozpínáním našeho vesmíru do nekonečna při velmi nízké kritické hustotě, kdy navždy zvítězí odstředivá síla nad gravitací. Obě síly, odstředivá a gravitační se v kosmu perou již od jeho vzniku velkým třeskem. Gravitační síla má tendenci stlačovat kosmos do jediného centrálního bodu, odstředivá síla, jak už název napovídá, má zcela opačnou tendenci, a to naopak odtlačovat kosmos kamsi izotropně do nekonečna, protože kosmos sám o sobě je izotropním, tj. takovým, jehož střed je všude a zároveň nikde. Obě síly se krotí navzájem. Černá díra není nic jiného než projevem zcela nezkrocené gravitace, které již nic nedrží na uzdě vyjma času, protože žádná černá díra nemůže existovat do nekonečna. I ona má svůj čas vymezený. Život může vděčit harmonii obou sil. Spočítal jsem, že pokud bude mít náš vesmír příliš nízkou kritickou hustotu, všechny černé díry se v něm vypaří za víc jak 10100 let. V tuto dobu již přestanou existovat. Až se tak stane, tento mobil se vybije. Do té doby bude stále nabitý. Ještě tu teplotu budu muset snížit na maximum, aby byl nabitý skoro do nekonečna. Ještě mocnější než technika je naše síla mysli, čarování. Po něm vydrží nabitý skutečně donekonečna. To kouzlo by se muselo pak logicky odvolat, aby se vybil.“

Kykolka: ,,No jo, je to pravda. Když si člověk srovná náš bezstarostný život se životem běžného občana vyspělého státu na Zemi, jsme jednoznačnými vítězi. Díky tomu, že dokážeme silou mysli stvořit naprosto vše, nás jakékoli daně nezajímají. Nikomu nic neodvádíme, ani zisk netvoříme, tak co bychom se o daně starali. Díky naší naprosté soběstačnosti, autarchii, kdy nic nedovážíme ani nevyvážíme, nás veškeré finanční problémy míjejí.“

Šumař: ,,Planeta Země je vůbec extrém sám o sobě. Hnusnější planetu mimo ostatních planet sluneční soustavy neznám. Co to je sakra za planetu, kde celé miliony km2 souše, pevniny neumožňuje člověku kvůli velmi drsným klimatickým podmínkám podmínky k trvalému osídlení a usazení. K čemu jsou proboha ty víc jak 40–ti stupňová vedra a víc jak 10–ti stupňové mrazy, když se v tom nedá vůbec normálně žít? A co ty obří teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, létem a zimou? A co ty extrémní větry při tornádu či polární větry v Antarktidě? A co ostatní přírodní katastrofy? Takovéto podmínky jasně ukazují, že tato planeta může maximálně svým obyvatelům (vy)lízat zadnice. To bohužel není vše, co mne na této planetě irituje. Jedním z obřích problémů, který tam existuje, je imbecilnost civilizace.“

Josef Havlíček: ,,K imbecilnosti civilizace patří imbecilní věda sexuologie. Jedná se o problematickou vědu.“

Petr Havlíček: ,,Nikde v každém z vesmírů tato věda nesměla nikdy vzniknout. Její vznik je tedy tragédií všehomíra. Po celá tisíciletí lidé sex nezkoumali. Po celá tisíciletí to fungovalo. A najednou je sexuologie důležitá.“

Šumař: ,,Jejím vědeckým kamenem úrazu je propagace sexuální osvěty, zejména pak antikoncepce. Nikdy v dějinách neexistoval jediný politický režim, který by dohlížel na to, kdo antikoncepci

používá a kdo ne. Nikdy stát takhle nikoho nešpehoval, nehlídal. Pouze doporučoval, nic víc. Vlastně samotná lidská sexualita je oblastí velmi intimní. Tato intimita je bariérou, zábranou proti sexuální osvětě, protože stát nemůže konat dozor například nad tím, kdo se chrání proti viru HIV. Je to každého dobrovolné rozhodnutí, kdy si nechá vyšetřit vlastní krev. Dalším problémem je to, že neochota chránit se před HIV není ilegální. Tato lidská hloupost není nezákonná. Trestné ale je vědomé šíření viru. Jenže kdo je nevědomky nakažen HIV, je tedy HIV pozitivní, a nechrání se, je prakticky zákonem nepostižitelný. Ochrana před virem HIV je tak každého soukromou záležitostí. Nakazit virem HIV není trestné. Sexuální osvěta je zbytečná právě proto, protože kdo nepřistoupí na její fair play, kdo se úmyslně neochrání před nežádoucím otěhotněním či pohlavními (sexuálními) nemocemi, nejedná tak ilegálně. Není nikoho povinností, aby se o sex zajímal. Stát do toho nikoho nutit nemůže.“

