Nádherný den

Dík, podzime, dík za nádherný den

To vlnou špíny jak unikla by splavu

nevděčně slunce sraženo do kolen,

jej míjím s posměchem. Bez pozdravu

milenek průvod, uslzených múz,

obnaženou nutí sklonit hlavu

pohřební jak v mlze rozplynul se vůz

Cynický úsměv cestou na popravu

mistru iluzí a fantastických scén

dohrává kornet již ukašlané blues,

závoj z babích let co bývá upředen

rozpárán k podšívce zimomřivých blůz

jež romantik, zmaten, až s jarem svlíká

za dusna pylů a chmýří podběle

kdy každým dechem dráždí alergika

šeříků vůně, z níž mnohým bývá zle

Ne jaro v legendách klasiků a tet,

ne léto, ledových varhan kužele,

žár krbu, mu na skle šklebící se květ

podpírán verši, jsou trapně nesmělé,

jen podzim, jak vládce opiových par

mě láká sedlem na uvadlé herce

vjet v ten neskutečně škodolibý dar,

v nádherný den, co obraz od umělce