Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Z větrné hlásky

20. 06. 2009
16
10
1242
Co ty víš o tom když se šeří a na večeři není chuť už ani slova se mnou buď tak nechutnají jako kdysi létáš si vzduchem čechráš listy v korunách snivých básníků co chtěli by psát neumějí a přesto píší ze zvyku * Když košatěla koruna starého stromu v polostínu jsem pobývala den co den a preludiím naslouchala co po větvích jak po strunách či pažích ženy tančila podzim už listí opadalo a co se zdálo je tatam opřená v chladu o kmen zády jsem prokřehlá se vzbudila zdál se mi sen či nezdál se mi? to fantazie loudila po mysli pár útržků léta za zavřenými víčky snad v nevinné plátky bílých květů má jabloň když se šatila už napořád? je listopad jí závoj spad´ do jabka slunce vmalovalo zarudlý chtíč vysoko neva schází tu Eva co by svedla dělit se s mužem o sladkost kde chutných plodů není dost a po kmeni se vzhůru plazí divoce živá trpká réva * Až přijde čas rád ustelu si ve tvém stínu zas myšlenkám známým na pospas a s mízou tvého těla navždy splynu já vítr živý jí se živím dávno syt svých splínů * Vyhlédni slunce z šedých mračen má píseň pláče těmi slovy co bolí mě ač nevypoví proč jinak tomu nelze být pohlédni na zem aspoň chvilku zahlédneš mezi krustami dva páry stop vždy patří snílkům neznají směr a přesto nutí je vnitřní pocit vstát a jít * Býval mi nejbližší šelest co neslyším doteků užívám si známých ve spaní vzbouzím se doslova hebká a růžová a v duchu proklínám že přišla svítání... * Kde nové příběhy s něhou či bez něhy kde jsou? ztraceny v bezmoci z nemoci nemoci nic vůbec nic proto nejsou? * Mít střelku v tajném kompasu uprostřed svojí hrudi takovou co by poznala kdy hřeje a kdy studí ten vítr co se do vlasů mých k toulkám znova budí... * Když s probuzením k rozbřesku své zraky upínáme ještě je stále naděje že v sobě sebe máme... * Ne všechny velikosti kruhu jdou nám lidem vždycky k duhu stačí snad jenom dát si kávu než časem stírat sopel do rukávu * Zjistíme často až tam na rozcestí že slzy naše kapalné jsou štěstí byť sebevíc by bolely zarudlé oči že všechno co se děje dít má se tak pak nic nás nezaskočí

10 názorů

***T***

macecha
22. 06. 2009
Dát tip
nádhera ... T****

Adamova Eva
22. 06. 2009
Dát tip
..tak už jsem tady s větrem v zádech :o) opět úžasné verše, mám v oblíbených a těším se, že si je budu dávat častěji k ranní kávě :o)*

mně neschází, je vedle v pokoji - na jídelní stůl se druhý komp už nevejde :))))))

moorgaan
20. 06. 2009
Dát tip
schazi tu Eva co by svedla.-)) /**

Hesiona
20. 06. 2009
Dát tip
Tohle se nedá přečíst na posezení :o)*

Ja taky...! s tými predchádzajúcimi a prídavam do oblíbených

guy
20. 06. 2009
Dát tip
souhlasím s Dianou .. *

Diana
20. 06. 2009
Dát tip
Verše lehounké jak motýli - a přitom tolik obsahu a hloubky! Obdiv.****

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru