Vzpomínka na předešlé TADY

MOŽNÁ trochu nostalgie, ale URČITĚ nedokonale vyjádřené...

Pod jiným jménem

slova sama lepila se na papír

jako vodopád

nebo dávky ze samopalu

když prst můj na spoušti

zuřivě tiskl znova a znova...

 

a mokrý papír

snad stokrát umíral

plný všeho

co chtělo osvobodit

mne, mé srdce i mysl.

 

Mé vlnění bylo vnadné

i když spíše kradmé

ladila jsem s mečem v ruce

a s růží v ústech

při bitvách.

 

Bála jsem se

že vzpomínky zmizely

i s romantikou v tomto světě

a zklamání

v tomto věku - věku člověka.

 

Byla jsem knihou tvou

hebkostí kůry stromů

a opojné nekonečnosti tam

kde se ukrývalo

i tajemství

hada s korunou z bodláčí...

---