Veverka

Tak dnes píšu o veverce

Jak háček navíc v dětském slově,

jen čumil smutné při veselce

žila u nás na hřbitově

Vždy čerstvé prosmýčila věnce

když vzdaloval se hudby hlas

a na hrob zahrabala mělce

oříšek, to pro nouze čas

Já sny spřádal o milence,

že podobu jí mág zlý vzal,

a tajně sahal do kredence

kde pamlsek se ukrýval

Kraj zbělel štětcem od umělce,

mráz se tisk na tváře soch,

s ostychem malého smělce

já hledal stopy jejích noh

Spěl čas, již nejsem za mládence,

zas spatřil jsem ji, skotačící,

dech váznul při smuteční znělce

s čerstvou vdovou po pravici

Nit vzpomínky již vede tence

k dětství s citem pro zázraky,

teď ruce vplétám do růžence

Kde hřbitov byl, jsou paneláky