Kykolka: ,,Je půlnoc pryč. Jděte všichni spát.“

 

Spali okolo 6 h. Kousek po 6. h se vzbudili. Všichni spali hluboce. Hluboký spánek jim přerušovalo prdění každého z nich. Každý prděl pěkně dlouze. 1 si prdnul (prdl), další se nahlas smáli. Každý si během spaní několikrát prdnul. Létající stan za tu dobu, co spali, urazil několik desítek km. Nikdo si přes noc nevšiml, že po každém jejich prdění se stan záhadně nafoukl a pak vracel do původního stavu. Jejich noční prdy zřejmě dělaly ve stanu místo navíc. Každé ráno se probouzeli do pochmurného, depresivního, šerého a deštivého počasí. Ještě v 6 h ráno bylo takové ranní příšeří. I tak bylo více denního světla než noční tmy. Občanské, laické dny začínaly mezi 5. – 6. h (vědecké dny začínaly ten nejmenší časový možný úsek po půlnoci, avšak z hlediska hranic lidských smyslů začínaly vždy 1 s po půlnoci, ve formátu h:min:s tedy v 00:00:01, a naopak končily vždy o půlnoci, tedy opět podle formátu v 00:00:00 – na Zemi končily dny vždy ve 23:59:56). Občanský den je takový den, který oproti vědeckému začíná vždy ranním svítáním a končí vždy večerním soumrakem bez ohledu na jakékoli počasí. Budou si muset zvyknout na temná rána. Pršelo s maximální intenzitou neustále, slejvák byl maximálně silný. Mraky se pohybovaly po obloze maximálně pomalu a byly maximálně temné, tmavé. Nedostatek denního světla, které poskytuje slunce, opanoval celou planetu. Našly se chvíle, kdy mysleli na Hrdiny. Ti byli stále tisíce km od nich. Šli pralesem pěšky. Členové Osmy se také rozhodli pro pěší chůzi. Nejprve museli přistát s létajícím balónem v korunách stromů. Z velké výšky, z jakéhokoli pohledu vypadal prales nekonečný. Bylo to zdání, které klame. V každém vesmíru neexistuje jediná planeta, která by byla nekonečně velká, protože by musela mít nekonečné rozměry a vesmír, jehož by byla součástí, by musel být také nekonečný. Nic takového neexistuje. Vše, co v omezených vesmírech má omezené rozměry a nemůže být nekonečné, se s tím musí smířit, s touto svou omezeností. V koruně jednoho z mnoha a mnoha stromů pralesa, který pokrývá veškerou souš, perfektně přistáli. Přistání bylo poměrně hladké. Veškeré věci ve stanu, které měli k dispozici, nechali zmizet kamsi. Jestliže z ničeho silou vůle dokážou stvořit vše, nepotřebují logiky tahat sebou jakýkoli batoh, aktovku, tašku, krosnu či kufr. Vše potřebné si pro sebe stvoří, když bude třeba. Nyní byli v nadmořské výšce 44 km. p. m. jsou stále v nejhlubší proláklině na světě, která má průměr tisíce km. Bude trvat mnoho dní, než skrz přes ni projdou. Jeskyně, ze které vyšli, se nacházela uprostřed této prolákliny, v místech

s nejmenší nadmořskou výškou. Jsou stále ve středu prolákliny. Část jejího středu již voda zaplavila výše několika m. Půda tam přestala vsakovat vodu. Hranice spodní vody tam přesáhla všechny meze. Čím víc bylo chvil s trvalým deštěm, tím víc souše bylo zaplaveno. Zapnuli kapesní počítače, aby mohli sledovat Hrdiny, co každou chvíli dělají. Ti také šli pěšky pralesem stejně jako oni.

