Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Únor

21. 07. 2009

1714

Autor

Bacil

Taky na Hromnice 2009

Zas napad‘ sníh, a záhy zase taje

A kroky mé jdou břečkou tající

Nejisté jako plaší zajíci

To únor jen si s teplotami hraje.

A v hlavě mám to stejné jako v sněhu

Vždyť když už v ní se něco vyrojí

Veselé, smutné, nebo obojí

Zas přijde sůl na přebytečnou něhu

Snad líp je zvolna životem se plížit

Ať něco křehké snad se nezlomí

To totiž příliš bolí v svědomí

A tak se hlavně snažím neublížit

Však člověk platí ze minulé chyby

Těch nadělal jsem jistě víc než dost

A právem jsem jen ohlodaná kost

Já nechci dál už dávat plané sliby

Jsem vinen vším, co v životě se stalo

A přece v něčem dobře je to snad

Jak hořký lék to usrkávám rád

A modlím se, ať nebude to málo

A proto jdu a vnímám celým tělem

Ten rozbředlý a netrvalý sníh

Pro chladný vítr, co mě kdesi pích‘

Si nebudu teď stýskat nad údělem

A jednou přijde jaro po únoru

Zas přijde změna v každé podobě

Pak vykvetou mi kytky na hrobě

Život jde dál, však o tom není sporu.

10 názorů

manďula

29. 11. 2012

Dát tip

jestli mohu něco říci, ...mě se to velmi líbí...nutí mě to přemýšlet nad okamžikem a nevím proč, ale uklidňuje mě to...je v tom něco tajemného a krásného zároveň....