Mám málo, ještě míň... nebo mám hodně?

Mám každičkou chvíli,

kterou tvaruji na hrnčířském kruhu

z každé hlíny... s vlastním umem

květináče a vázy pro potěchu oka,

džbánky pro uhasení žízně po vědění,

talíře na uspokojení hladu po sexu,

baňaté hrnky s pokličkou na dušičky,

pokladničky, cukřenky, solničky i pepřenky,

....a spoustu zmetků.

Někdy jimi praštím o zem

a pak si dělám mozaiku ze střepů.

Ne všechno lze naplnit, ne všechno lze rozdat

někdy záda i ruce bolí, a výsledná věc je bezcenná

(její cenou je jen má energie)

A tak si říkám, mám málo, ještě míň,

a vím, mám hodně!

Ne všechno je k chlubení,

 ale mám mozaiku

a když odstoupím,

čtu si na ní

i tohle jsem já.