Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zápisky z toho večera

28. 06. 2009
14
20
3859
Autor
niniw

...

Chcel som sa vymočiť priamo z lode, ale príliš sa nakláňala. Bola búrka, ako v ten večer.

Prechádzal som po móle. Do chrbta mi udieral silný vietor, pískavo sa zavŕtal do sťažňa plachetnice.  Lode sa nepokojne kolísali do všetkých strán, občas niektoré do seba narazili.

Nebol som sám. Vo vrecku som stískal kameň s červenou puklinou,  ale aj tak mi bolestivo chýbala Marica. Jej okrúhle prsia, ktoré sa ako mačiatka túlili k mojim tvrdým dlaniam a mäkký poddajný zadoček, ktorý jej vykúkal spod šiat vždy, keď sa po niečo zohla.

Mesiac osvetľoval spenené vlny, čo narážali o útes. Vtedy som ju zbadal. Utekal som k nej s rozpaženými rukami. Smiala sa, ale nebežala mi oproti. Vietor šľahal  jej biele šaty o skalu. Strhol mi čiapku a odnášal smerom k nej. Schmatla ju a bežala s ňou do mora.

„Marica!" vrieskal som zúfalo. Bolelo ma, že po toľkých rokoch ju znova vidím, a ona mi tak roztopašne uteká nocou, namiesto toho, aby sa mi roztúžene hodila kolo krku.

„Marica!" skríkol som, lebo tak, ako mnohokrát predtým, aj teraz zmizla vo vlnách.

 

Po palube sa kotúľalo zopár pomarančov, čo som vymenil na trhu. V kúte smrdelo vedro s rybami, ktoré som nestihol predať. Myslel som na ňu. Ráno, keď som sa zobudil, zdalo sa mi, že spí nahá vedľa mňa, ale bol to iba pomaranč, ktorý som nežne stískal v dlani.

 

S odstávajúcim malíčkom zdvihla pohár s Maraskou, prižmúrila oči a zľahka ho do seba obrátila. Robila to tak vždy. Raz, keď mala dlhšie prižmúrené oči, nasunul som jej na malíček prsteň s opálovým očkom. Bol jej veľký, tak si ho zavesila na retiazku.

V ten večer, keď bola búrka, videl som ako sa jej hompáľa medzi prsiami až tak, že občas narazil na čelo.

 

Prstami na nohe odhŕňala  kamene na pobreží. Občas sa zohla, vzala jeden z nich do ruky, bližšie si ho prezrela a hodila ho späť. Podal som jej zopár, ale pokrútila hlavou.

„Musia mať tvar srdca a červené žilky. Každý takýto kameň je zlomené srdce nereidy."

Hľadal som ďalej.

„A tento hnedý, je stvrdnutá pečeň námorníka," zažartoval som, ale ona sa nesmiala.

„Táto veľmi trpela," vytiahla z truhličky jeden kameň a prstom prechádzala po tmavočervenej praskline.

Verila týmto rozprávkam, a ja som ju aj napriek tomu miloval.

 

Spala otočená na boku. Jednu nohu mala preloženú cez prikrývku, ktorú si pridŕžala pri prsiach. Medzi nimi sa tisla retiazka s prsteňom. Nehojdal sa ako v ten večer, keď bola búrka, iba sa pomaly zdvíhal a klesal, keď dýchala.

Otvoril som truhlicu. Bolo v nej zopár kameňov. Zobral som jeden z nich a privoňal. Páchol rybacinou. Vhodil som ho späť a pribuchol veko.

Pritlačil som sa odzadu k nej a ruku jej zasunul medzi nohy. Trocha sa pomrvila a roztiahla ich. Vsunul som prsty hlbšie. Otvorila oči a znova ich privrela. Prisunula zadok bližšie ku mne a nechala ma, nech si s ňou robím čo chcem a ďalej pokojne driemala.

 

V ten večer, keď bola búrka, natiahla na seba dlhý nepremokavý plášť, nahla sa ku mne a zašepkala mi do ucha: „Idem sa prejsť, je búrka, znova jednej utrápenej puklo srdce a ja ho musím nájsť."

Chytil som ju za stehno a ťahal k sebe. Odtlačila mi ruku, usmiala sa a odišla preč.

Zobudil som sa uprostred noci. Nebola ešte na lodi. Zakričal som na ňu, ale neozvala sa. Obliekol som si nohavice a šiel ju hľadať. Pláž bola prázdna, len zopár lodí sa knísalo vo vetre. V okne výletnej lode sa svietilo. Mostík bol opretý o mólo. Vŕzgavo som na neho vstúpil.

V podpalubí som zbadal nejakú postavu. Nahliadol som dnu. Paša stál pri stole. Tlmené svetlo oblizovalo jeho biely pohybujúci sa zadok a nohy, ktoré ho objímali.

Obišiel som podpalubie a okienkom nakukol dovnútra. Videl som dve biele prsia a hompáľajúcu sa retiazku s prsteňom.

„Marica!" skríkol som, ale slová sa roztrieštili vo vetre.

 

Keď prišla nadránom na loď, pamätám si len jej vypúlené oči, ktoré sa na mňa nechápavo dívali, keď som jej stískal hrdlo.

