přiznání

vydření z citu
dýchali jsme si plíce a čpavky z vlastních ulic
vydřená z duše
jsem měla v zádech tvoji ruletu
osamělý oči co sis zvykl nosit
a veškerý mě straně bolí
v žaludku leží mi tvoje ostrouhaný slova
a přece beze slov jsem měla větší strachy
hnijící otázky rozmočený v puse
vyvažuju hnutí a pohyby přirostly ke rtům
byl můj vlastní tušení a křivý rozvrzaný srdce
poskládaný do cizí dlaně jak? možná
málo jsme si vyprávěli v sobě
vždyť dřív, stalo se že byla blíž
 a kroky už byly jedno a strachy byly vedro
v domě z oken sis přišel jen tak
a brečels svoje roce do mě jak?
pozdě a přece tlačíš vevnitř
za zády strkáš do cizí
ruce...ponesou tě přines mě už konečně od sebe
chci taky spolykat se naplno jako ty?
co řežeš do mě hlouběji nemám nic
a stejně vždycky víc než s tebou dohromady
utěš mě, íha už je rozdaná
a za mlčení o tobě si prodávám cigarety
v přesvědčení že ty s tím budeš žít dýl
než když se p(r)omočím dvýma slzama
do ran co utírá mi moje, jenom moje, sladký léto