Sním

Malé očko na nekonečné látce,

jako chlup mezi kočičí srstí,

já sním sladce o pohádce,

o duhovém motýlu v hrsti.

Sním stále dál- o hvězdách.

Já běžím na té pláni,

cítím se jako král,

který se k svému lidu sklání.

Slyším hvízdání ptáků a šum jejich křídel,

přemýšlím nad větrem pohrávajícím si s listím,

děkuji světu za sluneční příděl,

co my vesele nad hlavou blyští.

Rozpřáhnu ruce, upadám ze skály dolů,

nevnímám nic než krásný pocit vně,

já šlapu k nebi schod po schodu,

líbezné tóny v uších zní  půvabně.

Nemůžu se nabažit všemu kolem,

když pak najednou dostanu dojem,

že špatně na schod došlápl jsem,

upadám na rozpukanou zem.

Vstanu rychle a... žádná vůně,

jen prach a vyschlé tůně.

Vzteky zakřičím: "Tohle není krásný sen"!

A tak nezbývá než se schovat před světem jen.