 

Daniel R.: ,,Je všude vidět, že zde příroda nemá s lidmi vůbec žádné problémy, protože člověk to zde ještě neosídlil. Ocitáme se ve velmi rozlehlé divočině, která je zcela bez stop po jakékoli lidské společnosti.“

Petr P.: ,,Jsou tu ve velkém množství hadi – taipani, kobry, slepýši, užovky, zmije, ptáci – sovy, kolibříci, drozdi, špačci, sýkory, čápi, kosi, vlaštovky, hlodavci – myši, krysy, potkani, savci – kočky, psi, medvědi, lvi, tygři, vlci, gepardi, žirafy, nosorožci, medvědi, gorily, šimpanzi a další, jako například žáby, mloci, varani, všelijací dinosauři a vedle bohaté fauny i bohatá flora.“

Jakub Š.: ,,Bum, prásk, auvajs, pích, eh, hm, písk, prd, krk, glo, prostě celá fauna začne vydávat nejen tyto, ale i jiné zvuky.“

Dominik Š.: ,,Už jsem si myslel, že kolem mne jde nějaká divná existence, co pořád vydává zvuky.“

Pavel P.: ,,Pozor, z dálky přiletěl šíp a zapíchl se do stromu.“

Pavel S.: ,,Málem mne to zasáhlo."

Martin B.: ,,Připravte si laserové kapesní pistole, začíná to tu být dost nebezpečný.“

 

A skutečně. Podle sílícího hukotu domorodců bylo silně znát, že se nějací lidé k nim blíží. V tuto chvíli už nejsou v naprosté divočině. Byli objeveni. Chopíce se moudrostí z dálného východu ze Země, zapnuli na pravém předloktí tlačítko s funkcí mrtvý brouk. Smyslem jejich taktiky je, aby je nepřítel považoval mylně za mrtvé. Po stisknutí tlačítka spadli najednou k zemi jakoby mrtví. Ignorování efektu překvapení způsobilo, že si domorodci včas neuvědomili taktiku Hrdinů a začali svrchu střílet šípy do ležících těl Hrdinů hlava nehlava. Celá akce se odehrála na kopci. Že se nejedná o těla běžných lidí, si domorodci všimli až v okamžiku, když uviděly, jak šípy, místo toho, aby se do těl zabodávaly, tak se od nich odrážejí jako od kamenů. Jejich těla se chovala jako kámen. Domorodci místo šípů použili nože s kamennými rukojeťmi. Nože se zachovaly stejně jako šípy. Odrážely se. To domorodce natolik polekalo a vyděsilo, že raději utekli. Dosud se nesetkali s žádným živým tvorem, jehož tělo by na útoky zbraní reagovalo jako kámen či pancéř tím, že by nemilosrdně od něj odskakovaly. Jejich chování popřelo veškeré vědomosti domorodců o chování všeho živého. Funkce se jim vypnula automaticky. Jen tak začali na domorodce střílet laserové střely z pistolí, když už byli od nich bezpečně daleko. To je možná vylekalo ještě víc. To oni nikdy nepochopí, jak se v pravěku mohou ocitnout zbraně z velmi vzdálené budoucnosti. Jenže čas možná není ničím lineárním, co běží pouze z minulosti do budoucnosti, ale něčím, jehož průběh je daleko složitější. Filosofové na Zemi vysvětlili prostor, nikoli čas. Na této planetě také neexistuje nikdo, kdo by o čase věděl úplně všechno bez jakýchkoli záhad. Příšeří je pronásledovalo neustále. Na velký nedostatek světla si už dávno zvykli. I kdyby foukal sebesilnější vítr, necítili by nic. Naprogramovali si své smysly tak, aby necítili jakoukoli teplotu. Maximální slejvák neměl na jejich emoce žádný vliv. Tato slova by se dala pořád psát, protože neustále opakují tytéž procesy. Pili dešťovou vodu, jedli mimo dům jen to, co jim prales nabídl. I

