nádhera,Kubelička...a tak
Alešku, má věčná inspirace, víš, že na tvou radu dám. Takže děkuji, a - děkuji.
tenhle tvůj styl se mi líbí, už jen pro tu zvukomalebnost...Noženky...obrazotvornost letí do oblak :o)
co takhle po zkopírování z wordu zrušit některá velká písmenka na začátku řádků? Na smyslu to neubere...Ale nikoho jiného to asi neruší, tak na mě nehleď...:o)
Vždyť já jsem ještě ani nepoděkovala.
Takže všem pěkně děkuji, sama dál to šňěruji, drátuji a letuji....
hm, noženky .. také bohušovské - i když ten vlastně říkal kozenky
no, možná by stačilo, že: naše údy moře hýčká
:-)
Kousnul moorgaan Marokánku
Oplatila mu to, mrcha
Měl mít chuť na Marijánku
Lepší, než veš do kožucha
lidová z CasaBlanska
To je nádhera, takové...hm...hladivé.
A představa hýčkaných noženek je moc pěkná :)
T*
KAKALIN, KA KA LIN..KA MAJA.-))
Buclatou? Vot těbje, i machórki búdět...
dal bych si marokánku.-))/*
Květinkovi:
Noženky mají, můj milý, velký význam pro mne. Mají vyjádřit povahu (víc mateřská, než milenecká) a míru (nesmírná) mého citu. A protože jde o výraz šlohnutý Bolkovi P., jsou mírně ironické, asi jako jeho "chřipénka". Tak mi je dopřej, prosím, víš, že jinak na tvé mrknutí hned vše přepisuji...
Rajmundovi:
Fakt je ten konec násilný? Musím přece čtenáři vysvětlit, že to, co ještě v první sloce je nazváno obecně mořem, je vlastně ON - "studnice živých vod" (což je také z písně písní jako ten malý citátek, a sice z holdu královny ze Sáby Šalamounovi). Jinak by bylo nevěrohodné, že přes všechny touhy trhnout se, ještě zůstáváme spolu.
Nepřesvědčila- li jsem tě, napiš mi to, prosím.
Trochu mě kouslo to slovo "noženky".
Jaksi vybočuje ze schématu, nebo má jiný náboj, nebo je příliš infantilní...
Co já vím.
To je asi tak všechno, co bych tomu vytknul.
Osmý kontinent Kubelíkova. *T
Konec mne trochu tahal za nohu, ale celkem dobrý.
Ahoj, hodný daddoušku.
"Život je podivuhodný
a krásný
úžasný
Nám sto let nebude dosti
Rok od roku růst budeme
k mladosti"
(Tolik, s odpuštěním, Majakovskij)
ach ferýšku...já zdravím z teho brna
Já ji našla a tajím ji před ním, on by brečel...
... a ď za oba...
ho, to je (byl) můj domov! pozdravuj Frantu, napsal jsem mu blásňu...
/*