Pavel a Pavla

Byl večer, děti už spaly a manželka něco kutila v kuchyni. Neměl rád tyto práce, zvláště večer, když už byl unavený. Raději se proto vždycky vytratil a zasedl k počítači. Bavilo ho to. Někdy měl pocit, že ten počítač je přece jen trochu živý. Byla to jen taková šedá krabice, lépe řečeno dvě šedé krabice - počítač a monitor, které mu zpříjemňovaly život. Vyžíval se v tom, že ho může ovládat a že ta bedna udělá přesně to co chce. Kdyby to bylo takhle jednoduché i v životě. Změníš dva, tři řádky a výsledek je přesně takový jaký jsi chtěl. Jenže v životě je to daleko složitější a výsledek nejistý. Když byl mladý měl tři přání - vzít si hodnou ženu, mít zdravé děti a postavit dům. Všechno se mu splnilo, ale jak čas ubíhal, zdálo se, že mu v tom životě přece jen něco chybí. Časem se stával život naplněný něhou a touhou po té ženě, kterou si kdysi bral a kterou nade vše miloval, takový nějaký omšelý a šedivý. Nikdy nechtěl věřit, že se do jeho manželství může pomalu vloudit ten nezvaný host - stereotyp, ale čím dál častěji si začal uvědomovat, že je to neodvratné. Nechtěl si připustit, že zrovna toto manželství, které pokládal za cíl svého života se jednou scvrkne na spolužití dvou lidí, kteří se sice pořád ještě mají rádi a nemohli by jeden bez druhého žít, ale kde chybí touha a taková ta živočišnost. Manželka nikdy neoplývala sexuální žádostivostí a on byl zase naopak ve svých požadavcích velmi náročný. Manželka se ale vždycky dokázala překonat a z lásky k němu se v sexu podřizovala a on se své vysoké požadavky snažil řešit autoerotikou. I to byl způsob, který ho dokázal naplnit, ale čím dál víc mu začínal chybět někdo, s kým by mohl tyto chvilky prožívat. A nejen tyto chvilky. Neuměl to přesně říct, ale zdálo se mu, že mu začíná chybět spřízněná duše. Nějaký blízký člověk, se kterým by mohl všechny radosti a zážitky prožívat. Někdo, komu by mohl své životní příběhy, plány a představy vykládat znovu od začátku. Dokonce se mu podařilo přesvědčit manželku a začali spolu odpovídat na inzeráty typu "Manželský pár hledá manžele...". Nikdy se jim ale nepodařilo navázat přátelství, které by naplnilo jeho představy. Vždy to z nejrůznějších důvodů po kratší či delší známosti ztroskotalo. Uvědomil si, že asi není možné, aby se sešli čtyři lidé, kteří by k sobě ve svých názorech a představách o životě a tedy i o sexu našli cestu. Zdálo se mu, že po těch deseti či patnácti letech manželství je u všech párů, které poznali, natolik ustálený vztah, že nepřipustí jakoukoliv změnu a zásah z venčí. Neměli zájem o nabídky na jednu či dvě noci s výměnou partnerů, šlo jim o trvalý vztah. Jenže to, jak se podaří přizpůsobit se dvěma lidem navzájem a v tomto přizpůsobeném vztahu spolu žít, to s těmito dvěma vztahy navzájem udělat nelze. Rozhodli se, že se pokusí najít si každý svého přítele samostatně. Nebylo to nějaké náhlé rozhodnutí, ale uzrálo to tak nějak poznenáhlu, nenápadně a manželka si našla poeta, který psal básně a uměl mluvit nekonečně dlouho o krásách všedního dne.

Snažil se najít kamarádku, která by zároveň byla i jeho milenkou a on by mohl v tomto vztahu čerpat sílu pro svou rodinu, práci, pro život. Udělal nesčíslně pokusů, ale nedařilo se. Ztroskotávalo to na nejrůznějších tvrzeních, že s kamarádem přece nelze mít sexuální vztah, až po různé vztahy se svobodnými ženami různého věku, které měly zase obavu z citové závislosti na něm, což chápal. Zkoušel inzeráty na Internetu a zkoušel také najít onu spřízněnou duši na chatu. Tento způsob komunikace ho velmi přitahoval. Nejenže tu byla možnost si popovídat a v případě zájmu získat i kontakt na danou osobu, ale byla tu i možnost určitého způsobu anonymního sexuálního vybití. Dost často se mu podařilo najít ženu, která byla ochotná s ním flirtovat takovým způsobem, jaký ho vzrušoval. Neměl sice jistotu o pravosti tvrzení jejího popisu a věku, ale to mu koneckonců nevadilo. Důležité bylo, že ta osoba na druhé straně Internetu reagovala odpovídajícím způsobem, který ho po nějaké době komunikace dokázal vzrušit až k orgasmu. Líbil se mu tento způsob virtuálního sexu a dočasně jej také uspokojoval. Získal také několik adres a vyměnil si s dotyčnými dámami několik dopisů, ale pořád to nebylo to co hledal. Až jednou, když opět sledoval dění v jedné z chatařských místností si všiml, že jedna žena někomu odpověděla, že je z města poblíž kterého bydlel. Zkusil s ní navázat kontakt. Povídali spolu něco přes hodinu a později si uvědomil, že už tenkrát mezi nimi začalo vznikat jakési pouto. Odpovídala na jeho dotazy nenuceně a jemu nebylo zatěžko jí odpovědět na všechno co ji zajímalo. Něco ho k ní přitahovalo a bylo mu v její virtuální přítomnosti dobře. Když rozhovor končili, aniž by nad tím přemýšlel prohodil, že hledá kamarádku. Poslední její větu, kterou ten den napsala si pamatuje dodnes: "Já hledám kamaráda". Nechal jí svou e-mailovou adresu, i když nevěřil, že by ji někdy použila.

To čemu nevěřil, se ale stalo skutečností. Napsala jako první a poslala mu svoji e-mailovou adresu. Začali si psát. Zažil tuhle situaci již několikrát a po několika dopisech to vždy skončilo, ale teď cítil, že je to jiné. Nevěděl sice proč, ale tahle žena ho svými dopisy přitahovala. Necítil v jejích dopisech takové to skryté odmítání jako u těch ostatních. Spíše se mu zdálo, že ona vyhledává příležitosti, jak na sebe upozornit. Přímo odzbrojující bylo, když mu poslala svoje číslo na mobil a připsala k němu, že toto číslo nikdy nedala žádnému kamarádovi ani známému a celý dopis zakončila slovy "kamaráde nezklam mou důvěru". Jmenovala se Pavla.

Když se s ní poprvé setkal, zapůsobila na něj trochu roztržitým dojmem. Po příjezdu na parkoviště, kde měli domluvenou schůzku, zůstala chvíli sedět v autě a telefonovala. Jakoby chtěla zakrýt svoje rozpaky, říkal si. Po vystoupení z auta zůstala chvíli k němu otočená zády a dávala si velký pozor, aby při zamykání auta nevypadala nervózně. Když se k němu otočila a představili se, vytáhl z tašky růžičku, kterou tam schovával a do poslední chvíle si nebyl jist, zda ji vytáhne.

Stále si sice nebyl jist, jestli je to ta, kterou hledá, ale každopádně mu s ní bylo dobře. Jakoby už ani nestál o další seznamování s jinými. Nějak z něj ta touha co odedávna žene muže do nových dobrodružství pozvolna vyprchávala. Přistihl se, že na ni myslí čím dál častěji. Pracovala jako recepční v jednom hotelu a měla přístup k Internetu. Když s ní vedl noční hovory na chatu v době, kdy měla noční službu, musel druhý den stále myslet na její věty, které se mu jako tříska vryly pod kůži. Neustále si promítal v duchu co napsala a nedokázal to zastavit.