při dočasných pobytech v domě se snažili jíst co nejpůvodnější jídla, tedy ta, která nemají nic společného s moderním stravováním: vynechali z jídelníčku chipsy, kečupy, bramboráky, dorty, dezerty, omáčky, hranolky, hamburgery a vůbec veškerá rychlá jídla. Brambory neškrábali škrabkami, jídlo nepekli, nesmažili, ale vařili ne na sklokeramických deskách, sporácích, kamnech, ale nad ohněm. Snažili se sžít s divočinou a být s ní v souladu. Někdo může namítnout, co mají roboti, jako členové Osmy (o Hrdinech by se dalo říci to samé), společného s primitivním způsobem života pravěkých pralidí. Z hlediska asociací jde na 1. pohled o 2 zcela odlišné věci. Na 1 straně extrémní technická vyspělost, na 2. straně úplně opačný extrém. Nedá se to s jistotou říci, ale lze se domnívat, že na této planetě zřejmě všechny historické éry, epochy, doby, úseky splývají v 1 jediný. Pravěk tu současně ve stejném roce koexistuje se starověkem, středověkem a novověkem. Velmi zjednodušeně to lze popsat tak, že vyjma jakýchkoli obřích katastrof, které by měly za následek vyhubení lidstva do posledního člověka tak, že by člověk jako živočišný druh z této planety zmizel nadobro, je úplně jedno, jaký se právě píše rok. Filosofická existence planety je zřejmě založena na chaosu. To je ale proti přírodním vědám, které ale naopak nalezli při svém bádání, zkoumání pořádek, řád. Pořádek, řád jsou naprostými protiklady chaosu. Členové Osmy i Hrdinové objevili totéž. Své přírodovědecké poznatky dovedli do celistvosti, tedy že ta veškerá exaktní data, informace, zákony, teorie do sebe zapadají. Vše pak dává jasnou logiku a do sebe zapadá. Logicky jedno vyplývá z druhého atd. jako vše nedokonalé, i oni narazili na ohromné množství nejasností, záhad, kterým dali nekonečné množství, počet. Obě skupiny, Hrdinové i Osma, by klidně dokázali silou mysli

zastavit rozpínání vesmíru, kdyby chtěli. Ale neudělají to, protože to pro obě nemá žádný smysl. Nelze si myslet, že veškeré činy obou mají charakter dělání něčeho, dělání cokoliv prostě jen tak hlava nehlava, jen tak pro nic za nic. Prostě nelze. Od jejich východu z jeskyně uplynul týden. Na dně prolákliny vznikla vodní plocha o hloubce 5 – 10 m. Čím byla větší, tím byla hlubší. Během těch dní do 1 týdne od začátku dne, kdy začalo pršet (ten den je shodný se dnem jejich východu z jeskyně), potkali při chůzi různá nebezpečná zvířata, počínaje drobným hmyzem a konče velkými savci. Začala další noc. Netušili, že se pěšky přibližují sršnímu podzemnímu hnízdu. Zatím nebylo vidět jediného sršně. Zatím ušli přes 350 km. Tempem 50 km/den jim bude trvat přes 10 let, než pěšky dojdou k nejvyšší hoře světa. Hrdinové byli stále tisíce km od členů Osmy. I kolem nich byla příroda nikým nedotčená. Byla naprosto divoká. Nikde nebyly stopy po lidské civilizaci. Zatímco členové Osmy šlápli na podzemní sršní hnízdo, Hrdinové slyšeli dinosauří zvuky. Zdáli je uviděli, vysoké přes 18 m. Byli to alamosauři. Pro Hrdiny nastala nutnost se 10 x zvětšit. Zvětšili se do tělesné výšky 18 m. Aby zastrašili dinosaury, začali skákat na místě. To vyvolalo zemětřesení, které začalo s dinosaury třást. Jenže dinosauři byli neoblomní. Za vydávání hlasitých zvuků se vrhli na Hrdiny. Tvrdý souboj mohl začít. Se soubojem jim pomohl další nesmrtelný robot, Radek H.

 

Radek H.: ,,Kromě síly vlastní mysli je zapotřebí použít i všelijaké sekací i různě destruktivní náčiní, které se vytahuje z našich obřích těl. Proto nezapomeňte použít různé zuby, pily, nože, meče, sekery, sekáčky, šavle, skalpely a další.“

Michaela F.: ,,Úplně ostrý to být nemusí z hlediska hran. Kdo chce

nechť použije kladiva, motyky, krumpáče, hrábě, rýče, lopaty, pistole, pušky, samopaly ad.“

Petra R.: ,,A co takhle použít biologické zbraně? Ty také přijdou vhod. Hodí se i různé jedy a chemikálie.“

Aneta R.: ,,Hlavně používejte vedle maximálně prudkých úderů i kapacity vlastního přemejšlení. Boj nemusí být jenom o fyzické síle a zdatnosti.“

Michaela R.: ,,Kromě řvaního jako tur začínají běžet proti nám.“

 

Hrdinové šli do souboje s vervou. Během chvíle dorazily smečky rozdivočelých dinosaurů přímo k jejím tělům. Pod nohama obou skupin se zem třásla nevídanou silou. Příliš velké množství hmoty na malém místě bylo toho příčinou.



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.