Pustil som ju, a ona skĺzla cez zábradlie do rozpenených vĺn.

Brieždilo sa. Dopil som fľašu Marasky, odopol laná, roztiahol plachty a vydal sa na more.

V to ráno už búrka nebola. Len vietor sa pískavo krútil v sťažni a nedočkavo fúkal do plachiet mojej lode. Nebol som sám. V podpalubí sa so mnou plavilo zopár skamenených sŕdc.


20 názorů

Líbí se mi. Četla se dobře, nic mě nezarazilo, nikde jsem se nezadrhla. Líbí se mi jemně hořký styl (pomeranč místo lásky v ruce třeba). I to, jak myšlenky skáčou lehce sem tam, jako když člověk opravdu na někoho vzpomíná a vzpomínky vyplouvají náhodně, volnými asociacemi - a přitom je povídka vystavěná tak, že se postupně dozvídám další a další podrobnosti příběhu. Nebo spíš jen náznaku. To ale není rozhdoně kritika - líbí se mi přesně tak jak to je, se spoustou prostoru na domýšlení si a otázky.

Janina6
11. 07. 2009
Dát tip
Klasický námět „láska, zrada a vražda“ je šikovně ozvláštněn střídáním časových rovin. Taky se ti podařilo stupňovat napětí a překvapit (čtenář je od začátku připravován spíš na nějakou nešťastnou náhodu, která mu Maricu „vezme“, takže pointu jsem nečekala). K atmosféře hodně přispívá prostředí – blízkost živlu moře, lodě na vlnách, vítr a bouře – taky už klasické rekvizity, ale pořád fungují. „Citové ždímání“ (Winter) se u mě nedostavilo. Povídka mě zanechala citově zcela chladnou, a nebýt toho, že jsem se poctivě snažila přijít na to, co mi vadí, už bych se k ní nevracela. V příběhu je (jak psal Marvin) hodně erotiky. To by nevadilo, pokud by tam bylo JEŠTĚ NĚCO JINÉHO. Něco, co by mi přiblížilo postavy, jaké jsou, proč jednají tak, jak jednají. Z Maricina vyprávění o kamenech se dá vytušit, že má zřejmě bohatou fantazii a vnitřní citový svět. Její milý to komentuje pohrdavými slovy, že ji „i přesto“ miluje. O nějakém porozumění se asi nedá mluvit. Proč s ním tedy byla? Logika by napovídala, že jim to asi klapalo právě v té fyzické rovině. To mi ale nejde dohromady s Maricinou nevěrou (snad, kdyby jinde hledala tu psychickou blízkost, ale kdeže – zase jen sex...) Nerozumím Marice, ani jejímu milému. Dokážu snad pochopit vraždu z vášně. To, že na Maricu pak ale téměř poklidně a romanticky vzpomíná, jak mu chybí (její prsa a zadeček... :-) , aniž by si aspoň náznakem připustil nějakou vinu, už se mi zdá hodně morbidní. Prostě ty postavy nejsou pro mě uvěřitelné. Vyjadřuješ se zručně, výstižně, bez stylistických neobratností. Dovedu si povídku představit třeba v časopise, řekla bych si, že ji psala šikovná a zkušená autorka. Jenom mě zkrátka „nezasáhla“.

Bezvadně čtivé. Celková atmosféra i detaily jsou promyšlené.

midin
09. 07. 2009
Dát tip
dobré, pěkný příběh chvílemi možná až příliš jednoduché věty, prsa prsa prsa, ale jinak ano *

Hesiona
09. 07. 2009
Dát tip
Jo, myslím, že tahle je nejlepší.*

baronka
02. 07. 2009
Dát tip
Pěkně se četla a věřila jsem každé Slovo T

niniw
29. 06. 2009
Dát tip
wint, ďakujem

niniw
29. 06. 2009
Dát tip
ee, path, noro ďakujem za prečítanie, som rada, že sa páčilo stanko - ďakujem za prečítanie

niniw
29. 06. 2009
Dát tip
VT Marvin - so záverom - zápletkou máš pravdu ... s týmto som sa veľmi nehrala - nešlo mi o to, bolo mi to v tejto poviedke vytknuté viackrát, takže to beriem erotika - nebola písaná na efekt, prekvapuje ma, že to takto vyzerá ďakujem za prečítanie a tvoje postrehy

niniw
29. 06. 2009
Dát tip
StvN - súhlasím so zaradením a ďakujem Na pismak chodím málo, takže neviem, čo všetko to obnáša, niečo som si už o tom prečítala

Háber
29. 06. 2009
Dát tip
*smutné*

StvN
29. 06. 2009
Dát tip
Souhlasí autorka se zařazením povídky do Povídky měsíce?

Winter
28. 06. 2009
Dát tip
Taky budu poněkud vlažnější. Začátek mi přišel relativně suchý, napřesto tomu, že občas se mě text snažil emočně vyždímat. Někdy se mu to vydařily, jindy ne. Napětí atmosféra pak, především díky subtilnějším a bezprostřednějším popisům, kulminují těsně před závěrem, ten ovšem vyznívá do ztracena i díky své okaté předvídatelnosti. Každopádně tip, líbilo se totiž. Těším se na další povídku.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru