Malá smrt

Na břehu modrého moře jsou miliony malých kamenů. Od zrnek písku až po oblázky, které čas teprve skolí. Nabral jsem dlaň, v mase tak hrůzně nepatrnou, abych je vůbec uviděl. Jeden byl zelený s bílými puntíky, druhý s pruhem a další byl docela malinký. Nakonec mi však na dlani zůstal kousek v béžově šedi, bez vzorků či divného tvaru, jeden z těch oblázků, kterých je plné moře i všechny jeho pláže.

Ten docela obyčejný kámen mne po chvíli přestal bavit - mrsknul jsem jej moři a se žblunknutím zbledl. Pod hladinou, v čelistech vln, v živoucí bujarosti moře, se ten obyčejný šutráček stal naprosto vzácným. Už nikdy jej nesevřu, nikdy jej nespatřím, už ho nepotkám.
V těch vlnách byla malá smrt.

Tak sbohem, příteli, snad mne slyšíš.