První schůzku na jejím pracovišti, si domluvili vlastně jen tak, jak se říká z hecu. V době, kdy se znali jen krátce, se zase jednou snažil navázat kontakt na chatu, za účelem virtuálního sexu. Přihlásil se na chat pod přezdívkou Jíra, která ho jen tak narychlo napadla a oslovil první ženu, kterou viděl. Měla přezdívku Lucie a kupodivu reagovala vstřícně a velmi smyslně se spolu přes chat pomilovali. To, že se jedná o jednu a tu samou Pavlu, jen s jinou přezdívkou, mu došlo až onu osudnou noc, kdy jako Pavel chatoval s Pavlou a jako Jíra s Lucií. Když mu to došlo, naštvalo ho, že se Pavla baví se "dvěma muži" najednou a dokonce se mu zdálo, že Jírovi dává přednost. To byla ta osudová chvilka, která v něm zlomila jeho vrozenou váhavost a navrhl jí schůzku ještě ten večer na její noční službě. Přijímala to s určitými rozpaky, ale nakonec souhlasila. Povídali si celou noc, ale jemu se to zdálo jako okamžik. Seděli naproti sobě u malého stolku v kanceláři a pili kávu. Moc se mu líbila, ale neodvážil se ji ani vzít za ruku i když to moc chtěl. Dnes se své nesmělosti může jen pousmát. Později se mu totiž svěřila, že si tenkrát moc přála, aby ji vzal na klín.

Pak přišla další schůzka. Měla na sobě kraťounké šatičky a když mu nalila kávu řekla:"Já teď něco udělám, ale ne aby sis o mě něco myslel." a sedla mu na klín. Zřejmě se rozhodla vzít iniciativu do svých rukou. Tenkrát už začínal tušit, že mu s touhle ženou bude dobře. Potom přišlo první mazlení. Když ji svlékal chvěl se po celém těle, jako by měl zimnici. Už tenhle pocit téměř zapomněl. Naposledy si ho pamatoval z doby, kdy se poprvé miloval se svou ženou. Chvíli se mazlili ve stoje, pak ji jemně posadil na křeslo a klekl si před ni mezi její doširoka roztažená kolena. Pohodlně se opřela, nohy si rozložila na opěrky a nechala se líbat a hladit po celém těle. Měl rád dlouhou předehru a jí to zjevně vyhovovalo. Chovala se jako kočka, když jí hladíte a ona vám nastavuje hřbet k dalšímu pohlazení. Vzrušeně dýchala a když do ní začal pronikat, zavrněla jako kočka. Chvíli zůstal přitisknutý a se zavřenýma očima vychutnával ten opojný pocit rozkoše. Pak se v ní začal pomalu pohybovat a otevřel oči. Viděl jak s přivřenými víčky sleduje své pohlaví a do něj nořící se a znovu vyjíždějící úd a zrychleně dýchá. Nechovala se při tom nějak divoce, ale z jejího chování vyzařovala nezměrná živočišnost, která ho vzrušovala. Uvědomil si, že toto chování je jí vlastní. Už když se s ní virtuálně miloval na chatu jako Jíra s Lucií, reagovala tak, že ho to až překvapovalo. V jednu chvíli třeba napsala "počkej, otočím se, chci Tě zezadu". Tahle věta ho vydráždila natolik, že už nebylo třeba velké námahy, aby snažení jeho ruky skončilo orgasmem. Teď ji měl ale skutečnou i s její živočišností a kočičí přítulností. Když se jeho úd začal uvnitř jejího pohlaví zmítat v pravidelných stazích, objala ho rukama kolem krku, nohy zkřížila za jeho zády a pevně si ho přitiskla k sobě. Chtěla ho v sobě mít co možná nejdéle.