Sama

...dívám se oknem...

stěhovaví ptáci odlétají

a já mám poci, že jsi mezi nima...

proto lepím svou tvář na studené sklo

jak nedočkavé dítě

a na oroseném místu Ti nechávám vzkaz....

hladím si svou hladkou kůži,

vzpomínám na Tvé doteky

Tvýma rukama si rozevírám stehna....

ale ta studna je prázdná...

nikdo jiný ji nemůže zaplnit

tak už se k nám vrať...

dům je odemčený

a já si ustlala za dveřmi,

abych Tě podepřela vysíleného po dlouhé cestě....